Hlídač psů

Prolog

Harry:

Zdravím, nejdříve bych se měl představit. Jsem Harold Edwars Styles, je mi dvacetsedm a jsem celkem známý a bohatý businessman. Pracuju na burze. Ano nemám moc času, ale to jsem si uvědomil, až když jsem si pořídil štěně. No koho by to napadlo, že na toho drobka nebudu mít čas? Mě teda ne. Byl jsem stále sám a už mě nebavilo vodit si do postele jak ženy tak muže a jen na jednu noc. Ano jsem bisexuál, ale co. Mě to nevadí a jestli to někomu vadit bude, jeho problém. Já ho k životu nepotřebuju.

Louis:

Jmenuji se Louis William Tomlinson a je mi devatenáct. Bydlím sám, protože jsem se svým rodičům svěřil, že jsem na kluky a domů si nikdy nepřivedu krásnou princeznu, jak si mysleli, ale mého krásného prince. Jenže to jsem dělat neměl. Rodiče mě vyhodili a já teď bydlím v hnusným době na kraji Londýna a snažím se najít nějakou práci, abych si mohl zaplatit pronájem. Jenže nikde mě nechtějí. Pomáhám našemu učiteli a ten mi sem tam dá několik liber, ale je to tak akorát na jídlo. Jsem pořád sám. Nikdo se semnou díky mé orientaci nebaví. Kromě našeho učitele pana Payna. Je mi ze sebe na nic.

Harry:

Bylo něco kolem jedenácti večer, když jsem šel na procházku se Snoopym. Jo můj pes se jmenuje Snoopy. Šli jsme parkem a já všude vyvěšoval letáky, že potřebuju hlídání pro psa a venčení. Byl jsem zoufalý. Už týden věším letáky a nikdo se mi neozval. Zmoženě jsem si sedl na lavičku a nechal Snoopyho proběhnout. Snad mi neuteče. Ještě moc neposlouchá. Je to štěně a na jeho výcvik nemám čas. Vlastně nemám čas na nic. Ani nevím, proč jsem si ho pořizoval. Možná protože, že pokaždé přijde a chce se smnou mazlit.

Poklidně jsem si seděl na lavičce a nevnímal čas. Najednou jsem se ohlédl a Snoopy nikde. No bezva. "Snoopy! Kdepak jsi?......Snoopy?!" Křičel jsem, ale pes nikde. Bezva. Ani psa neumím pohlídat. Najednou ke mě přišla drobná postava a vedle ní šel můj Snoopy. "Snoopy, tady jsi." Křikl jsem a šel jsem jim vstříc. Postava se zastavila pod lampou, takže jsem měl krásný výhled. Byl to chlapec, ne víc jak dvacet let starý. Měl otrhané oblečení a byl vyzáblý. "Díky, že jsi mi našel psa." Chlapec na mě upřel své modré oči a mě se zastavil dech. Nic tak krásného jsem ještě neviděl. "Nemáte za co. Jen, dejte si ho na vodítko, aby zase neutekl." Usmál se a já přikývl, protože jsem se na víc nezmohl. Na tvářích jsem mu viděl slzy, ale nechtěl jsem se vyptávat. "Mějte se." Mávl na mě a otočil se k odchodu. Na to jsem rychle zareagoval a popadl ho za ruku. "Umíš to se psy?" Vystrašeně se na mě koukal a já ho rychle pustil. "Nechtěl by sis vydělat nějaké peníze?" Stále mlčel a koukal na mě s přimhouřenýma očima. "Prosím?" Povzdechl jsem si. "Potřebuji hlídání pro psa, protože jsem dlouho v práci. Jenže za celý týden, co rozvěšuju letáky jako idiot se mi ještě nikdo neozval." Povzdechl jsem si. "Tak dobrá, ale chodím do školy a bydlím až na druhém konci města." Začal vyjmenovávat důvody, proč to nevzít. "Tak se pšestěhuj blýž." Uchecht se, ale já to myslel vážně. "Jak si to jako představujete? Ne všichni mají tolik peněz, jako vy. Nemůžu se jen tak přestěhovat do centra, kde je nájem až do nebes vysoký." Rozkřičel se na mě. Proč se s ním vůbec bavím? A jo, chci hlídání pro psa a taky protože má tu nejdokonalejší prdelku na světě. Počkat, coo? Bože Harolde, klidni se. Jo sex jsem neměl dlouho, ale musím odolat. Jenže, když on je tak dokonalý. "Jak víš, že mám spoustu peněz?" Zase to uchechtnutí.

Louis:

Prostě se semnou hádal. Já na to vážně nemám. Dneska byl dost těžký den. Domácí mi řekl, že musím zaplatit víc a když ne, můžu se balit  ajít bydlet na ulici. Potřebuju práci, ale ne u takového arogantního a sexy zmetka. Bože Louisi, klid. Nemysli na ty jeho dokonalé rty a kudrliny, za které bych mohl tahat, až bych ležel pod ním. Dost Tomlinsone. "Jak víš, že mám spoustu peněz?" On asi nemá zcradlo. "Vy nemáte zdrcadlo? Neviděl jste jak drahý oblek máte? A ještě k tomu na míru šitý? Nejsem idiot. Máte peněz jistě tolik, že s nimi můžete topit." Odfrknul jsem si a zase se otočil a byl na odchodu, když mě zase zastavil. "Prosím, já potřebuju, aby se o něj někdo staral." Ale ne. On to zkouší na city? Vážně hezounku? "A co já s tím? Tak jste si ho neměl pořizovat. Nemám na to, abych se mohl přestěhovat blíž. A nemám ani na nájem, natož na každodenní dojíždění do centra, už tak chodím do školy pěšky a není zrovna nejblíž." Zasekl jsem se a dal si ruce před pusu. Já hňup! Proč jsem mu to všechno říkal? "No... Tak se nastěhuješ ke mě." Dodal, jako by jsme se bavili o počasí. Ruce mi spadly podél těla a pusa se mi otevřela tak, že se mi dotýkala štěrku na chodníku. Zamrkla jsem a vzpamatoval se. "Ale to nejde. Ani vás neznám a vy mě taky ne." "Stejně nejsem skoro celý den doma. Tak se poznáme. Jsem Harry Styles." Vyvalil jsem oči a dech se mi zadrhl někde na půli cesty. Já jsem křičel na Harolda Stylese? Ale né, to není dobrý. Je známý tím, že dostane vždy vše na co si jen ukáže. A momentálně chce mě. Že jsem nezdrhnul hned. "Koukám, že jsi o mě slyšel." Přikývl jsem. "A taky jsi slyšel, že to co si umanu, to taky dostanu." Přikývl jsem a sklopil pohled. "A já chci tebe." Dodal a přišel ke mě. "Jak se jmenuješ? A kde bydlíš? Ještě dnes pošlu pro tvé věci." Zvedl jsem hlavu a vyhledal jeho pohled. Byl tvrdý a nečitelný. Jen jsem si povzdechl, protože tohle byl předem prohraný boj. "Jsem Louis, Louis Tomlinson a bydlím na Forest road 21."

Poznámka autorek:

Zdravíčko. Je tady prolog našeho nového dílu. Tak snad se bude líbit :D DXS:-*