Hlídač psů

Hlavně klid, ano?

Louis:

Nastávající den jsem se probudil vedle Harryho a celé tělo mě bolelo. Zaskuhral jsem a snažil se vymanit z jeho sevření. "Kam jdeš?" Řekl potichu a chraplavě. Leknutím jsem sebou škubnul a otočil se na něj. Měl otevřené oči a koukal na mě. "Potřebuju se napít." Řekl jsem polohlasně, protože z toho celonočního vzdychání mě bolelo v krku. Harry se zmaračil, ale pustil mě. Rychle jsem vysprintoval schody dolů a zahnal žízeň. Ještě jsem si skočil udělat ranní hygienu a vrátil se za Harrym do ložnice. Jenže on tam nebyl. Jeho hlava vykoukla z koupelny hned vedle ložnice a v puse měl kartáček. Zahihňal jsem se a padl na měkkou postel. "Co budeme dělat dnes?"Zeptal jsem se a Harry mezitím došel až ke mě a lehl si vedle mě. "No mohli by jsme poklidit na zahradě a vyčistit bazém a pak se v něm vykoupat." Mrknul na mě a já přikývl. Vyskočil jsem z postele, ale následně jsem byl zase stažen dvěmi silnými pažemi. "Louisi, není kam spěchat." Koukl jsem se z okna a podle slunce, bylo celkem pozdě. Mohlo být něco kolem půl dvanácté? "Kolik je hodin?" Harry se natáhl a koukl se na mobil. "Za chvíli třičtvrtě na dvanáct." Jsem dobrej. Vymanil jsem se z jeho sevření a rychle na sebe naházel oblečení. Pomohl jsem Harrymu vstát a ten se taky oblékl.

Harry:

Došli jsme na zahradu a já uviděl ten bordel. Jsem na to celkem háklivej, takže jsem si povzdechl. To bude zase den. "Harry, nekoukej tak a pojď uklízet." Tomu se říká dovolená. Chopil jsem se náčiní a pustil se do úklidu.

Po hodině a půl se ozvalo tiché zaskučení a následná rána padajícího těla na zem. "Já už nemůžu." Louis ležel v trávě a těžce oddechoval. "No tak, vstávej lenivče." Uchechtl jsem se, ale nechal ho tak. Bazén byl čistý, takže jsem zašel jen pustit vodu, aby se hezky napouštěl. Louis klidně oddechoval ve stínu a já šel zpět do domu, abych připravil něco na jídlo a taky studené pití. Z okan jsem viděl, jak Louis sedí opřený o strom a kouká všude kolem.

"Nese se oběd." Zavolal jsem a čekal až dorazí ke stolu, co tu byl. Usadili jsem se a a začali jíst. Louis vypil celou skleničku studené citronové limonády najednou a usmál se. "Jo, přesně tohle jsem potřeboval." Zasmáli jsem se a pustili se do jídla. "Máš to dobré, Hazz." Zamumlal jsem s plmou pusou díky a dál žvýkal. Zanedlouho bylo všechno snědeno a já se koukal na celkem hezkou zahradu. Bylo tu uklizeno, dle možností a taky klid. Jen šla slyšet voda, jak se napouští bazén. "Chci ti něco ukázat." Houkl jsem na Louise a ten se postavil a následoval mě na zadni zahradu. "Páni, to byl.... To byl tenisový kurt?" Přikývl jsem. On jen udiveně vydechl a zatočil se kolem své osy a celou dobu pozoroval již zničený kurt. Za ty roky celkem sešel.

Louis:

Harry mi ukázal tenisový kurt, který i když byl zničený vypadal, že se na něm hrálo dobře. Musel jsem se usmát a přitulit k němu. Harry mě objal svými pevnými pažemi a pošeptal mi. "A teď ti ukážu tu největší romantiku, chceš?" Jen jsem přikývl a Harry mě chytil na ruku. Šli jsme asi deset minut, než jsme došli k rozlehlé vinici. Vydechl jsem páni a Harry se uchechtnul. Vedl mě podél vinice až k malému domku. Zlehka zaklepal a ch víli čekal. "Zdravím Marchello." Muž se nejprve zakoukal na mě a pak na Harryho. Úsměv se mu rozšířil a vtáhl Harryho do objetí. "Harry? Jsi to ty?" Přikývl. "To je nádhera, kdy jste přijeli?" Koukla na nás Marchello. "Včera jsme dorazili a začali uklízet dům i zahradu." Muž přikývl a zakoukla se na mě. "Tohle je Louis, můj přítel." Dodal Harry a muž se usmál. "Rád vás poznávám." Usmál jsem se a napřáhl před sebe ruku. "Potěšení na mé straně." Mou ruku uchopil a zlehka s ní potřásl. "Jak je na tom Maxmilión?" Zeptal se Harry a muž se pousmál. "Určitě vás nepozná, až vás uvidí. Jen běžte za ním." Muž ukázal někam do neurčita a Harry poděkoval a rozloučil se s ním. Já taky. Vyrazili jsme za malý domek, kde byla nějaká stodola. Tedy na první pohled to byla stodola. Ale na druhý, a taky, když jsme vešli, uviděl jsem stáje s asi tuctem koní. "Páni." Vydechl jsem udiveně. Harry se zastavil u jednoho a otevřel dvířka. "Maxmilióne." Zvolal a už objímal koně. Aha tak tohle je ten záhadný Max. "Tak pojď. Půjdeme se projet." Řekl najednou Harry a já zůstal stát. Jsou to sice krásná zvířata, ale velice nevyspytatelná a já z ních mám respekt. Ne strach, protože jsem chlap.  Harry se usmál a zavřel zase vrátka. "Ty se bojíš?" Koukl jsem se mu vystrašeně do očí a zavrtěl hlavou.

Harry:

Louis se na mě podíval vystrašeně a nesouhlasně zakroutil hlavou. "Nemám strach, jsem přece chlap. Mám k nim jen respekt a to je něco jiného." Přikývl jsem. Vtiskl mu malou pusu na čelo a táhl ho k jiné kóji s koněm. "Tenhle není tak plachý. Uvidíš, nic to nebude." Přikývl a neochotně položil ruku na koňskou hlavu. Vydechl, když se kůň ani nehnul. Když pohl s rukou kůň se asi poplašil a začal kopat do branky. Louis uskočil a začal se třást strachy za mými zády. "Hlavně klid, ano?" Otočil jsem se na něj a pohladil ho po tváři. "Oni se tě bojí stejně, jako ty jich." Přikývl a já se snažil uklidňoval koně. Louis se šel porozhlédnout, když jsem Uklidňoval toho koně. Koukal jsem se na něj, co dělá a pak jsem si všiml, že se mazlí s tím koněm. Neodolal jsem a přišel až k němu. Kůň vystričl hlavu z branky a Louis ho pohladil. Přejížděl až na jeho krk a bylo vidět, že si ten pocit užívá. Všiml jsem si, že se uvolnil a najednou z něj opadl všechen strach a já se uklidnil. Kůň taky nevypadal na to, že by ho chtěl zežrat a oba si užívali doteky. "Takže sis našel kamaráda?" Brouknul jsem za ním a on se na mě otočil. "Jo. Myslím, že tenhle mi ublížit nechce." Usmál jsem se a lehce otevřel branku. Strčil jsem ho tam a zase branku zavřel. Nejdříve se na mě vyplašeně koukal, ale pak se uvolnil a asi si uvědomil, že se nemám čeho bát. Vítězně jsem se usmál a koukla na Louise. "Tak co, troufáš si na projížďku?" Louis se na mě zase kouknul  ajá se zasmál. "Nikdy jsem nejel na koni. Ani jsem na něm neseděl." Začal se vymlouvat. "Dobře, no a co zítra? Odpočineme si a ty se připravíš na zítřejší projížďku. Bude to nádhera. Jenom ty, já a vinice kolem. Co na to říkáš?" Louis se usmál a naposledy pohladil koně, než vyšel z branky. "Tak dobře. A co budeme dělat dnes? Ještě není pozdě." Zamyslel jsem se. "Co takhle se jít umýt a zajet do města na večeři?" Louis se na mě koukl s divným pohledem, ale povzdechl si a přikývl. Tak je hodný. Usmál jsem se sám pro sebe a chytil ho za ruku.

Už z dálky jsem si všiml fotografů, co slídili u restaurace. Volal jsem tam a zarezervoval tam stůl na své jméno. Chyba Harry, chyba, co se nebude opakovat. Někdo musel říct, že dorazíme, protože se tady objevilo i celkem dost lidí, co skandovali. Louis se na mě podíval a já ho uklidnil. "Jenom klid, ano? To zvládneme. Vevnitř nás nebudou otravovat." Louis vydechl a přikývl.  Vystoupili jsem a lidi na nás začali pokřikovat. Fotografově zběsile cvakali fotky a já tlačil Louise do restaurace. Najednou nějaká holka zakřičela a já se otočil. Myslel jsem, že umřu, když jsem slyšel ty čtyři slova. "Vezmi si mě Louisi!" Skandovala a já se na ni zamračil a zakřičel na ni. Celkem neslušně jsem ji poslal k šípku a tím ji odpálkoval. Dostali jsme se do restaurace, kde na nás čekal majitel a omlouval se nám. "Pane Stylesi, moc se vám omlouvám, číšník, který toto zavinil je již bez práce. Mrzí mě, že jsme vám pokazili večer s partnerem. Vynasnažíme se, aby jste se tady měli už jen dobře." Přikývl jsem a usmál se. "Děkujeme." Majitel nás zavedl k našemu stolu a podal nám jídelní lísek. Ano i tady mě znají. I pro ně jsem celebrita, i když nehraju v žádném akčním filmu, nejsem muzikant a ani nejsem Ital. Nicméně se o nás starají jako v bavlnce.

Poznámka autorek:

Zdar, jak se vám líbí obrázek? Nám děsně :D Užili jste si díl? Jen chceme připomenout, že ještě čtyři díly a je konec, ale nezoufejte, máme spoustu nápadů na další příběhy. DXS :-*