Zůstaly jen vzpomínky

100.

Chlapce udělal krok k pláčící dívce a váhavě ji chytil za ruku. Byla drobná a příjemně hřála. V tom spojení bylo něco silného, něco magického.

Dívka odtrhla pohled od urousaných nohavic a podívala se chlapci do očí. Byly plné starosti a lásky a ona se musela jemně usmát, aby ho uklidnila. Už k němu necítila nenávist. Ani ho nechtěla vymazat z povrchu zemského. Právě naopak.

Byli od sebe nepatrný kousíček a vzduch kolem nich byl se tetelil napětím. Skoro jakoby se zastavil čas a stromy, nebe i ptáci přihlíželi této mladé zamilované dvojci.

Chlapec se konečně odhodlal a sklonil se k dívce, aby jejich rty mohly zpečetit nově kvetoucí lásku.

-Konec-

Ještě bude Epilog a doslov! A omlouvám se za cukrovku. :D