Kdo s koho

Prolog

Ráno jako každé jiné. Vstal jsem, oblékl se, spáchal ranní hygienu a nasnídal se. Jmenuji se Andrew a jsem studentem střední školy. No vlastně jsem i nejsem. Já jsem vlastně jen jedna stránka mojí osobnosti. Je tu ještě jedna, ale to nejsem já. Teda vlastně jsem, ale... je to zamotané. Právě teď jsem na cestě do mojí nové školy. Je tam slovo nové. Ptáte se proč? No řekněme, že se v mojí staré škole stala taková... nehoda... nebo spíš vražda. A ano hádáte správně, můžu za to já. I když jsem to vlastně nebyl já. Je to divné? Možná ano. Avšak pro mě ne. Ne, že by jsem byl zvyklí, na to že vraždím, i když vlastně nevraždím, ale už mi to nepřijde tak... divné? Nevím, jak to přesně vyjádřit. Já vlastně nevím, jak vyjádřit cokoli, co se týká mě a jeho. A kdo to vůbec je? No... já. Teda vlastně mé druhé já. Ten, který je ukrytý v temnotě. Ten, který nemá slitování a ten, který má neuvěřitelnou zálibu v krvavých hrátkách. Snažím se, aby už nikdy nespatřil světlo světa, ale je to nemožné. Přeci jen každý živý tvor potřebuje svobodu a když je mu odepírána, tak zešílí a pokusí se z té pomyslné klece dostat ven. A i když se snažím na něj zapomenout, nebo ho aspoň ignorovat, nejde to. Stále tu je a stále mě straší. Je to můj společník, o kterého jsem se nikdy neprosil, ale osud se rozhodl jinak. Možná věděl, že budu šprťácký vlk samotář a proto mi nadělil "parťáka na pokec", ale to že jsem sám, je právě jeho vina. Bojím se s někým seznámit, bojím se někoho milovat a bojím se navazovat jakékoli vztahy mezi lidmi, protože by jim pak mohl ublížit a nebo je zabít a to bych si nikdy neodpustil.

Táááááák a máme tu prolog mojí nové povídky. :) Snad se vám bude líbit. :) Vím, že je to teď hoooodně zamotané, ale postupem času to do sebe všechno bude pěkně zapadat. Mmch do tohohle prologu bylo vloženo 100% mého jakože filozofického myšlení. :D Přeju pěkné čtění. :) Vaše Vinin5