Who are you ?

Nové kamarádky a blbka

Po skončení vyučování jsem se zbalila a vyrazila s Jess v patách na oběd. Možná byste to do mě neřekli, ale jsem nenažraná tak moc až to neni hezký. A k mému velkému štěstí byla k obědu rajská polévka a špagety. Dvě moje nejoblíbenější jídla. Jakmile jsem dorazila do ujídelny, okamžitě jem si šla vystát fontu. Po 20 minutách jsem se konečně dostala k výdeji jídla a naplnila si skoro plnou misku polévky. Pak ale nastal problém. Jelikož jsem byla nová, tak jsem si nevěděla kam si sednou. Chvilku jsem se rozhlížela a naštěstí jsem uviděla Jess, jak sedí u stolu s dalšima dvěma holkama. Vydala jsem se k nim, a posadila se vedle jedné z holek. "Nemáš toho jídla ňák moc ?" zeptala se se smíchem hnědovláska. "No ty toho taky zrovna nemáš nejmíň hele" odpověděla jsem jí s plnou pusou. "Nenažranec se pozná. Mimochodem jsem Kristyn, ale všichni mi tu řikaj Kris" řekla hnědovláska vedle mě a usmála se. "Ano, nenažraný vládnou lidem." řekla jsem s plnou pusou špaget. "Jo a jsem Caroline, ale řikej mi prosím Carol." usmála jsem na na Kristyn. Ta holka se mi začíná líbít, pomyslela jsem si a podívala jsem se na zbývající slečnu, kterou jsem neznala. Seděla tu s námi u stolu, ale nejedla. Místo toho něco psala na mobilua měla v uších sluchátka. Jakmile se Jess všimla, že holku pozoruju, dloubla jí loktem do žeber. Dívka se se zamračeným pohledem, který kdyby zabíjel, tak už je daný člověk 3x po smrti podívala na Jess a vyndala si jedno sluchátko. "Co chceš Jessino ? " zeptala se. Tak ta nebude asi moc příjemná myslela jsem si. " Mitchie tohle Carol. Carol tohle je Mitchie. Na první pohled vypadá nepříjemně a možná i trochu strašidelně, ale po chvilce zjistíš, že je super a nejde jí nemilovat." představila nás Jess. Mitchie se na mě podívala a chvilku mě pozorovala, jakoby přemýšlela co si o mě myslet. Mitchie má dluhé hnědé vlasy, hnědé oříškové oči a krásně tvarovaný obličej. Na první pohled vážně vypadá drsně. Zatímco Krystin měla také dlouhé hnědé vlasy, ale o odstín světlejší než Mitchie. Oči  měla tmavě hnědé. Pleť měla, podle mě, přírodně opálenou, prostě taková to opálení co vám vydrží celý rok a ani se nemusíte moc opalovat. A hlavně. Na pohled vypadala příjemně, přátelsky a mile. Během oběda jsme si všechny povídaly a seznamovaly se. Když už byl čas jít domů, zvedla jsem se od stolu s tím, že půjdu odnést tác a přijdu za holkama ke stolu, kde na mě čekaly. Jak jsem ale šla rychle, nevšimla jsem si holky co předemnou šla a tác i s nesnězenou polívkou jí skončil ve výstřihu velkém, že by se tam vešli dva sloni a měli by ještě dost místa na celou zoo. "Ty pindo! Kam čumíš ty krávo! To oblečení je značkový!" začala na mě křičet. "Si to můžeš sundat né? Stejně toho na sobě nemáš moc. Nebude vidět rozdíl jestli ti budeš chodit v oblečení nebo nahá." odpověděla jsem úplně v klidu. Dívka v obličeji zrudla, nejspíše vztekem, a přemýšlela co říct. "Víš, víš vůbec kdo já jsem? " zakoktala se trochu. "Nevím ? Že by královna cour na téhle škole? Každá škola nějakou má. Tady to budeš asi ty." řekla jsem jí s úsměvem. Popravdě, ani nevím kde se ve mě všechna tahle troufalost vzala. Vždy jsem byla radši taková tichá myš vzadu. Hádkám a podobným věcem jsem se vyhýbala velkým obloukem. A můžu říct, že takový chování se mi líbí více. Nejspíš je čas na změnu. "Posloucháš mě vůbec ty dylinko ?" zeptala se mě holka s mega výstřihem. "Ne, promiň, neposlouchala. Zamyslela jsem se nad tim, kolik jednorožčů by se ti vešlo do výstřihu." odpověděla jsem jí s ironickým úsměvem. Vypadalo to, že chce něco říct, ale asi jí došla slova, proto se jenom otočila a začala prchat přes celou jídelnu, asi na dámské záchodky. V půlce jídelny se však otočila a zakřičela na mě "ještě jsme neskončili nová". Sotva opustila jídelnu, zavládlo ticho. Po chvilce však Mitchie dostala nekontrolovatelný záchvat smíchu, a brzy se k ní přidala celá jídelna včetně mě. Můžu říct, že takle hodně jsem se ještě nikdy nesmála. A nejlepší na tom je, že jsem si celou dobu nevzpomněla na neznámého pisatele zpráv.

Tak opět bych chtěla poděkovat za přečtení. A velké díky patří i Kristý, která mě celý dnešek přemlouvala ať píšu, a také mi pomohla vymyslet slečnu velký výstřih.