Who are you ?

Záhadná zpráva

Tuhle část bych chtěla věnovat Kačence, která mi dneska celý den vyhrožovala, že jestli tento příběh skončí špatně, tak mě zabije :D

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když už stála Jess ve dveřích bez hnutí asi minutu, nevydržela jsem to, a zeptala se "Na co tak koukáš ?" "Sexy kluk na obzoru!" "Kde prosimtě ?" zeptala jsem se se smíchem. "Poslední lavice uprostřed. Potetovanej, tmavě hnědý vlasy vyčesaný a úplně božsky hnědý oči" Když jsem zjistila, že onen popisivaný je Zayn, začala jsem se potichu smát. "Co ? Neřikej, že by si do něj nešla. Takovej kus." řekla Jess se zasněným výrazem a pozorovala mé dvojče. "Ne, nešla." řekla jsem a stále se smála. "Proč jako ?" zeptala se udiveně Jess. "Protože je to muj bratr Zayn." odpověděla jsem udivené Jess. Jakmile Zayn uslyšel jeho jméno, zvedl hlavu a přes celou třídu na mě zavolal "No konečně ségra. Už jsem si myslel, že si se někde ztratila." jakmile to dořekl pohledy všech přítomných se stočily na mě a pozorovaly mě. Jess si asi všimla jak jsem znervózěla a zachránila mě. "Hej Carol, nechceš si sednou ke mně? Mam tu volno" "Moc ráda, děkuju Jess" odpověděla jsem s úsměvem. "Co je teď za hodinu ?" zeptala jsem se se smíchem Jess, která si právě sedala ke mně. "Matika. Učitelka je boží" řekla a začala si připravovat. Taky jsem si připravila a pak se nenápadně rozhlédla po třídě. Mohlo nás tu být tak 20. S Jess jsem seděla v řadě úplně vpravo ve 4 lavici. Pro mě ideální místo. Napadlo mne, že se podívám, kde je Zayn, abych zjistila jstli tu už taky má nějaké přátele. Překvapilo mně, když jsem zjistila, že sedí s tím klukem, který do mě ráno vrazil. Když jsem teď měla čas si ho trochu prohlédnout, zjistila jsem, že má kudrnaté hnědé vlasy po ramena, potetované ruce, na sobě černé tričko s krátkými rukávy, černé uzké džíny a černé converse. Asi jsem byla nenápadná jako barg v koupelně, protože se na mě podíval a usmál se. Ten úsměv odhalil jeho bílé zuby a ďolíčky, které se mi na klukách moc líbí. S mírně červenými tvářemi jsem se otočila zpátky dopředu a čekala až zazvoní. Jakmile zazvonilo, do třídy vešla učitelka, která je zároveň i naše třídní. Sedla si za katedru a rozhlédla se po třídě. Když spatřila mne a Zayna usmála se. "Vidím, že naši dva noví žáci již přišli. Caroline, Zayne vítám vás na Londýnské střední. Jsem vaše učitelka matematiky a také vaše třídní." řekla nám a začala zapisovat do třídnice kdo chybí. Potom už začala vysvětlovat učivo. Měla jsem štestí, že akorát brali to co už umím. Na minulé škole jsem patřila k premiantům a doufám, že to bude tak i tady. Po matice následoval přírodopis s učitelem Jackonsem. Byla to volnější hodina, a proto jsem se rozhodla, že si zkontroluju mobil jestli mi nepsali rodiče. Když jsem odemkla svůj iPhone 6, vyskočila ne mne jedna zpráva. Čekala jsem, že bude od rodičů nebo mého věrného přítele operátora, že mám zaplatim účet za volání. K mému překvapení to ale byla sms z cizího čísla.

Neznámé číslo : Dneska ti to sluší:)

Carol : Ehm.. Děkuju ? :D

Neznámé číslo : Nemáš za co kočko :)

Carol : Jo.. a kdo vůbec jsi ? 

Neznámé číslo : Já ? Já jsem kluk.

Carol : Bych nevěděla bez tebe:D Ale jméno ?

Neznámé číslo : Mé jméno je tajné.

Carol : Tak fajn neznámý cizinče. Řekni mi aspoň kde jsi mě viděl.

Neznámé číslo : Ve škole.

Carol : Tak to mě dneska viděla skoro celá škola. Něco blizšího by nebylo ?

Neznámé číslo : Co bys třeba chtěla vědět ?

Carol : Třída ? Jak si zjistil moje číslo ?

Neznámé číslo : Třeťák. A to jak jsem se dostal k tvému číslu si nechám pro sebe. Aspoň prozatím.

Carol : Takže jsi ze stejné třídy jako já ??

Neznámé číslo : Možná.... A nerozhlížej se tolik po tý třídě. Stejně nezjistíš kdo jsem. Mobil tu má každý.

Carol : To máš pravdu.

Neznámé číslo : Já vím. Já vždy.

Carol : Zas tolik si nevěř. A neruš! Chci se učit.

Neznámé číslo : Helemese někdo je tu šprt.

Carol : Ne, nejsem šprt. Jenom chci mít dobré známky a dostat se na dobrou vysokou.

Neznámé číslo : Aha. Fajn. Psaní o škole mě nebaví. Nechceš si psát o něčem jiném ?

Carol : Máš pravdu. Nechci. Nechci si psát vůbec. Nevím, kdo jsi a co chceš. Měj se.

Mobil jsem zamkla a hodila do tašky. Chtěla jsem se soustředit na psaní poznámek, ale mé myšlenky se stále vracely k tomu, co se stalo před chvilkou. Nějaký kluk ze třídy si někde našel mé číslo a začal mi psát ? Proč ? Co potřebuje ? Ano, vím že jsem přehnaně paranoidní, ale kvůli tomu co se mi stalo v minulosti mám na to plné právo. S pocitem, že za 5 minut zvoní, jsem si začala pomalu uklízet věci protože todle byla dnes naše poslední hodina a chystala jsem se jít na oběd a pak domů. Poté co jsem si dala věci do tašky, zkontrolovala jsem jen tak ze zvědavosti mobil, a zjistila, že mám 5 zpráv od neznámého čísla. Řekla jsem si, že to nechám být a přečtu si je až doma.

Tak co řikáte ? Dobrý ? :D Předem se omlouvám za pravopisné a další chyby:D Čeština není zrovna moje silná stránka :D