Short Stories Percabeth

2/2

Annabeth's pov
Konečně doma. Po tom týdnu v nemocnici se strašně těším na naši postel.
Jo byli jsme tam týden, protože se děti narodili o pár dní dřív a už kvůli mých problémech při těhotenství, je radši chtěli pár dní hlídat. Hlavně Charlie. Byla strašně malinká a slabá a my jsme se o ni moc báli. Ale nakonec nás doktor ujistil že je v pořádku a my mohli jít domů.

Do porodnice za námi zatím přišli jen babička Sally a děda Paul, jak jsme jim teď říkali. A děda Chase, ale ten musel brzo odjet. Slíbil ale, že co nejdříve přijede na delší dobu.

Percy zrovna uspává Sama a já Charlie. Charlie usla skoro hned a já jí položila do postýlky. Sam, ale ne a ne usnout. Percy z toho byl úplně zoufalý. Pořád opakoval: "CO jsem to za otce, když ani neumím uspat vlastní dítě."
Úplně z toho zmatku, který po příjezdu domů nastal, zapoměl, že Sam usne jen v Kočárku.
S úsměvem jsem si ho vzala, dala do kočárku a drncala s ním přes práh dveří. Toho vždy 100% uspe.
Percy se plácnul do čela, lehce mě políbil a odešel. Šla jsem za ním a sledovala ho jak vyměňuje cedulku na schránce.
Teď jsme ta měli Rodina Jacksonova.
Před tím tam byla naše jména a moje staré příjmení bylo zaškrtnuté a pod ním bylo moje nové příjmení. Když jsem totiž byla ve 2. Měsíci vzali jsme se. Chtěla jsem totiž,aby se dítě-tehdy jsem myslela že bude jen 1- narodilo do úplné rodiny.
"Percy. Měli bychom zajet do tábora. Slíbili jsme jim to přece."
"Samozřejmě. Můžeme tam zajet o víkendu. První dokončím pokoje pro děti. A ty si taky musíš odpočinout. A..."
Pak zvedl hlavu od práce a podíval se na mě.
"To nemysliš vážně."
Trochu jsem se lekla, protože jsem vůbec nechápala co se děje.
"To tu stojis jen tak? Otevřených dveří jen v mikině?"
Musela jsem se zasmát. Byl strašně starostlivý. Bylo to roztomilé.
"Nejsem z cukru."
Ustaraně se na mě podíval a já jen protočila oči.
"No jo, už jdu."