Good Boy. Bad Love »Complete«( FF L.H)

34. I know it

Nemohla jsem vůbec usnout. Bylo to, jak tou neustálou nevolností, tak tím, jak Luke řekl, že bych mohla být v jiným stavu. Prosím ať to není pravda. Já... musím se se jen modlit.
......

Dneska na tu gyndu musím. Co když jsem opravdu těhotná? Táta mě zabije! Teta mě zabije! Babička mě zabije! Nechci umřít na třikrát! To je divná smrt. I tak, ale musím překonat můj strach. Pokud je to opravdu pravda, tak na místě zešílím. Je tu totiž ještě něco...
Kdybych nedej bůh byla opravdu těhotná, Luke by mě nepustil na odběr. Jsem totálně v prdeli. Nejvíc se bojím, jestli je to pravda. Ale i já sama to nějak nebudu řešit. Pořád zvracím a žeru divně. Mé nálady se mění jako barvy na vlasy Mikeyho. Ooh a já jdu urážet Lucy, že je těhotná? Stejně tam možná do její party 'těhotné teenky' budu pařit, tak co? A úplně nejlepší je, že celý život by mi měl právě začít. Chtěla jsem dodělat školu..
Myslím jako těhotná! Jess! Klid!

Ráno jsem hned vstala a odebrala jsem se do koupelny. Hádejte...
Ano! Zase zvracet! Kurva už mě to přestává bavit! Můj život se ty dva dny přehrává na záchodě! Super..
Po krásném ranní probuzení jsem se hned odebrala do sprchy. Svlékla jsem se a chtěla jsem již dovnitř do sprchy, ale zastavila jsem se před zrcadlem.
Byla jsem hnusná! Mě žebra už pomalu vystoupají. Nemám žádný zadek! Nohy mám jako jehly. Bože! Vždyť jím, tak proč vypadám, takhle?! Proč mi nikdo nedá šanci vypadat jako normální člověk!
Už jsem mě měla dost a šla jsem do sprchy. Pustila jsem příjemně teplou vodu. Kapky jsem nechala volně téct na mé tělo. Zavřela jsem oči a nechala jsem tělo relaxovat.
Vzala jsem si šampón a vmasírovala jsem ho do vlasů. Uhm příjemný pocit. Opláchla jsem si tělo i vlasy a vyšla jsem ven. Pocítila jsem zimu. Je to úplně normální. Vzala jsem do ruky ručník. Hned jsem si ho obmotala kolem celého těla. Pak jsem vzala další ručník a udělala jsem si turban. Přešla jsem k umyvadlu, kde jsem si vyčistila zuby. Pak jsem šla do pokoje a překvapila mě tam jedna osoba. Blond osoba.

,, Ahoj? Co tu děláš?" Zeptala jsem se překvapeně. ,, Táta tě nezabil?" Zasmála jsem se.

,, Spíš jsem mu všechno vysvětlil." Ušklíbl se. ,, Jo a jdu k doktorovi s tebou. Jsem nervózní." Sedl si na postel. ,, Co když budeš těhotná?" Podíval se na mě vážně.

,, Ty moc dobře víš a nedělej blbýho Luku. Nikdy bys mě nenechal si to vzít." Řekla jsem hnusně. Ach ty nálady.

,, Ty bys to taky nechtěla dát pryč!" Pohodil rukama. ,, Nemáš na to srdce." Řekl a rukama překryl svůj obličej. ,, Jessie je to na tobě a i kdyby sis to chtěla vzít..." polkl. ,, Tak tě budu pořád milovat, jen je to divný zabít něco, co může vyrůst a dýchat."
Šla jsem k němu a sedla jsem si k němu. Hlavu jsem dala na jeho raneno. ,, Nejhorší je, že jsem spolu 5 zkurvených měsíců a udělám ti dítě. Jsem hroznej čurák!" Buchl do postele.

,, Buď ticho! Mně to přijde jako léta.
Teď se půjdu obléct a pojedeme. A jestli to bude pravda, tak..." nadechla jsem se. ,, Tak prostě budu těhotná. Jsme děti nechutných boháčů, takže.." povzdechla jsem si.
....

,, Bojím se." Řekla jsem nervózně, když jsme čekali před ordinací.

,, Jsem tady s tebou Jess." Propletl naše prsty. ,, Půjdu tam s tebou. Dobře?" Naklonil hlavu a usmál se. Jen jsem kývla na souhlas. V tom se otevřeli dveře, kde stála doktorka. Neznám jí, páč jsem tady nově po dvou letech. Jsem, tak hrůzná!

,, Další?" Podívala se na nás. Luke a já jsme se zvedli a šli jsme dovnitř. Celá ordinace byla v bílé barvě. Zase mám divný pocit. To ten stres! Ty nálady.
,, Vy jste Green? Jako Johnny Green? Ředitel reklamní společnosti v Austrálii?" Divila se doktorka. Pouze jsem kývla. Můj táta je dost zajímavý.
,, Půjdeme rovnou k věci." Řekla a klepla něco do malého notebooku.
,, Vy jste těhotná?" Vyvalila hned na mě. Klid doktorko. Klid..

,, No, to já přesně nevím." Poškrábala jsem se na zátylku. ,, Já těm těhotenským testům moc nevěřím. Potřebuju jistotu, tak jestli byste mohli.." Řekla jsem nervózně. Luke se tupě díval do podlahy.

,, Dobře. Zatím si lehněte prosím támhle." Ukázala na doktorskou jipkovou postel. Lehla jsem si. Všimla jsem si, že Luke není v pořádku. To já abych měla smutnit! ,, Takže mi řeknete příznaky a jak dlouho je máte." Řekla a šla ke mně. Shrnula mi tričko nahoru.

,, No už třetí den. Pořád zvracím a jím divné kombinace jídel. Mívám i dokonce bolesti." Řekla jsem. Doktorka se uchechtla. Nevím proč, ale nemám náladu se na to optávat.
Než mi na břicho chtěla něco dát, tak se zastavila.

,, Slečno, kolikrát denně jíte?" Zeptala se s důležitostí v hlase. ,, Bože nikdy v životě už vás tu nechci vidět, takhle vyhublou!" Varovala mě. Jen jsem kývla hlavou.
Na břicho mi dala nějaký gel nebo, co.
Docela dost to studilo. Vzala do ruky nějaký malý plastický obdélníkový oblouk. Prostě nevím, jak to popsat. Vypadalo to všelijak. Dívala se u toho i na obrazovku.
....
Už jsem byla oblečená. Luke už čekal na chodbě. Já čekala na doktorku.
Po chvíli přišla s nějakými papíry v ruce ke mně.

,, Gratuluji vám. Jste v jiném stavu slečno." Řekla mi. Ani mě to nepřekvapilo. Vůbec. Povzdechla jsem si. ,, Myslím, že na odběr nepůjdete, že?" Usmála se.

,, Ne." Záporně jsem kývla.

,, Tady to máte. Je to přesně sedm týdnů vašeho těhotenství. Tady máte kartičku s datumy vašich termínů na kontroly. A teď se prosím snažte jíst slečno. Jinak jsem velice ráda, že tu budu mít mladší maminku." Usmála se. Hodila jsem na ní falešný úsměv.
Vím to. Vím, že můj život se teď bude měnit. Že mi končí teenagerský sen.
Vím to všechno. Ale taky vím, že mám v sobě něco magického. Všichni to musí pochopit. Strážím něco, co dýchá, co bude žít.
____________________________________

Teď si myslíte, že napíšu, že bude konec? Sry, ale tohle teprve začíná!
Jess je těhotná. :)))