Good Boy. Bad Love »Complete«( FF L.H)

23. Tired

.....
,, Ten chlap u toho odbavení na mě sahal." Stěžoval si Calum. Nějak jsem.hi nevnímala. Pořád jsem přemýšlela o Lukovi. Byla jsem celkem mimo. Ani nemám chuť k jídlu. Mám ho plnou hlavu.
,, Posloucháš mě vůbec?" Mával mi před očima.
Neodpovídala jsem. Opřela jsem se o sedadlo a hlavu jsem obrátila k okénku. ,, Mohla si mu už na místě říct, že ho pořád miluješ."

,, Nech mě chvíli být Calume." Řekla jsem otráveně. On nikdy nemůže pochopit, že je to těžký!

,, Jseš hrozná! Sice mi je 16, ale mám pořád větší rozum než ty! Miluješ ho a nedopustíš mu. Jseš trapná." Posmál se mi a m dal si do uší sluchátka. Je to s ním hrozný!
Ale teď si říkám.. když ho miluju, tak bych mu měla dát další šanci, ne?
Byl třeba opravdu opilý.
Mám teď z toho ještě víc smíšený pocity než předtím. Debilní Calum! Plete mi hlavu stejně jako Luke!
...
Už přistáváme. Skoro celý let jsem nespala. Taky, že jsem teď unavená!
Poučka v letadle. Zaspi!
Calum pořád poslouchá hudbu. Má pro ni asi velkou slabost jako pro fotbal. Je to docela mistery boy.

,, Tak vstáváme Calume!" Bouchla jsem do něj. Spal s otevřenou pusou. Mám dobrý fotky na vydírání.

,, Už jsme v Londýně?" Řekl unaveně a promnul si své unavené oči.

,, Jo." Odpověděla jsem. ,, Konečně." Trochu jsem se zaradovala. Opravdu jsem se sem těšila a nedovolím Lukovi ať mi to zkazí. Sedla jsem si zpátky a připoutala jsem se.

Letadlo už přistálo a lidi kolem začali vystupovat. Vstala jsem a šla jsem za tátou a Joy. Počkat.... táta mi říkal, že ta jeho přítelkyně se jmenuje Timea! O žádné Joy nemluvil. Divné...
Hodila jsem to za hlavu a vnímala jsem zase svět. Vstoupili jsme do budovy letiště. Šli jsme k pásu s kufry a vzali jsme si je. To bylo poprvé, kdy se mi kufr neztratil. Potlesk.
Šli jsme z letiště. Byla jsem po celou dobu tichá. Asi z toho, že jsem byla unavená nebo kvůli.... nechci na něj myslet! Chci si to užít! Je to můj dárek k narozeninám.

,, Jseš nějaká němá." Šeptl mi Calum do ucha. ,, Užij si to, kde jsme." Usmál se.

,, Vždyť já vím. Budu si to užívat a pak oslavíme ty nejlepší narozeniny na světě!" Pozvedla jsem koutky. Calum je... už kolikrát jsem přemýšlela, jaký je? On je všelijaký na té pozitivní stránce.
Vyšli jsme ven a hned mě zaujal ten vzduch. Studený vzduch. Hodně studený! U nás v Austrálii není zase taková zima! Brrrrr.
Přitáhla jsem si kabát víc k tělu.

,, Kde je to naše auto?" Řekl otráveně táta. ,, Aah támhle." Překvapeně se usmál. Šla jsem za nimi.
......

,, Tak si vybalte a máte zbytek dne volno. Můžete se jít projít. Kousek odtud je Big Ben." Řekla nám Joy.

,, Jsem unavená. Promiň Calume." Omluvně jsem se na Caluma podívala. Calum smutně sklopil hlavu a sedl si do křesla.
Je mi ho líto. Vím, jak se zrovna těšil na Big Ben. Agghh! Debilní únava! Prostě někdy se mi život převrátí.
Ale na druhou stranu... Calum je mladší a já bych pro něj měla dělat, co se mu líbí.
,, Nebo bych možná šla. Stejně bych vstala asi o půlnoci." Hrála jsem úsměv. Popravdě bych asi spala právě teď a další čtyři hodiny.

,, Ne." Mávl rukou. ,, Musíš se vyspat." Povzdychl si. ,, Ale večer půjdeme alespoň na pizzu!" Ukázal varovně prstem. ,, A ty mami můžeš jít i s Jonnym s námi." Řekl Joy.

,, Děkuju Calume." Usmála jsem se na něj. Pak už jsem nemluvila a šla jsem do jednoho z pokojů.
Táta nám vybral nějaký hotel. Je poměrně dost velký, ale není třeba jako hotel v NYC. Je takový toho skotského stylu, ale zároveň je moderní. A je tu teplo! Což já miluju.
U nás v pokoji je jeden větší obývák, kuchyň, tři pokoje a dvě koupelny, což je dost blbý. Potřebuju vlastní koupelnu.

Šla jsem tedy do pokoje, kde budu spát. Je takový obyčejný. Postel je vždycky uprostřed s bílým povlečení a dvaceti polštáři na nic. Pořád mě zajímá, proč jsou všechny postele uprostřed pokojů?! Zase zajímavé...
Sundala jsem si mikinu a hodila jsem ji přes nějaký noční stolek. Vlasy jsem si nechala pořád v tom copu, co mám od včerejška. To budu zase vypadat.
Skočila jsem na postel a nohy jsem si zakryla dekou. V tom mi zvonil mobil. Bože to mi nikdo nedá chviličku pokoj??!!
Vzala jsem telefon do ruky a bez toho, abych se podívala, kdo volá jsem to zvedla.

,, No?" Řekla jsem otráveně do telefonu.

,, Jessie, proč mě, tak nesnášíš?" Ozvalo se z mobilu. Oh kurva. Chvíli jsem ani nemluvila. Zaskočilo mě, kde vzal mé nové číslo. Už si, kvůli němu koupila novou kartu!
,, Odpověz mi prosím Jessie!" Už zvýšil hlas.

,, Luku nech mě žít." Šeptla jsem. Musí mi vždy dělat den nepříjemný!

,, Jess." Slyšela jsem vzlyk. On fakt brečí? To jsem nechtěla. Nikdy jsem nechtěla, aby zrovna on brečel. I když mi ublížil, tak nechci, aby brečel. Viděla jsem ho plakat párkrát a vždy mě to bolelo s ním. ,, Já tě tady potřebuju. Moc mi chybíš Jessie. Kurva ty si to vůbec neuvědomuješ, jak mě to moc zabijí." Řekl tvrdě.

,, Luku prosím už toho sakra nech!" Řekla jsem hlasitě. ,, Ty jsi si to takhle přál."

,, Být bez tebe? Prosim tě nedělej si srandu. Myslíš, že jsem opravdu takový?"

,, Nechme to až přijedu. Prosím jen mě už nech na chvíli být. Nějak si pak promluvíme, ale tenhle týden mě nechej." Řekla jsem a zavěsila jsem. Bez nějakého přemýšlení jsem hned usla. Konečně...