Good Boy. Bad Love »Complete«( FF L.H)

8. I'm not girl for you

....
O týden později PÁTEK

,, Co dneska?" Zeptal se mě Luke. Už konečně neměl sádru! Byli jsme spolu někde na hřišti. Před chvíli jsme přišli ze školy. Moje máma si Luka jako žáka z naší třídy hned olíbila. Je to hrozný. Vypadá to, že ho za jeden den snad seznámila s celou její milostí.

,, Já bych šla na tu párty u Lucy." Pokrčila jsem rameny. ,, Je to prý divoký a já bych tam správně neměla chybět. Jsem párty člověk." Zasmála jsem se.

,, Ty ano, ale tvůj kluk ne. Můžeš jít k nám." Usmál se a přitáhl si mě na houpačku.

,, A co budeme jako dělat?" Pozvedla jsem obočí. Perverzně se podíval.
,, Chci taky umět číst myšlenky. Jen bych věděla nad čím si teď přemýšlel." Zasmála jsem se.

,, Jo a teď ti musím něco říct." Řekl zhrozeně. ,, Já už jsem od tebe nějak idpojen. Prostě už ti neumím číst myšlenky." Řekl otráveně.
Dělala jsem překvapenou a smutnou, ale uvnitř mě to bylo vše šťastné. Měla jsem pocit uvolnění. Krásný pocit!

,, Hele mně se nechce být u tebe a nudit se." Řekla jsem otráveně.

,, Můžeme dělat něco jinýho." Rukou mi sjel po stehně.

,, Dobře." Zasmála jsem se. ,, Půjdeme se ještě projít?" Vstala jsem z Luka.

,, Klidně." Usmál se a vstal taky. Chytl mě za ruku. Propletl naše prsty.
Šli jsme ze hřiště. Pak jsme šli přímo do parku. Šli jsme a povídali jsme si o všem. O škole. O Lucy s Mikeym. O rodičích. O jeho bratrech Jackovi a Benovi. O nás...
Dlouhé konverzace nás dovedli k altánu uprostřed parku. Šli jsme tím směrem. Bylo to tam překrásné.
Stoupla jsem si doprostřed parketu, co tam byl. Luke se opřel o zábradlí a pozoroval mě.

,, Co chceš dělat do budoucna?" Najednou jsem se zeptala. Sedla jsem si na zábradlí vedle něj.

,, Noo." Otočil se směrem ven. ,, To nevím, ale kdybychom byli pořád spolu, což věřím. Tak bychom se mohli odstěhovat. Někam hodně daleko." Usmál se.

,, To by byla krása." Vzdychla jsem.
,, A Luku? Jak to bylo s tvou mámou?" Zeptala jsem se.

,, Zemřela na rakovinu." Řekl smutně a svou hlavu opřel o mé rameno.
,, Vždy jsem si myslel, že nikdy už opravdu nikdy nebudu šťastný. Že mi bude pořád chybět. Ale pak Přišla Jessie Green. Dívka, která má výšku skoro jako já a je nejkrásnější na celým světě!" Usmál se. ,, Co ty? Tvůj život?" Zeptal se.

,, Když mi bylo 14 tak se rodiče rozešli. Hrozně špatně jsem to brala. Musela jsem pořád brečet. Za necelý rok a půl mu umřela moje nejoblíbenější babička. A pak jsem tady. Je mi 17 a chodím do třeťáku s klukem jménem Lucas. Blonďák s velkými krásnými oči." Spokojeně jsem vydechla. ,, Kolik je hodin?" Zeptala jsem se.
Luke si vzal mobil a podíval se.

,, Půl čtvrté." Řekl.

,, Musím ještě domů. Pojď se mnou." Řekla jsem.

,, A ty už chceš, aby tvoje máma věděl, že chodíš s jejím nejoblíbenějším studentem?" Hrdě se zasmál.

,, Klidně. Stejně teď k nám budeš chodit hodně." Pokrčila jsem rameny.
Ruku v ruce jsme šli ke mně. Nebylo to přes park daleko. Luke mi začal mluvit o výhodách číst myšlenky. Může vědět, na co učitel myslí. Tím ví vlastně celý obsah, jakéhokoliv testu.

Došli jsme před dveře. Luke se asi nervózně nadechl.

,, Můžeme." Řekl. Já kývla a vstoupila jsem. Otevřela jsem a už jsem viděla mamku. Vstoupili jsme dovnitř a mamka něco dělala v kuchyni. Luke vypadal docela nervózně.