Good Boy. Bad Love »Complete«( FF L.H)

14. Meeting with baby

Dneska mě z nemocnice konečně pustí! Konečně už se tu nebudu dusit jako nějaký debil!
Venku chumelí a já venku nestavím sněhuláka! Docela nefér! Nesnáším, když tu ležím. Už se nikdy nechci vrátit do nemocnice! Nikdy! Je to tu jako ve vězení! Doktoři vám tu dávají hnusné chemické patlaniny a vy pak ztratíte chuť k normálnímu jídlu.
Pamatuju si na ten lék proti bolesti, co se mi asi před týdnem přestal podávat. Bylo to neuvěřitelně moc  hořký! Chtělo se mi vždycky zvracet!
....

,, Už máš všechno? Ukaž vezmu ti to." Nabídl se táta. Podala jsem mu jednu z mých cestovních tašek. ,, A jestli budeš mít nějaký problém, tak mi ti hned řekni! Doktor řekl, že by ses neměla přepínat a žádné rychlejší pohyby. Čeká tě pár dní v posteli." Řekl varovně. Jen jsem smutně vzdychla a následovala jsem ho. Další dny v posteli? To určitě.
Došli jsme k recepci a stál tam Luke.
Počkat! Luke?

,, Co tu děláš?" Smála jsem se, když jsem z dálky přicházela. Měla jsem radost. Ani nevím proč, ale když ho vidím, tak najednou srdce buší, jak na závodní dráze.

,, Překvapení." Řekl nadšeně táta a otočil se ke mně. ,, Hele v práci mám hodně práce, a tak jsem tady řekl Lucasovi ať tě doveze domů a bude tě do večera hlídat.
Luke se ušklíbl, když ho nazval 'Lucas' nejspíš to nesnáší.

,, Dobře, ale večer se vrať!" Naznačila jsem varovně prstem. Táta už chtěl odejít. ,, Počkej! Luke zná cestu k tobě?" Křikla jsem a něj.

,, Jo znám." Usmál se a vzal mou tašku.
,, Konečně už tě pustili!" Řekl šťastně a políbil mě. ,, Nedovolím ti, aby se ti něco dalšího stalo!" Řekl vážně a pohladil mě. Po tváři.
Šli jsme z té odporné budovy. Teď se přiznám, že škola je proti tomuhle ráj.
Došli jsme k Lukově autu. Otevřel mi dveře dozadu.

,, Ale já nechci sedět v zadu!" Překřížila jsem ruce na prsou.

,, Ale chceš! Třeba špatně zabrzdím a cukne to s tebou. Doktor snad říkal, že by ses neměla prudce pohybovat. Jistota je jistota." Pokrčil ramena a popohnal mě dovnitř. Zavřel dveře a šel na místo řidiče. Nastartoval auto a jel ještě dál od toho hnusu! Bože, jak já nesnáším nemocnice!
Tedy možná tam bylo něco. To něco se jmenoval Ross. Byl něco jako pomocník. Měl dlouhé blond vlasy a skvělý smysl pro humor. Ale Ross má smůlu. I když je on, tak bez chyby, tak mám lepšího kluka! Nejkrásnějšího! Nejmilejšího. Luka. Blonďáka se špatnými vtipy, kterým se stejně směju. S tím nejkrásnější úsměvem.
,, Proč se usmíváš?" Zeptal se, ale úsměvu taky nezabránil.

,, Myslím na jednoho kluka." Mávla jsem rukou. Tak lidi! Pojďme provokovat Lucase Roberta Hemmingse! (Rým bitcheees!)

,, A kdo je ten kluk?" Zeptal se nervózně. Šlo to cítit z jeho hlasu.

,, Je hrozně moc krásnej! Má ty nejvíc magický oči na světě a jeho rty jsou krásně do srdíčka!" Provokovala jsem tím zamilovaným hlasem.

,, Cože?" Vyhrkl nahlas.

,, Ano!" Usmála jsem se. ,, A víš, co umí?" Pozvedla jsem obočí.

,, Ne! Co umí on a já ne!" Řekl už trochu naštvaně.

,, On Lucasi." Natahovala jsem to.
,, Umí číst myšlenky!" Řekla jsem schválně tiše. ,, Ale nikomu to neříkej nebo bude průser!" Dala jsem si ukazováček před pusu.

,, Bože! Jseš na hlavu!" Zasmál se. ,, Měl bych tě tam do té nemocnice zpátky odvézt!" Pokračoval v posměchu.

,, Ne ne ne ne!" Kývala jsem záporně hlavou. ,, A nebo víš, co? Můžeš! Ty pak budeš zase další měsíc bez sexu! Muhahaha!" Ďábelsky jsem se smála.