Bellarke

Setkání

Vstpupila dovnitř, celá se klepala a bála se rekce. Všichni se na ní začali otáčet a šeptat nebo vykřikovat její jméno. Asi čekala, že si ji nikdo nevšimne. "Clarke!" zakřičela ní máma a rozběhla se k ní, objala ji tak pevně jak jen mohl. "Holčičko, kde jsi proboha byla? Všichni tě tu hledali. Myslela jsem, že se ti něco stalo. Jsi v pořádku?" vyhrkla na ní a byla ráda, že ji vidí. "Mami neboj. Jsem v pořádku, jen jsem si musela pročistit hlavu." odpověděla ji Clarke s úsměvem. "Dva měsíce? Nějak dlouhá doba na pročištění hlavy." Clarke se na ni jenom podívala a s úšklebkem řekla "Musela jsem si ji hodně pročistit." Po chvíli se s ní šli přivítat kamarádi Monty, Jasper, Octavia.....! "Kde je tvůj bratr?" zeptala se Clarke Octavie. Octavia otočila hlavou a pokývla směrem ke stanu. Clarke se otočila směrem, kam Octavia kývla. Byl tam on.....Bellamy. Úsměv Clarke se rozšířil hned jak ho uviděla. "Bellamy" zašeptala jeho jméno a jejich pohledy se protnuly. "Clarke" zešeptal taky její jméno a široce se usmál, jak už dlouho ne. Chvilku ne sebe jen tak zírali a nehnuli ani brvou. Bellamy to nevydržel a rozběhl se k ní, hned jak to Clarke zpozorovala rozběhla se proti němu. Bellamy ji pevně stiskl a zatočil dokola, Clarke se zabořila do jeho ramena a byla šťastná, že ho konečne vidí a že je v pořádku. "Tak moc se mi stýskalo." řekla mu Clarke do ramene. "Ne tak moc jako mě" řekl ji Bellamy a stiskl ji ještě víc. Clarke si vzpomněla na větu co ji řekla Lexa - Láska je slabost. Ale teď v tuto chvíli ji hned zahnala, protože nechtěla pokazit tuhle tu chvíli, chvíli, kdy je opravdu šťastná a to s Bellamym. Pomalu k nim přistoupila Octavia a se svým vítězným tónem řekla "Vidíš velký brácho, říkala jsem, že se brzo vrátí." Oba se od sebe odtáhli a koukli se na Octavii. "Já to věděl." řekl Bellamy a podíval se Clarke do očí. Ona se na něj usmála a dodala "Všichni jste mi chyběli." podívala se na Bellamyho "Ty jsi mi chyběl...."