Ukaž mi, proč žít! (Selekce)

Jak To Vše Začalo?

Ahoj, jmenuji se Amálie Nosálková. Je mi sedmnáct let. Celý svůj život se věnuji kreslení a v poslední době jsem začala hrát taky na klavír a zpívat. Moc se mi to nedaří, ale má učitelka můj hlas dokázala aspoň dostatečně vycvičit k poslušnosti. Mám oříškové oči a rovné hnědé vlasy, které mi sahají jen po ramena. Štíhlá postava bez jediné vady až na mé astma. Moje oblíbená barva je světlounce tyrkysová. Mám tři sourozence: Tadeáše, Daniela a Bianku. Jsem z nich druhá nejmladší. Naši rodičové se jmenují Aneta a Petr Nosálkovi. To je asi tak vše, co by jste o mě do budoucna měli vědět.

    Probouzím se na mé posteli a pomalu se posouvám do sedu. Dneska je ten den. Včera mi přišla přihláška do Selekce. Moc se na prince těším, určitě to bude fešák. Zatím jsem to nikomu neřekla, ale to se dneškem změní. Mnu si oči a v pyžamku cupitám do kuchyně, kde na mě už čeká rodina a snídaně. ,,Dobré ráno.'' řeknu a rodina mi jednohlasně odpoví: ,,Dobré.'' Na snídani jsme měli chutné buchty od babičky, které každý z nás miloval. Celou snídani, kromě až příliš velkého ticha, šlo slyšet jen mlaskání a zvuky vyjadřující lahodu. Využila jsem této situace a promluvila do ticha: ,,Včera mi přišla přihláška do Selekce, které se musím povinně účastnit spolu s dalšími šesti dívkami.'' Chvíli moji zprávu zpracovávali a pak taťka prohlásil: ,,Oni už vybírali? Teprve před týdnem celé zemi vysvětlovali, co to vůbec Selekce je.'' Všichni jsme se zasmáli, ale já pořád netrpělivě očekávala taťkovu reakci na to, že vybrali mě. Nic. Akorát klidně pokračovali v jídle. ,,Tati, oni mě vybrali!'' řekla jsem hlasitým tónem. ,,Gratuluji zlatíčko, ale my už jsme to dávno věděli. Přece sis nemyslela, že ti to jen tak projde, nám o něčem tak zásadním nepovědět.'' odpověděla mamka a dala mi pusu na tvář. Stála jsem jako opařená, věnovala jsem pohled i mým sourozencům, kteří mi pokynuli, že už tu novinu také vědí. ,,To je vše, co mi na to řeknete! Copak nejste pyšní na svou dceru, která je tolik krásná, aby ji do soutěže vybrali?!'' Ano, přesně taková jsem celý život. A upřímně chápu, že se na mě jen rodiče podívali pohledem, jako, že výrazně pochybují, že by si zrovna mě princ vybral. Ale v té době jsem ještě nic nechápala.

     Rozzuřená jsem si vydupala cestu do pokoje. Pitomí rodiče, nechápou, co to pro mě znamená. Aby věděli, jak moc jsem rozzuřená, zabouchla jsem za sebou silně dveře a sjela po nich zády dolů. Zavolala jsem všem svým kamarádům a domluvila si s nimi sraz. Trvalo mi hodně dlouho než jsem je opravdu VŠECHNY obvolala. Pak jsem si šla udělat jen hygienu a oblékla si oblečení, které jsem normálně nosila. Aspoň, že oblékat jsem se v té době uměla. Vyběhla jsem z našeho domečku a utíkala směrem k místu, kde jsme měli sraz s partou. Přišla jsem jako poslední, většinou jsem chodila jako poslední, protože jsem byla party šéfem. Utíkala jsem k nim a skočila jednomu klučinovi na záda. Polekal se, ale já ho hned políbila. ,,Parto! Mám pro vás velkou novinu, ale nejdřív ji chci říct dívkám!'' řekla jsem po dlouhém polibku. Toho chlapce jsem ani pořádně neznala, kdo se chtěl k nám přidat, přidal. Nikdo moc neřešil, kdo všechno k nám chodí. Po mém prvním slově se na mě nechápavě dívali, ale poslechli.

       Zašla jsem s dívkami za roh a hned na mě vyvalily:,,Co nám chceš říct? Am, povídej!'' Sklopila jsem hlavu k zemi a šibalsky se usmála.,,Holky víte, jak se princátko má za chvíli ženit. A hádejte, koho si vybral, aby patřil mezi nejkrásnějších sedm dívek?'' řekla jsem po chvíli. Jen se na mě zaraženě podívaly a pak jsem pokračovala: ,,Joo, fakt vám moc děkuji, já vím, že mi chcete říct, jak jsem strašně krásná a že to určitě vyhraji! Proto jsem vážně moc vděčná, že vás mám!''. Objala jsem je jako správné kamarádky, ale ony mé objetí nepřijaly. Když jsem se od nich odtáhla, měly slzy v očích. Všechny. ,,Co se děje? Vy nechcete , abych vám vládla?!'' zvýšila jsem hlas. ,,Právě to nechceme, aby se stalo. Máš velmi špatné srdce Am. Tvoje vláda by nás všechny zabila. Nepřejeme ti tedy úspěch, ale potupu, je nám líto.'' a už utíkaly ke klukům a každému z nich pošeptaly, co jsem jim právě řekla. Obávaně se na mě podívali a já začala křičet: ,,Já vám stejně budu vládnout! A postarám se o to, aby jste zrovna vy, skončili mezi prvními mrtvými!''. Nemohla jsem je vůbec vidět. Sice mi svůj názor řekli, ale já je budu ignorovat. Pojedu do paláce, ukážu princi, kdo je tady nejkrásnější a vezmu si ho. Nic mi v tom nezabrání. Teď se musím soustředit hlavně na tohle. Přeci už zítra odjíždím! Při téhle myšlence jsem si utřela slzy z obličeje a utíkala zpátky domů si sbalit věci. Pár lidí se na mě se strachem dívalo, ale mě to bylo jedno.

DOUFÁM, ŽE SE VÁM TAHLE ČÁST LÍBILA A MÁTE NA AMÁLII STEJNĚ ZÁPORNÝ NÁZOR JAKO JÁ! PIŠTĚ MI POKUD SE VÁM TOTO LÍBÍ, JESTLI MÁM VŮBEC POKRAČOVAT, CO TO KECÁM, JÁ BYCH POKRAČOVALA, I KDYBY SE VÁM TO NELÍBILO JSEM NA TO HROZNĚ ZVĚDAVÁ!