Ukaž mi, proč žít! (Selekce)

Kapitola 7

Chvíli jsem jen tak seděla na lavičce, když za mnou zase přišel. Zase mě chce provokovat. Ani jsem se nemusela otočit a věděla jsem, že je to on. ,,Promiň, ale slíbil jsem si, že budete každá moje, než odjedete.'' ,,Nevím, proč si vůbec něco takového slibuješ. Doufám, že tak hloupý nejsi a pochopíš to.'' Rozbrečela jsem se, už nevím, co mám dělat. Chci domů, strašně moc. ,,Chápu to, ale nechci se vzdát svého slibu.'' ,,Budeš muset!'' Brečela jsem ještě víc. Přišel ke mě na lavičku. Objal mě. Na chvilku jsem ucukla. ,,Potřebuješ to.'' ,,Jestli mě chceš vážně utěšit, tak mě prosím pošli domů.'' ,,Budu na tím uvažovat. Vidím jak jsi nešťastná a s tebou bych byl v životě asi taky nešťastný.'' Celá jsem se rozzářila. Vrhla jsem se mu kolem krku, ale pak jsem se rychle odtáhla. Tímto se ta situace v zahradě totiž ještě nesmazala. ,,A promiň za to v té zahradě. Nikdy jsem nemyslel, že by to mohlo někoho tolik ranit. Měl jsem spoustu holek, ale...'' ,,Promiň, ale tohle bych teď chtěla poslouchat ze všeho nejmíň. A víš co, já ti odpouštím, přece si nemůžu znepřátelit budoucího krále. Odpouštím ti hlavně kvůli tomu, že tvá manželka nebudu. Budeme to prostě ignorovat jo?'' ,,To není moc rozumné, ale souhlasím.'' ,,Mohl by jsi mě prosím ještě jednou obejmout, myslím, že právě teď bych tvé objetí potřebovala.'' Sama nemohu uvěřit tomu, co se právě odehrálo. Já jsem Martinovi odpustila a ještě po něm chci objetí. A udělal to. Přitiskl si mě blíž k sobě a objal, asi potřeboval to samé. Objetí jsem mu oplatila. Myslela jsem jen na tuhle chvíli, když v okamžiku kdy jsme se od sebe odtáhly, naše rty se k sobě začaly přibližovat. Ach ne, když už se na něj nezlobím, tak se mé city k němu vrátily. Vím, že nejsou opětované, ale toužím aspoň po jednom jeho polibku. Udělala jsem první krok a políbila ho. Polibky mi oplácel. Polibek jsme prohloubili a naše jazyky se začaly setkávat s ústy toho druhého. myslela jsem, že tohle už by stačilo. Dostala jsem to, po čem jsem toužila - jeden jediný jeho polibek. On však nepřestával a svalil mě i na trávu. Začal mi vyhrnovat dlouhé šaty. Tak tohle celou dobu chtěl. Chtěl mě ovládat. Moc dobře věděl, co k němu cítím a věděl, že pokud ve mě zboří zeď jménem zlost, tak se mé city k němu vrátí a bude mě moc mít. Už jsem měla šaty skoro vyhrnuté, ale zarazila jsem ho, když si rozepínal opasek u kalhot. ,,NE!'' vykřikla jsem a kopla ho kolenem do rozkroku. ,,Promiň nemohl jsem se ovládnout. Tohle je pro mě nové. Nechtěl jsem ti ublížit!'' Popadla jsem rychle berle a šla pryč. Mohla jsem čekat, že mě dohoní, s berlemi jsem byla příliš pomalá. ,,Vážně jsem ti nechtěl ublížit. Prosím, věř mi.'' ,,Jo jasně! Moc dobře jsi věděl, že když mě zlomíš a zrušíš všechnu zlost, kterou jsem k tobě měla, tak se mé city k tobě vrátí a ty mě budeš moc mít!'' ,,Tohle mě vůbec nenapadlo. Já tohle pouto mezi mužem a ženou neznám. Neznám přátelství Amálko. A nechápu když jsi to nechtěla, tak proč jsi mě políbila?!'' ,,Vážně jsem chtěla být jen přáteli, ale mé emoce mě příliš ovládly. Doufala jsem, že mě pošleš domů, ale předtím jsem toužila aspoň po jednom polibku, tak jsem to udělala. Když už jsem svou touhu uspokojila, odtáhla jsem se, ale ty jsi se pak přestal ovládat!'' ,,Zamilováváš se do mě?'' ,,No teď, když vím, co mi chceš provést, tak s tím přestanu!'' ,,Tohle nejde! Já totiž k tobě nic takového necítím.'' ,,Martino, ty tohle necítíš jen ke mě, ale ke všem dívkám.'' Odmlčela jsem se, protože to vypadalo, že ho do našeho manželství nutím. ,,Být tebou tak se odnaučím nemít každou jen na jednu noc, nebo ji využívat ke svému uspokojování a hledat v těchto šesti dívkách tu, se kterou si budeš rozumět a připravit se na to, že ta bude s tebou až do konce tvého života. Už žádnou jinou mít nebudeš! Tahle dívka bude sloužit tvým potřebám celý život. Budeš se muset naučit ji milovat stejně, jako ona tebe.'' ,,Šesti?'' ,,My dva musíme od sebe. Chci se vrátit ke svému starému životu... Sbohem Martine.''

DALŠÍ ČÁST JE TADY, JEN JSEM DOKONČILA TENTO VEČER. MÁM TOLIK NÁPADŮ, JAK BY TO MOHLO POKRAČOVAT, ALE NEMŮŽU SI VYBRAT. VŠECHNY JSOU HROZNĚ ZAMOTANÉ :D