Ukaž mi, proč žít! (Selekce)

Kapitola 13

Byla jsem opravdu šťastná. Přece jenom se můj život obrátil k lepšímu. Nemohu být šťastnější, protože jsem zasnoubená s mužem, který se napravil a to jen pro mě, abych mohla být s ním. Pro naši společnou budoucnost se změnil. Miluji ho ještě více než předtím a budu ho milovat po celý svůj život.

Druhý den jsme s Martinem veřejně oznámili, že jsme zasnoubeni. Král a královna mě přijali s otevřenou náručí a stejně tak lid. V hlavě jsem si říkala, jak se asi tváří mí rodiče. Už mě neviděli necelé dva roky. Chybí mi. Chci je zase vidět, i své sourozence. Doufám, že jim chybím tolik, jako oni mě. V paláci se nesměly vyskytovat žádné kamery kvůli soukromí. Už dva roky neviděli mou tvář. Neměli možnost vidět svou holčičku ani když dovršila osmnáctin. Oslavila jsem je, jak se patří, ale mrzelo mě, že u nich nebyli. Martin mě na ně pustil z paláce a nechal mě být aspoň na ten jeden den svobodnou. Když jsem se vrátila z ranní vycházky, tak na mě čekala velká oslava. Tolik dobrého jídla a spoustu zábavy. Prvním překvapením byl tanec s Martinem, který jsem chtěla odmítnout, ale sádra už byla v té době pryč a já jej musela ze slušnosti přijmout. Celý večer tančil jen se mnou a já už těmi okamžiky a jeho nechutnými doteky umírala. Od každé dívky jsem dostala dárek. Pozadu nemohli být ani král s královnou včetně Martina, který mi dal 101 modrých růží. Aspoň trochu si to u mě vyžehlil a ještě jsem mu v soukromí musela slíbit, že dneska se na něj zlobit nebudu. Užívala jsem si celý den. Když oslava skončila, musela jsem jako oslavenkyně počkat až odejdou všichni hosté. Do mé komnaty mě doprovodil Martin a mých dveří mě chtěl políbit, ale zarazila jsem ho prstem. Pohladila ho rukou po tváři a odešla.

Mý rodiče teď určitě stojí s pusou otevřenou u televize a stejně tak mý sourozenci. S touto ranní pozitivní zprávou jsem se s Martinem domluvila, že odjedeme, jen my dva k mé rodině na oběd. Neprotestoval, měl radost, že konečně pozná mou rodinu. Byla jsem z nového Martina nadšená, ale nezměnil se úplně. Připadá mi, že ho popisuji, jako by z něj udělali robota mých snů, ale ne. Jeho škádlení stále zůstalo, ale už mi neubližuje, nýbrž mě ochraňuje celou svou láskou, kterou ke mě má. Jsem pro něj teď to nejdražší na světě. Pořád mi říká, jak mě miluje, přesně, jak slíbil. Říká, že mě nikdy neopustí, ale někdy si zkouším představit, co by se dělo, kdyby mě opustil. Byla bych úplně na dně. Utěšují mě akorát Martinovy paže, které mě vždycky k sobě schovají. S Martinem jsme vyrazili dvě hodiny před polednem, aby jsme vše stihli. Musela jsem poslat rodičům SMSku, kterou jsem je informovala o naší návštěvě. Jeli jsme limuzínou. Moc dobrý pocit jsem z ní neměla. Chtěla jsem, aby jsme byli v autě, kde budeme mít soukromí, ale před námi sedělo pět strážců. Opírala jsem se o Martinův hrudník a trochu podřimovala. Hladil mě za uchem po vlasem a také se pokoušel usnout. Celou cestu jsme seděli takhle nalepení k sobě. Oběma nám bylo hezky a já už se přestala těšit i na svou rodinu. Chtěla jsem jen zastavit čas a být sním.

S příjezdem našeho vozu nás všichni v malých domcích našeho městečka zdravili a mávali nám. Když jsem se natahovala po Martinově ruce, aby mi pomohl z auta, vrhla se mě Bianka. Objala mě svými ručičkami. Pořádně vyrostla. Bylo jí už devět let. Mile mě přivítala a potřásla si rukou i s Martinem, který stál po mém boku. Moji dva bratři už se taky proměnili v muže. Oba si během doby, co jsem zde nebyla, našli přítelkyně, které bydlely v jejich bytech. Objala jsem oba naráz a málem mě umačkali. Martin se mi trochu zasmál a přivítal se s bratry přátelským poplácáním po zádech. Seznámila jsem se i jejich přítelkyněmi, které stály za nimi, ale moc jsem se s nimi nevybavovala, jen na jména jsem se zeptala. Přešla jsem pak rychle k rodičům a oba jsem je pevně, snad ze všech nejvíc, objala. ,,Vítej doma, princezno.'' řekla mamka. ,,Jsme nadšení, že už jsi nám konečně dospěla.'' doplnil ji taťka. ,,Moc se za všechno omlouvám. Je mi to všechno moc líto.'' ,,To nic. Hlavně, že jsi se vrátila, i se snoubencem.'' kývla mamka směrem k Martinovi. ,,Ano přece jsem vám to slíbila, pamatujete? Slíbila jsem vám to a překvapivě dodržela. Mami, tati tohle je princ a můj snoubenec Martin.'' řekla jsem a chytila Martina za levou ruku. ,,Vaše Výsosti.'' odpověděli oba a Martin spustil svůj velký proslov k mým rodičům, který si určitě dlouho připravoval. ,,Moc mě těší. Jsem rád, že vás konečně poznávám...'' Šla jsem ještě k přítelkyním mých bratrů a povídala si s nimi. Obě moc milé a přátelské. Hned jsme si rozuměly. ,,Všichni do kuchyně, bude oběd. A nezapomeňte si umýt ruce!'' zvolala mamka po dlouhém přivítání na zahradě. Odebrali jsme se ke stolu a usedli k jídlu. Bylo to vážně výborné. Moc mi chybělo matčino vaření. Stejně tak vůně našeho domu. Po obědě jsme ještě na chvíli usedli do obývacího pokoje a konverzovali o naší svatbě a podobně. Jedli jsme sušenky, smáli se a Martin vypadal s mojí rodinou šťastně. Po společném odpoledni jsme unavení odjeli zpátky do paláce. Ještě jsem s Martinem nechtěla spát v jedné posteli a proto se odebrala do svojí komnaty. Předtím jsme si dali sladkou pusu na dobrou noc, tak jako to dělají malé děti. Osprchovala jsem se a šla spát.