Myšlenky A-ya ( jelikož nemůže mluvit).
Procházela jsem se u naší krásné říčky, kde byla průzračná voda. A krásná rozkvétá jabloň. Byl to krásný slunný den, všude byli slyšet ptáci a jejich štěbetání. Byla to taková moje rajská zahrada.
Sedla jsem si k říčce a natočila jsem si nohy. Bylo to příjemné a krásné. Všude byla vůně květin a krásný smích děti.
Všude tu běhali indiánské děti, hráli si na státně lovce a na kořist. Bylo krásné je vydět. Byli šťastný a roztomilý. Tak trošku jsem jim záviděla, záviděla jsem jim jejich dětství, hry, živo a rodinu.
Já nic z toho nemám jelikož jsem byla u placaná z hlíny a jílu. K čemu mi je krása a neodolatelnost když mé žití je jen dočasné. Vím že je mé smýšlení sobecké ale když už mi dali život, tak proč ho nemohu žít podle sebe. Je pěkné že se ke mě všechny chovají hezky, ale je to jen kuli tomu že musím zemřít. Jsem s tím s mířená a vím že je to můj osud ale vádí mi to.
Okusila jsem život který je krásný a plný lásky a spokojenosti. Chtěla bych být ženou z tohoto kmene.
Líbí se mi tento život žen. Které se starají o své ratolesti a o čistotu, jídlo a spousty dalších povinností. Ale toho se nikdy nedožiju. Nikdy nebudu mít dítě a ani psa. Nikdy se nezamiluji do osoby která se naskytne.
Ptáte se proč nemluvíme? Tak to je proto že pokud bych se zamilovala do Kalony, tak abych mu nic nemohla říct. A tak ho zachránit od jeho osudu.
Nemohu odsud utéct jelikož bych se rozpadla v prach. A tak th jsem a vše pozorují s lítostí k mé osobě.
Mím osudem je zemřít proto aby ostatní mohli žít, a aď jste teď zahlédli do mé mysli. Tak víte co cítím. Ale to je jedno, je mou povinností zachránit životy lidí který si nezaslouží tak hnusnou smrt.
Ale co je mi útěchou tak je to že Kalona může přijít kdy koliv, a proto se snažím vše dělat na plno. Jelikož si budu moct říct že pokud zemřu tak s myšlenkou na to že jsem zažila hezké věci.
A pokud by přišel dnes a nebo zítra tak tím lépe jelikož to všecko budu mít už za sebou.
Po půl hodině mého rozjímání jsem v stala a šla se projít po louce.
Natrhala jsem si pestrobarevnou kytici. A šla pomalu do stanu který byl postaven jen pro mě.
Ale k čemu to všecko když zemřu? Prý po bude něco jako svatyně. Kde mě bude můj lid uctívat a děkovat za životy.
Jsem zvědavá co se semnou stane až, nastane můj čas.
Děkuji všem co toto čtou a nebo tomu teprve dají šanci.jsem vám moc vděčný za všecky hvězdy a komenty. Děkuji vám.
Ps: děkuji za podporu mě a mé tvorby.
