Nikdy na tebe nezapomenu (Pozastaveno)

7.část

Z pohledu Jimmyho:

Chvíli jsem se na ni díval, řeknu vám, že těch 100 dolarů, za to stáli. Když mi nevěnovala pozornost, vzal jsem jí do náruče a utíkal s ní do vody. Zatím co ona křičela a kopala nohama, já běžel dál, až kam jsem stačil. Pak jsem jí pustil a stáhl pod vodu. Hned jak se vynořila, šla zase na břeh. Vypadala naštvaně a tak jsem šel za ní a chytil jí ze zadu.

„Promiň, měla to být sranda. Nechtěl jsem tě naštvat" zašeptal jsem a políbil jí na krku. Začala se smát.

„Ty mi taky na všechno naletíš" otočila se a vyplázla na mě jazyk jako malé dítě. Zase jsem jí chytil.

„Tak takhle teda ne. Ze mě si srandu dělat nebudeš." Zasmál jsem se a zase jí vzal do náručí a utíkal jsem s ní do vody. Tentokrát se už nevzpírala, což mě docela překvapilo a nechala se nést. Když jsme byli ve vodě, tak jsem jí pustil a koukali jsme si do očí. Přiblížil se k ní a políbil jí. Instinktivně mě chytila kolem krku a já si jí nadzvedl, aby si mohla omotat okolo mého pasu nohy. Nevím proč, ale strašně mě přitahovala. Cítil jsem k ní víc, než k jiným holkám a to ji vidím podruhé v životě. Po chvilce se odtáhla a zalapala po dechu.

„Já... Promiň, nechtěl jsem. Vím, že máš kluka, ale... Přitahuješ mě. Já nevím proč, ale je to tak a já s tím nic neudělám". Koukla se mi do očí a já viděl touhu, vášeň a lásku. Chvilku se otočila, jakože půjde pryč, ale pak se rychle otočila zpátky a přilepila se na mě. Začal jsem jí líbat a ona si obmotala ruce okolo mého krku. Vyzvedl jsem jí, aby si obmotala nohy kolem mého pasu a to taky udělala. Z jejích rtů jsem se posunul na krk, kde jsem jí začal líbat. Ona se poddávala mému dotyku.

............

Zaparkoval jsem a rychle jí otevřel dveře. Bylo nejspíš kolem 13:00. Vyšla z auta s úsměvem a čekala, až ho zavřu. Šli jsme vedle sebe a měli jsme namířeno do restaurace. Přišli jsme tam a sedli si do místa, které bylo v zadu. Přišel za námi číšník.

„Co si přejete k pití?" kouknul se na mě a pak na Mariu.

„Tak já si dám colu a tady Maria..." přikývla, na znak toho, že si dám to samí „taky colu" usmál jsem se . Číšník nám podal jídelní lístek.

„Tak co si dáš zlatíčko?" kouknul jsem na Mariu a ona pořád koukala do lístku.

„Asi ten kuřecí salát s dresinkem a ty?" Usmála se na mě a já ještě přemýšlel.

„,Asi to samí. K udržování kondičky jsou dobrá lehčí jídla." ušklíbl jsem se. Netrvalo ani 5 minut a přišel číšník s pitím.

„Tak už jste se rozhodli, co si dáte?" kývl jsem a řekl mu „2x kuřecí salát s dresinkem prosím". Číšník zase odešel.

„Tak co o mě chceš slyšet?" zeptal jsem se Marii, která se usmála.

„Odkud jsi? Kolik ti je? Co rodina? Chodíš ještě do školy? Oblíbená barva? Hm .. Máš holku? Proč zrovna LA?". Trochu mě to zaskočilo, ale chtěl jsem jí odpovědět na všechno.

„Takže ... Jsem z Miami, kde mám ještě byt, který se prodává. 1.3. mi bude devatenáct. Rodina .. No .. Zemřeli při pádu letadla před rokem, zbyla mi jenom sestra Jazzy a s tou se nebavím od té doby, co se to stalo. Do školy .. Poslední rok. Barva .. Fialová. Holku ... Nemám. V Miami mi to připomínalo rodinu a Jazzy je tady někde. Chci jí najít a omluvit se jí a ty?". V jejích očích jsem viděl soucit a smutek. Chvíli přemýšlela a pak začala.

„Jsem z Ontaria v Kanadě. Bude mi sedmnáct. Moji rodiče jsou mrtví už od mých 4let. Autonehoda. Přežila jsem jenom já. Bydlím u mých kmotrů. Jsem jedináček a tohle léto se chci přestěhovat do Miami, ale nejdřív musím najít svojí tetu, která tam bydlí. Už s nimi nechci bydlet, protože zažívám peklo. Do školy chodím. Barva .. Fialová na 100%. Holku .. Fakt nemám, ale kluka jo, ale teď jsem zmatená." Vzdychla a koukla se zase na mě. Usmála se, ale i přes to jsem věděl, že jí to trápí. Vzal jsem jí za ruku.

„Jestli chceš, tak ti pomůžu najít tvojí tetu. Miami znám jako své Supry (boty)" zasmál jsem se a její oči se rozzářili štěstím.

„Na oplátku bych ti mohla pomoc najít sestru" usmála se a já v ní viděl naději. V tu chvíli nám číšník přinesl jídlo a začali jsme jíst. Ještě chvíli jsme tam seděli a pak jsem jí odvezl domů. Asi si říkáte : Co se stalo na pláži? Nad tou vzpomínkou jsem se musel usmát. Vlastně nic se tam nestalo. Zavzpomínal jsem :

Chvíli jsem jí líbal na krku a pak jsem se odtáhl.

„Neměli bychom ." Řekl jsem a ona přikývla, ale po chvíli se zase přitáhla k mým rtům a začala je vášnivě líbat. Usmál jsem se a něco mě napadlo. Dál jsem jí držel a líbal, ale pomalu jsem šel dál do hloubky. Ani si toho překvapivě nevšimla. Byli jsme na ideální hloubce, kde už sama nedosáhla a tak jsem se s ní potopil. Hned jsem nás zase vytáhl a ona zalapala po dech, protože se nenadechla. Začal jsem se smát a ona vypadala naštvaně.

„Musel jsem to nějak zastavit a tohle byla jediná možnost" chvíli ještě trucovala a pak se začala smát taky. Lehli jsme si na pláži a leželi tam a koukali na mraky, který měli různé tvary.

........

Stáli jsme u jejího domu a ona se ke mně naklonila.

„Děkuji za dnešek a taky za to, že si to zastavil na té pláži, ale jinak to byl úžasný den." Usmál jsem se.

„To já děkuji tobě" políbil jsem jí na čelo a nastoupil do auta. Ještě než jsem odjel, mi zamávala a já jel domů. Přijel jsem do domu a dal si mobil na nabíječku a lehl si na postel. Najednou mi přišla smska :

Neznámé: Potřebuju s tebou mluvit. Kolem půlnoci čekej v baru, kam chodíš. F-

Děkuji všem čtenářům :) vážím si toho, že to čtete :) Chci poděkovat vám, že to čtete :* mám vás ráda