Nikdy na tebe nezapomenu (Pozastaveno)

11.část

Z pohledu Marii:

Vyšla jsem z jeho domu a snažila se zahnat slzy mrkáním. Nechtěla jsem brečet na veřejnosti. Bady mi šťouchal čumákem do tváře, aby mě utěšil. Sedla jsem si na schody a namačkalo číslo Sydney. Nic jiného mě nenapadlo a tak jsem jí zavolala. Mobil začal vyzvánět a pochvíli se ozval hlas, který jsem potřebovala slyšet.

„Ahojky Mario, copak se děje?". Vždycky mi nahrazovala starší sestru. Otřela jsem si slzy.

„Ahoj Sydney. Mohla by si pro mě přijet na adresu, co ti napíšu smskou?". Chvíli bylo na druhé straně ticho a pak konečně odpověděla.

„Jo. Stalo se něco?" zeptala se, a když jsem si odehrála, co se vlastně stalo, neudržela jsem vzlyk a Sydney se nejspíš lekla a začala vyšilovat.

„Ty brečíš? Je všechno v pořádku? Co se stalo? Ublížil ti Mike? Nebo co zlatíčko?"nechtěla jsem to řešit přes telefon.

„Ne, všechno je v pohodě. Přijeď pro mě prosím a já ti to pak u tebe vysvětlím". Sydney se nadechla, aby se uklidnila.

 „Ok. Za chvíli jsem tam. Jen počkej a pošli mi adresu.". Típla jsem to a napsala jí adresu do smsky.

„Jak jsem si mohla myslet, že to se mnou někdy bude myslet vážně? Že to bude mít budoucnost. Připadám si jako trubka, která všemu naletí." Stěžovala jsem si Badymu, zatímco mi ležel na klíně a vypadal smutně. Začala jsem ho hladit a druhou rukou jsem si utírala slzy. Netrvalo dlouho a přijela Sydney v jejím nablýskaném autíčku. Usmála jsem se na ni přes slzy a nastoupila jsem do auta. Bez řečí vyrazila a jenom se koukla na Badyho.

„Co to máš za trpaslíka?" rozesmálo mě to, ale neměla jsem chuť se smát. Pohladila jsem ho.

 „ To je Bady. Mám ho od rána. Můžeme jet k tobě domů? I když jsou rodiče u babičky, tak chci k tobě." Jenom se usmála a přikývla.

.....

 Posadila jsem se na její pohovku a čekala, až Sydney přinese vodu a zavře Badyho na zahradu do ohrádky, kde má většinou králíka. Řeknu vám, že i když je to ohrádka pro králíka, zabírá to skoro celou zahradu. Měla útulný dům, plný pastelových barev, jak to mám ráda. Vždycky jsme měli stejný vkus. Po chvíli přišla Sydney i s vínem a skleničky. Sedla si vedle mě a začal náš (né moc příjemný) rozhovor.

„Tak co se stalo?". Nadechla jsem se a začala jsem jí všechno vyprávět od začátku. Když jsem jí všechno řekla, tak jen vyvalila oči a já si otevřela víno a trochu si nalila do skleničky. Sydney mi vytrhla skleničku z ruky a celu jí vypila. Chvíli jsem na ní koukala.

„A co budeš dělat teď? Budeš pořád s Mikem a na Jimmyho zapomeneš?"zeptala se mě. Chvíli jsem přemýšlela nad odpovědí.

„Asi jo. Byl to jenom jednorázové štěstí." Usmála jsem se, i přes tu bolest, která tížila mé srdce, a najednou mi zazvonil mobil. Někdo mi napsal smsku, tak jsem po něm šáhla a otevřela ho.

Mike: Tak v kolik před nákupákem?

Chvíli jsem přemýšlela, o čem to mluví, než mi došlo, že spolu máme jít do kina. Otočila jsem se na Sydney a nahodila štěněčí oči.

„Můžu si tu nechat Badyho? Mám jít do kina s Mikem, ale psy tam nesmí. Já si pro něho, pak přijdu." Sydney jenom kývla a já jí objala. Odtáhla se a sjela mě pohledem.

„Než půjdeš, tak se vysprchuješ a půjčím ti ňáký oblečení."řekla nuceně.

„Díky, díky" začala jsem křičet jako malé dítě, co dostalo novou hračku, a vběhla jsem do koupelny. Sundala jsem ze sebe oblečení a vlezla jsem do sprchy. Všechen stres a vzpomínky na Jimmyho, jsem nechala spláchnout teplou vodou. Napatlala jsem na sebe gél a spláchla ho. Vyšla jsem ze sprchy a obmotala jsem si fialový ručník, který jsem tu měla už asi rok. Nechávala jsem si ho tu, kdybych tu spala. Vyšla jsem z koupelny a namířila si to do jejího pokoje. Nic se tam nezměnilo. Šla jsem ke skříni a otevřela ji. Pod ruku mi padl žlutý svetr s černým tričkem a riflovými kraťasy. Chtěla jsem si vzít na sebe něco ulítlého a taky něco, co by se k sobě hodilo. Oblíkla jsem se, ale něco mi k tomu chybělo. Koukla jsem se po pokoji a našla úplně boží boty Adidas. Byli šedé, na tkaničky a byli na klínku. Miluji boty na klínku a Sydney to věděla. Když jsem si je obula, musela jsem se kouknout do zrcadla.

„Stejně něco chybí. Musím se ještě kouknout po skříni." Chvíli jsem hledala a našla to, co jsem potřebovala. Tmavě růžové podkolenky, které svítili na dálku, ale všechno dohromady bylo dokonalé. Sešla jsem schody dolů a Sydney začala lapat po dech.

„Moje nové boty. To ti nedaruji" začala se smát a hodila po mě polštář. Chytila jsem ho a začala se smát taky. Otočila jsem se na klínku.

„Tak co říkáš? Není to moc přehnaný?"zeptala jsem se a čekala nervózně na odpověď. Její výraz mě děsil, ale pak se usmála.

„Dobrá kombinace. Vypadáš fakt dobře." Mrkla na mě a já vzala mobil a vytočila Mikovo číslo. Čekala jsem, až to zvedne. Po chvilce to zvedl a já ho nepustila ani k prvnímu slovu.

„Ahojky, hele nemohl by si mě vyzvednout u Sydney? Šla jsem se projít a ňák jsem tady zůstala" rozesmála jsem se a čekala jsem na Mikovu odpověď „Jo, jasně. Tak za 5 minut, Miluju tě." Trochu mě to zaskočilo, ale nedala jsem to najevo.

„Já tebe taky. Tak za 5 min. Zatím" a ukončila jsem hovor. Sedla jsem si vedla Sydney, až nadskočila na pohovce a dala jsem si ruku do dlaní. Sydney mi položila ruku na záda.

„Děláš dobře. Nemysli na Jimmyho, jen ti pletl hlavu, aby ses stala jeho hračkou. Mike je pro tebe ten pravý.“ Usmála jsem se na ní.

„Děkuji za všechno"zašeptala jsem. Šťouchla do mě loktem.

„Není zač, sestro." Neuběhly ani 2 minuty a před domem troubilo auto. Vyběhla jsem z baráku a namířilo si k autu, kde už seděl Mike a usmíval se na mě. Ještě jsem se otočila, abych mohla zamávat Sydney a nastoupila jsem do auta. Mike mě políbil a já si zapnula pás. Šlápl na plyn a vyjeli jsme do nákupáku. Cestou jsem mu povídala o Badym a on se jen usmíval a poslouchal. Když jsme zaparkovali, vystoupila jsem z auta a čekala, až ho Mike zavře. Šla jsem napřed a on mě dohonil a vzal mě za ruku. Já se o něho opřela a šli jsme do kina.

„Na jaký film jdeme?" zeptala jsem se zvědavě a on se jenom začal smát.

„Ta tvoje zvědavost je roztomilá a proto ti to neřeknu." Začali jsme se smát a zastavili jsme se před kinem. Zatáhl mě dovnitř a stoupl si před okýnko.

„Dobrý den, prosím 2 lístky na True love." Paní za okýnkem mu je podala a on zaplatil. Podal mi lístek a já jsem řekla „Děkuji, pane Romantický" a ušklíbla jsem se. Vešli jsme do sálu a film začal.

.....

Když film skončil, chtěla jsem odvést zpátky k Sydney. Neochotně mě odvezl domů. Než jsem vystoupila z auta, věnovala jsem mu polibek. Vystoupila jsem a zavřela za sebou dveře. Stála jsem na cestě a mávala mu, do té doby, než odjel. Otočila jsem se na dveře a rozhodla jsem se, že se mi domů ještě nechce a tak jsem se šla projít. Napadlo mě jenom jedno místo, kde bych mohla být o samotě a přemýšlet. Ano, vydala jsem se na tu opuštěnou pláž, kde jsem byla s Jimmym. Nastoupila jsem do autobusu na nejbližší zastávce a čekala, až mě doveze asi 500m od té pláže. Když jsem vystoupila, měla jsem divný pocit, ale stejně jsem šla na pláž. V půlce cesty jsem si sundala boty, protože se mi po písku špatně chodilo a navíc jsem to vzala zkratkou a šla přes pobřeží, vodou až ke skále, která pobřeží a opuštěnou pláž rozdělovala.

Sedla jsem si co nejblíže, aby se mi voda dotýkala nohou a koukal jsem na hvězdy. Cítila jsem, jak mě začali pálit oči a z nich se mi řinuli slzy. Nechala jsem je volně téct a vzpomínala jsem, jak mi byla s Jimmym dobře. V tom jsem uslyšela divné zvuky. Prudce jsem se otočila a ruce cizího člověka se mi zakrývali oči, nos a pusu. Najednou mi přiložil na obličej hadr, který smrděl a mě se začala motat hlava až jsem spadla na zem.

Děkuji všem, co to čtete a zaujalo vás to :) Wekky