Nikdy na tebe nezapomenu (Pozastaveno)

35. část

,, Mio. Co zase chceš?" zasyčel jsem a cítil jsem, jak se mi naply všechny svaly v těle.

,, Fred tě potřebuje Starku." řekla vystrašeně. Sedla si vedle mě na lavičku a pošoupla se blíž. Hodil jsem na ní vražedný pohled a odsunul se od ní i s kočárkem.

,,Nevím co zkoušíš, ale na mě to nepůsobí. Dej ruce pryč od mého syna a nech nás být. Kdyby něco Fredo chtěl, tak by přišel osobně." odfrknul jsem si a koukal na Jacka, který se smál.

,,Fajn. Prokoukl si mě. Chtěla jsem tě vidět. Víš Starku, chybíš mi." řekla skoro neslyšně. Chvíli jsem tomu nedával pozornost a věnoval se Jackovi. Po chvilcei došlo, co vlastně řekla a otočil jsem se na ní.

,,Jak to myslíš? Mio. My dva spolu nikdy nic nebudeme už mít. Já miluju Mariu." snažil jsem se jí to marně vysvětlit, protože neváhala a sedla si mi na klín.

,, Naposledy ti to nevadilo Starku. No tak. Uvolni se. Já vím, že to tak chceš." chtěla zapůsobit přitažlivě, ale na to neskončil. Chvilku jsem hrál s ní a pak jsem jí shodil na zem. Zvedl jsem se a chytl kočárek.

,,Špína patří na zem. Nikdy už za mnou nelez Mio." řekl jsem a odkráčel si to pryč. V pozadí jsem slyšel všelijaké nadávky, ale nedával jsem jim moc pozornost.

Vydal jsem se domů, protože už se ochlazovalo a já nechtěl, aby Jack byl nemocný. Když jsem chtěl otevřít dveře, tak mě někdo předběhl. Jimmy vyrazil dveře, šel naštvaně k autu a odjel pryč.

Opatrně jsem nadzvednul kočár přes práh a vešel dovnitř. Nestačil jsem se divit, protože skoro všechno bylo rozmlácené. V tu chvíli Jack začal brečet. Snažil jsem se ho vzít do ruky, ale Maria mě předběhla.

,,Co se tady stalo,Mario?" .....

Z pohledu Marii:

Věděla jsem, že mu to budu muset říct, ale mě do mluvy dvakrát nebylo. Ještě pořád jsem měla před očima tu scénu.

,,Nechceš se posadit?" poškrábal se Jimmy na zátylku a já tak udělala. Sedl si naproti mě, aby měl lepší výhled.

,,To, co se stalo včera, se už nebude nikdy opakovat. Trochu jsem to přehnal, ale přísahám, že jsem se k tomu nevrátil. Odpustíš mi?" prosil, ale já mu ani jediný slovo nevěřila. Předtím než se Jack narodil, tak v takovém stavu chodil domů pořád. Hádali jsme se kvůli tomu, ale on měl svojí hlavu. Vyčítal mi Jacka i Starka. Zlomilo se to v tu chvíli, kdy jsem málem potratila a chtěla jsem odejít.

,,Proč nic neříkáš?" v jeho očích se začaly objevovat slzy. Věděl, že tohle vždycky zabralo. Jenže teď je to jiné. Mám syna a musím se vůči němu chovat zodpovědně.

,,Víš Jimmy. Já už ti nevěřím. Narodil se Jack a já si nemůžu dovolit riskovat. Promiň, ale už to takhle dál nejde." snažila jsem mu to vysvětlit v klidu. Zřejmě přemýšlel, co jsem mu řekla a snažil se to zpracovat. Najednou se zvedl z křesla a převrhl konferenční stůl.

,,To nemůžeš udělat. Neříkej mi, že je to kvůli Jackovi. Oba víme, že to je kvůli jemu! Kvůli Starkovi!" začal házet se vším, co měl po ruce. Rychle jsem utekla do kuchyně a čekala až to přejde. Po 10 minutách všechno utichlo. Slyšela jsem prudké otevření dveří a pak ticho.

Všechno jsem to Starkovi řekla, protože na to naléhal a nenechal se odradit. Vypadal rozzuřeně.

,,Neublížil ti? Jak to teď budeš mít s bydlením?" zeptal se mě a sedl si vedle mě na gauč. Chytil mě za ruku a starostlivě se na mě díval.

,,No. Já vůbec nevím Starku. Už tady bydlet nechci." slzy se mi hrnuly do očí a já se o něho opřela. Byl teď má jediná opora. Sydney s Tonym se totiž rozhodli, že poletí na pár měsíců do Evropy. Bylo to docela na rychlo.

,,Tak víš co? Když jsem sem přijel, tak mi kámoši zařizovali byt. Sice tam skoro nic není, ale bydlet už se tam dá. Nábytek dokoupíme. Je tam jedna ložnice, pokoj pro Jacka, obývak, kuchyň a koupelna. Já vím, že to není moc velký. Tak půjdeš se mnou?" zeptal se mě s nadějí v očích. Nezbylo mi nic jiného než přikývnout.

Ještě chvíli jsme se domlouvali a pak jsem šli balit důležité věci, hlavně pro Jacka. Zabalila jsem si oblečení, Badyho a mohli jsme vyrazit. Stark za tu dobu sehnal auto a vyrazili jsme. Nebylo to tak daleko od centra. Vlastně to bylo ve stejné ulici jako bydlel předtím.

Vešli jsme dovnitř. Výtahem jsem se dostali na určité patro. Stark měl v ruce autosedačku s Jackem a já držela Badyho. Otevřel dveře a vešli jsme dovnitř.

,,Tak tady to je. Neboj se. Ještě dneska sem nakoupíme nějaký nábytek." ujišťoval mě. Byly tu vymalované stěny, koupelna, kuchyně a provizorní postel.

Tak tohle bude ještě dost práce.