Percy Jackson a Spasitel Titána

PÁN ČASU SE VRACÍ

Z pohledu Percyho

Bylo opravdu zvláštní dát pusu někomu jinému než Annabeth, ale prostě se mi líbí. Uvažoval jsem, jestli by jsem s ní něco mohl mít. Najednou jsem na cestě před námi zahlédl pódium. Na něm ležel zlatý sarkofág velikosti hrobu. Na jeho bocích byly vyobrazeny věci, které bych si nikdy nepřál vidět ve skutečnosti. Jak povstává Kronos a ničí celý svět, bohy v plamenech a konec reality, jak ji znám. Rozhlédli jsme se, jestli tady někdo není a rozběhli se k němu. Najednou na nás vyletěl oštěp. Zasekl se u mojí nohy a já se prudce zastavil. Příšerně jsem se lekl. Pak jsme zjistily, že ten oštěp odpálil náš starý dobrý přítel v kápi. Nešlo mu vidět do tváře. Stále jsem nemě ponětí, kdo to může být. Vytáhl meč a vrhl se na mě. Automaticky jsem reagoval a otevřel jsem své pero-meč a vyrazil do boje. ,,Lydie, rychle běž nějak zničit ten sarkofág. Rychle!"zařval jsem naposled, když mě do hrudi narazila čepel meče.
Ležel jsem na zemi. V hrudi mi hořelo bolestí. Nemohl jsem se hýbat, ale najednou se z nebe sneslo nádherné....letadlo? Ne to nebylo letadlo. Byl to pegas! Bájný okřídlený kůň. Někdo na něm seděl, holka. Byla to blondýna s nádhernýma modrýma očima. Přistála vedle mě a sesedla z koně. Klekla si ke mě na zem a starostlivě se na mě podívala. Lekl jsem se co se mnou chce udělat, ale jen mi sáhla na hruď a zavřela oči. Z její ruky vyšel proud čirého světla a zasáhl mě. Cítil jsem se mnohem líp a bolest z hrudníku se úplně vypařila. A nejen to dostal jsem odvahu a sílu na to, abych se vzchopil a pokračoval v boji. Vstal jsem, vzal si meč a poděkoval té holce. Vrhl jsem se na mého soupeře. Bojovali jsme dost neústupně. Nikdo se nechtěl vzdát, ale nakonec, po asi půl hodině udělal kluk v kápi chybu. Když jsem mu mířil na hlavu, tak se mečem bránil a lehce jsem mu vyhodil meč z ruky. Sekl jsem mu po noze a pak mu oplatil stejnou ránu, kterou jsem utrpěl před chvílí a udeřil jsem ho do hrudi. Odletěl asi tři metry dozadu a naboural do stromu, spadl na zem a tam zůstal ležet. Rozběhl jsem se k němu. Chtěl jsem ho vyřídit posledním úderem, ale ztratil se v oblaku tmy a zbyly po něm jen kapky krve z rány, kterou jsem mu uštědřil.
Po tomto incidentu jsme se sešli u té holky a zasypali ji hromadou otázek. Tedy aspoň ostatní. Já jsem byl zaujatý spíš tím jejím pegasem, protože to nebyl jen tak obyčejný pegas. Měl totiž na čele dlouhý roh. ,,To je pegas zkřížený s jednorožcem?"zeptal jsem se. Dívka se na mě podívala. ,,Ano, jmenuje se Penelope. " vysvětlila mi. ,,A já jsem Lucy. Dcera Hekaté, bohyně kouzel." Upřímně to byla první dcera Hekaté, kterou jsem potkal a taky musím přiznat, že mě to docela překvapilo. Naneštěstí jsme na něco takového neměli čas. Museli jsme najít kam opravdu dali sarkofág. Moje myšlenky se ovšem toulaly úplně jinde a tak jsem se nedokázal soustředit. Teoreticky jsme byli uprostřed ničeho a nikdo nevěděl kam máme jít. Tentokrát jsem opravdu nevěděl co dělat. Potom mi došlo, že to je Kronova strategie. Zmást mě a mé myšlenky. S tím bych byl kompletně vyřízený. A nějak jsem věděl, že to je teprve začátek. ,,Měli by jsme se vyspat"navrhl jsem. Matt si vzal první hlídku. Hned co jsem si lehl, jsem usnul a opět mě dohnaly sny.

Ocitl jsem se v nějaké jeskyni. Viděl jsem tam mého starého přítele Derecka - tak jsem si ho pojmenoval. Klečel před zlatým sarkofágem a něco šeptal. Nějak jsem věděl, že to bylo prastarým egyptským jazykem, i když jsem to ještě nikdy neslyšel. Taky mně nedocházelo, proč mluví k řeckému titánovi něco egyptsky. Pak přešel do řečtiny a já mu konečně začal rozumět. ,,Mocný Krone, tvé povstání se blíží. Brzy budeš osvobozen a konečně svrhneš bohy z Olympu. Rheia je připravena k vytvoření nového potomka. Dále mám dobrou zprávu od našich spojenců v Egyptě, kterým se povedlo najít všech sedm artefaktů milénia. Brzy najdeš sílu jako není žádná jiná. Armáda už je připravena k útoku a budeme schopni vyrazit s úplňkem." Nastalo hluboké ticho a když už jsem si myslel, že se nic nebude dít, tak se ozval ten nejhorší hlas, který jsem už dlouho neslyšel. Bylo to jako když škrábe nůž o kámen a samozřejmě, byl to Kronos. Zněl docela spokojeně a tak jen řekl: ,,Výborně, ale budu potřebovat nové tělo, abych se mohl vydat na tento svět a můj syn také." ,,Jistě pane"začal Dereck. ,,Dobrovolně se ti nabízím, ale ještě před tím se musím vykoupat v řece Styx, abych vás mohl přijmout. A pokud jde o vašeho syna, tak se nemusíte bát, jeho tělo už jsme našli a je skvělé." ,,Výborně, jen tak dál."dořekl pán času. V místnosti znovu nastalo ticho. Pak se Dereck otočil a podíval se přímo na mě a vyslovil něco, co mi rozhodně nahnalo strach. ,,Percy Jacksone, tenhle svět skončí. Bude to začátek zlatého věku a potom něčeho co si nikdo na této planetě nedokáže představit. Potom se vypařil v oblaku temného kouře.

Probudil jsem se. Překvapivě jsem neměl na obličeji kapky potu. No když to tak vezmu tak to technicky vzato nebyl zase tak moc zlý sen, ale věděl jsem jistě, že tentokrát nebude Kronos hlupák. Ale největší starosti mi dělalo, co Dereck řekl. Řekl, že Kronos bude mít nového potomka.