Vzbudila mě až voda tekoucí v koupelně. Bylo asi půl dvanácté odpoledne, takže jsem si asi trošku přispala. Ze země jsem vzala svojí růžovou košilku. Draca jsem nakonec našla sedět v obyváku na pohovce a koukat se na famfrpálový zápas. „Dobré odpoledne. Jak se slečna vyspala?" „Skvěle! Cítím se plná energie." „Neříkej dvakrát, někdo by toho mohl využít." Řekl Zmijozelský princ a šibalsky se na mě usmál.
Poslední dva měsíc jsme nedělali nic jiného, než chodili do práce a víkendy trávili někde společně s rodinou nebo sami. Naposledy jsme já a Draco odjeli na půvabný ostrov Riu, kde má rodina Malfojových vlastní hotel. Draco mě jednoho včera přivedl na pláž, kde všude byli rozházené růže a okolo nás svítili svíčky. Uprostřed nich byla rozložená deka a na ní košík s vínem a něčím malým k jídlu. Leželi jsme spolu na dece a pozorovali hvězdy. „Co kdybychom se vzali?" vypadlo z něho a já zůstala nevěřícně hledět s otevřenou pusou. „Myslíš to vážně?" změřila jsem si ho pohledem a obočí mi vyjelo nahoru. „Smrtelně." Řekl a co nevidět přede mnou klečel spolu s malou krabičkou v ruce. „Hermiono Jean Grangerová.. Vzala by, jste si jedinečného, okouzlujícího a nepřemožitelného Boha sexu Draco Malfoe?" Nevěděla jsem co říct, vlastně věděla, ale byla jsem tak překvapená, že jsem ze sebe nemohla vydat jedinou hlásku. „Vážně bych tu klečel i celou noc, ale opravdu mě začíná bolet ruka." „Promiň." Začala jsem se smát a byla jsem ráda, že jsem konečně mohla mluvit. „Tak co?" usmál se a chytil mě za ruku. „Ano!" odpověděla jsem mu a popadla ho kolem krku.
Byla šest hodin ráno, když nám zazvonil budík do práce. Dnešní pondělní ráno však nebylo stejné jako každá pondělní rána. 1)jsem byla už měsíc Dracovou snoubenkou a 2) mi bylo opravdu nechutně blbě. „Měli by, jsme stávat lásko nebo přijdeme oba pozdě do práce." „Ne lásko.. Ty by, jsi měl stávat, já mám až na deset." „Tak to je pěkně nespravedlivé.." Zabručel Draco a políbil mě na čelo. „Snídani si budu tedy taky dělat sám?" „Broučku.. byl by si tak hodný a udělal si jí? Není mi dobře." .. „Je ti špatně?" „Spíš nějak divně. Přejde to, jen se asi ještě chvilku vyspím." „Jasně, nebudu Tě rušit. Miluji Tě." To bylo poslední co řekl, než zavřel dveře od ložnice.
Stávala jsem asi o půl deváté ,ale stejně mi bylo pořád stejně. Snídani jsem se vyhla velkým obloukem a vydala jsem se rovnou do koupelny. „No Granegorvá.. Ty vypadáš." Pomyslela jsem si a začala jsem na sebe nanášet tenkou vrstvu makeupu. Natáhla jsem se po své kosmetické taštičce, abych si z ní vytáhla řasenku. Jenže místo řasenky jsem nahmatal svůj malý diář. Bylo vněm silně červeně zakroužkovaná středa 15.září .. Dneska bylo pondělí 28. září. Měla jsem už dva týdny zpoždění. Navlékla jsem na sebe první co jsem našla a oblékla si můj černá kabát. Vlasy jsem hodila do lehkého uzlu a utíkala do nejbližší lékárny.
„Prosím jeden těhotenský test!" Požádala jsem udýchaným hlasem prodavačku. Podala mi malou krabičku s nápisem Clearblue. „Poprosím 120,- Kč." „Tady máte, to je dobré děkuji." Popadla jsem krabičku a utíkala zpátky domů.
Doma jsem vběhla rovnou do koupelny, kde jsem krabičku doslova roztrhala. Vytáhla malou plastovou tyčinku a opatrně jí namočila do mísy. Ani ne za minutu mi na té malé plastové věci vyskočili dvě čárky ve tvaru plus. Popadla jsem roztrhlou krabičku na zemi a snažila se z ní rozluštit, co to znamená. „Pane bože." Po tváři mi začali stékat malé slzy. Budeme mít miminko. Rukou jsem si sjela až na bříško a jemně ho pohladila. „Vítej do rodiny." usmála jsem se a druhou rukou jsem si otřela slzy.
