Uběhlo asi 7 týdnů od té události s Dracem a mé bříško bylo čím dál tím větší.
„Mio?!" ozvalo se z kuchyně. Odtrhla jsem oči od svého břicha začínajícímu se podobat velbloudímu hrbu a podívala se směrem ke kuchyni. „Ano?" „Mám pro tebe jeden návrh a myslím, že sním budeš souhlasit, jelikož jsi doma zavřená už hodně dlouho.. Potřebuješ jít do společnosti! A já mám pro nás dva VIP lístky na maškarní ples!" „Ginny. Nemám náladu se někde promenádovat." „Smůla! Už jsem rezervoval stoly! Tak šup! Jdi si dát teplou vanu a já ti zatím donesu šaty do ložnice!"
Na jednu stranu Ginny měla pravdu, ale na druhou se mi tam opravdu nechtělo. Nakonec jsem se tedy nechala přemluvit a řekla jsem, že to zvážím v té teplé vaně.
V koupelně jsem měla od Ginny položenou mýdlovou pěnu, která voněla po vanilkách. Najednou mi to připomnělo ty časy, kdy jsme s Dracem trávili čas ve vaně s lahví bílého vína. Zrovna tahle pěna byla Dracovou nejoblíbenější. „Grangerová! Vzpamatuj se! Pust ho konečně z hlavy!" zanadával jsem si nahlas a položila jsem se spolu s mým pupkem do horké vody. Po dlouhé době éry sprchového koutu se horká koupel ukázala jako skvělý lék na potíže. Čvachtala jsem se asi hodinu, než mě z mé relaxační chvilky vyrušil Ginnyn hlas. „Mio! Hejbni sebou! Musíme Tě ještě namalovat."
Nejprve mě napadlo, že budu dělat jako, že jí neslyším, ale nakonec jsem přes sebe hodila chumdelatý župan a vylezla z vany.
„No tobě to ale trvalo!" zasmála se Ginny a položila mi velkou krabici na postel. „Co je to?" Zeptala jsem se. „No přece tvoje šaty! Schovala jsem si je, když si je chtěla po Vánočním plese v Bradavicích vyhodit." Musela jsem se nad Ginniným činem pousmát. „Opravdu si myslíš, že mi ty šaty budou?" „Nemyslím si, že by si nějak přibrala." „Ginny! Bylo mi nejmíň patnáct a hlavně jsem neměla tenhle pupek. To nepočítám ty prsa, které se mi kvůli tomu mimozemšťanovi každým dnem zvětšují." „Jo.. Tak na to jsem asi trochu zapomněla." Zčervenala Ginny. „Tak si je aspoň zkus!" začala škemrat a já pro dobro svých uší jsem jí poslechla. Moje šaty se lehce přetáhli přes mé lýtka i stehna, přes břicho už to bylo o něco těžší, ale nakonec se povedlo. Skoro jsem si myslela, že to opravdu dokážu, ale v tom nastala zrada. „Asi si v těch patnácti měla opravdu menší prsa!" zasmála se Ginny a já po ní střelila uraženým pohledem. „No Ginny... Tak to asi nepůjde." Řekla jsem po několika marných pokusech. „No. Co se dá dělat! Jedeme na nákupy! Stejně sem se už po nějakých nových šatech chtěla dlouho podívat. ‚Hip,Hip,Huráá'
Chvíli nám trvalo, než jsme projeli ucpaným městem, ale nakonec jsme se k obchodním centru stejně probojovali. Ginny mě zavedla do fakt drahého krámku, ale pro ty krásné šaty co jsem spatřila ve výloze, bych asi vraždila. Byly tmavě modré barvy, po celé jejich délce, se třpytili malé diamanty, až to vypadalo, jako by byly ušité z hvězdného prachu. Uprostřed pasu měly obtočenou stejně barevnou stuhu a ta jim tvořila tu pravou eleganci. Vešla jsem do krámku a požádala prodavačku o to, že bych si ty šaty ráda vyzkoušela. Mezitím jsem zašla do kabinky, začala jsem ze sebe sundávat své oblečení a modlila se, aby se ty šaty dostali přes mé břicho a hlavně prsa. Za okamžik přiběhla prodavačka a pomohla mi se do šatů navléct. Nemohla jsem tomu uvěřit. Padli mi, jako by je pro mě někdo ušil. „Vypadáte úchvatně slečno!" rozzářila se prodavačka, zatím co mě zrudli tváře.
Najednou do kabinky vtrhla Ginny. „Mio! Našla jsem moje šaty snů a...." Co bylo dál, jsem se bohužel nedozvěděla, protože Ginny zůstala stát a koukala na mě s otevřenou pusou. „Hermiono Jean Grangerová. Vypadáš neodolatelně a sexy a taky mě napadá, že na ten ples půjdeš sama, jelikož si budu s tebou připadat jak flundra od koní!" zasmála se Ginny a já se musela přidat. „No to určitě!.. Samozřejmě, že na tobě bude zase všechna pozornost a já tam budu sedět jak opuštěná těhule!" Obě jsme propukli v smích a po chvíli se přidala i prodavačka. „Tak slečno berete si je?!" „Samozřejmě, že bere!" odpověděla za mě Ginny a vydali jsme se spolu k pokladně.
K šatům jsme každá dostali i maškarní masku zdarma a k tomu slevu na lodičky ve vedlejším krámku. Vybrat boty už pro nás nebyl moc velký problém. Asi po půl hodině jsme si to pádili k autu s velkýma taškama a s rumělkami ve tvářích. Konečně se zdálo, že se všechno obrací k dobrému.
