Ginny mě nakonec našla sedět u jejího domu na zahradě. Houpala jsem se na pověšené síti a z očí mi stékala jedna slza za druhou. „Moc mě to mrzí broučku." Pevně mě objala a přitiskla k sobě. Ginny mi nakonec donesla horké kakao a přemluvila mě, abych si šla sednout do domu, že už je na takové večerní posezení dost chladno. Šaty jsem si pověsila na ramínko a oblékla jsem se do svého županu. Ginny v obyváku rozdělala gauč a pustila televizi. Obě jsme pili kakao, dívali jsme se na srandovní kočičky a já se snažila vymazat vzpomínky na Draca Malfoe. No a takhle to šlo snad každý den.
Jednou ráno mě probudili hrozné bolesti břicha. Jako by mě zevnitř někdo kopal. A jak pak by ne. Malý mimozemšťan se snažil prokopat přes moje břicho, ale očividně mu to dělalo velikánskou potíž.
„Ty malý neřáde!" zasmála jsem se a pohladila ho po právě trčící nožce. „Děje se něco?" zabrblala Ginny do polštáře. „Ne nic! Vůbec nic. Spi, dál já si jenom někam skočím." Byl chladné lednové ráno, takže jsem se pořádně navlekla, abych já ani můj malinký poklad nenachladl. Stopla jsem si taxíka a jela rovnou do ordinace.
„Slečno Grangerová! Opět Vás rád vidím. Prosím lehněte si u nás." Všechno probíhalo jako vždycky. Jezdil mi slizkou tyčinkou po břiše, mačkal ho a poslouchal, jestli všechno klape tak jak má. „Vy už máte, ale velké bříško." Usmála se na mě sestřička. „No to teda! Někdy se mi zdá, že ho ten malý rozkopne zevnitř a vyletí jako střela ven." Všichni jsme se začali smát. Sestřička mi udělala pár obrázků a pak zašla do kanceláře ještě něco vyřídit. „Víte slečno Grangerová, jste v šestém měsíci těhotenství a plod už vnímá každý váš stres nebo špatnou náladu. Podle toho co jsem dneska na ultrazvuku viděl, miminko se hodně cuká, což značí, že je sice hodně energické, což je v pořádku, ale jde vidět, že nějaké ty stresy pociťuje. Snažte se jim vyhnout slečno. Jinak je všechno v naprostém pořádku." „Ano pane doktore. Děkuji. Neshledanou."
Dorazila jsem zpátky domů, kde Ginny už měla nachystaný oběd a malá Melli si s tatínkem hrála na schovávanou. „Ahoj Mio! Oběd je nachystaný. Melli! Harry! Oba ke stolu!" Ginny uměla neskutečně dobře vařit. Stejně jako paní Weasleyová. A já jako šestiměsíční těhule jsem baštila za dva. „Očividně opravdu dobře vaříš lásko." Usmál se Harry na Ginny a oba se dívali, jak se láduji polévkou. No co, měla jsem hlad a umpalumpa očividně taky. V tom do kuchyně přiletěla sova. Držela v zobáku dopis a já moc dobře věděla od koho je. Zvedla jsem se. Vzala jsem si dopis do ruky a namístě ho rozškubala. „Mio, nechceš si ten dopis aspoň jednou přečíst?" zazlobila se Ginny. „Ne! Nic nového bych se v něm nedočetla."
Dopisy chodili poslední dva měsíce čím dál častěji a já už je pomalu nestíhala ani spalovat v krbu. Harry se na mě díval jak na svého strýčka, když mu spaloval dopisy z Bradavic. Jenže tohle bylo jiné.
Jednoho dne do obyváku znovu přiletěla sova, ale tahle nebyla stejná jak ta předtím. Byla bílá s šedými fleky. Automaticky jsem jí dopis vyndala ze zobáku a byla připravena ho roztrhnout. Znenadání jsem si to ale rozmyslela. Na dopisu nestálo Draco Malfoy, ale Narcisa Malfojová. Hrozně dlouho jsem chodila po pokoji a přemýšlela nad tím, jestli ten dopis mám otevřít. S Narcisou jsme se za tu dobu stali dobré kamarádky, přišlo mi tedy nevhodné dopis zničit. Po nějakém čase sem se tedy rozhodla ten dopis otevřít. Stálo v něm.
Mílá Herminy! (Tak mě oslovovala Narcisa)
Byla bych poctěna, kdybys, přijmula mé pozvání na Malfoy Manor. Dáme si šálek čaje a pohovoříme o jednom ze závažných témat. Budu tě čekat přesně v poledne v čajovém salónku.
Doufám, že mě neodmítneš. S láskou, Narcisa.
