Tajemství mého života

4.kapitola

No...Anno nechtěla by sis tu knihu půjčit?řekla Markéta.Hmm....máš pravdu ještě by se mi to mohlo hodit.

Doma už byla mamka a právě uklízela.
„Mami kde je táta?odpověděla jsem“.
„Táta?nevím ale za chvíli by mněl přijít“.
„Aha“. řekla jsem.
Jdu do svého pokoje.

V pokoji bylo opravdu ale opravdu krásně uklizeno.
Položila ksem starou a potrhanou knihu na stůl a hodila jsem aktovku na zem.
Sedla jsem si ke stolu a prohlížela jsem si knihu.

BUM! to se ozvalo bouchnutí dveří,rychle jsem schovala knihu a potichu jsem otevřela dveře pomalu jsem šla na schody.
Máma s tátou si o něčem povídali,schovala jsem se aby mě neviděli a poslouchala jsem o čem se baví.
Vím že se cizí věcí(do kterých mi nic není)nemají poslouchat ale riskla jsem to.
Šli do obýváku a z obýváku to de slyšet.
Táta vypadal velmi ustaraně až mi ho bylo líto.
„Musíme něco udělat aby se to Anna nedozvěděla“řekla máma.
„Máš pravdu,ale co?“řekl táta.
„No to opravdu nevím,ale budu o tom přemýšlet“.řekla máma.
„Hlavně to Anně nemůžeme říct a musíme se tvářit úplně normálně“.řekl táta.
Pak mi došla trpělivost a šla jsem dolů za nimi.Máma a táta se hned na mě podívali a já jsem řekla:„Ahoj tati“.
Táta:„Ahoj Anno“.
Já:„O čem se tu bavíte?“.
Máma:No nic důležitého“.
Já:„Prosím řekněte mi to“.
Táta:„No Anno když to chceš vědět.My se bavíme o...
Já:„O čem?“.
Táta:„Bavíme se tu co budeme dělat příští víkend kdybys měla nějaký nápad tak nám ho můžeš říct.
Já: „Fajn du do pokoje“.
Proč?!Proč mi máma s tátou lžou?Nemůžu tomu uvěřit!To není možný.Máma s tátou mi nikdy nelhali(aspoň doufám)ale teť lžou.Všechno je to tak tajemné všechny ty dopisy.
Hned jsem si lehla na postel a začala se mi honit myšlenky hlavou jsou to otázky které bych chtěla znát ale nemám ani na jednu odpověď.
Co ty dopisy?Proč mi máma s tátou lžou?Co ty tajemné věci?Co když se nikdy nedozvím pravdu?
Ty všechny otázky se mi honily hlavou až jsem usnula.