Páteční večery

Sobotní ráno.

Cestou po schodech jsem si říkal. Taehyungu! Jsi dospelý člověk, prostě řekni, že spát nepůjdeš. Jenže to bych to nesměl říkat Namjoonovi. On se asi nezdá, ale když zakročí, tak všechno lítá vzduchem. Na druhou stranu je opravdu výborný leader. Nikdo jiný nás nedokáže usměrnit. S Jinem se k sobě hodí. Jsou taková naše náhradní maminka s tatínkem. Mám je moc rád.

,,Ocenil bych, kdyby jsi na mne dnes nemluvil. Vlastně i po zbytek našeho volna. Nerad komunikuji se zrádci. Byl jsem díky tobě napomenut, že se nechovám dospěle." Jak to mluví? Zravna u Kooka bych nečekal, že bude mluvit spisovně. Tahle situace je čím dál, tím divnější. Kráčel přede mnou jako páv. Tyhle schody jsou snad nekonečné.
Nakonec jsme došli do pokoje. Jungkook okamžitě zaplul do postele. Neobtěžoval se s převlékáním do pyžama. ,,Budeš na mě ještě dlouho čumět?" Ulevilo se mi, nemluví jak mimozemšťan. Radši jsem přesměroval svůj pohled jinam. Přešel jsem ke skříni a začal hledat nějaké pyžamo. To včerejší jsem si totiž umazal marmeládou. Bingo. Vezmu si na sebe naše společné triko, které máme s Kookem.Třeba si vzpomene na to, co jsme zažili při nakupování a přestane se zlobit. Jsi génius Tae. Oblečený, jsem schválně 'předváděl' aby mě Kook viděl. Jenže on pořád čučel do mobilu. Jungkook zvedl oči a dlouze se na mě zadíval. Nebyl jsem si jistý na jakou část mého těla se dívá. Koukal jsem na dveře, které byli v tento moment velice zajímavé. ,,Ty vole, nestůj tu jako tvrdý Y. Znervózňuješ mě." Tak můj plán asi nevyšel.,,Říkal jsi, ať na tebe nemluvim ale ty jsi ten, co pořád něco mele." Rozhodl jsem se zaujmout místo naštvaného prozměnu já. Na to už mi nic neodpověděl. Radši půjdu spát. Ještě by jsme se třeba mohli poprat.

Ráno mě vzbudilo sluníčko. Svítilo mi do xichtu. Pardon ten výraz ale po ránu bývám nevrlý. Jak tak na to koukám, asi jsem tu mluvu chytl od Kooka. Otočil jsem se na druhý bok. Ještě spal. Byl tak k sežrání. Sušenka jedna. Nejradši bych si ho namočil do kafe. To ale nepiju, takže bych si ho třeba namočil do kofoly. Fuj, namáčení se nekoná. Rozhodl jsem se radši vstát.
Sakra, vlastně dolů nemůžu. Zastavil jsem se. Ruku jsem ale nechal na klice a jednu nohu ve vzduchu. Stál jsem takle asi 2minuty. Pohled na mě byl k popukání.
Počkat? Není to smích? Ano je! Ale jsem tu jenom s Kookem. Takže to musí být on! Otočil jsem se. K mému neúspěchu se nesmál mně. Zasel čučel do té věci. ,,Co zas koukáš?" No jo vlastně, já se nesmím ani koukat. ,,No, dolu nesmime, tak se snažim vymyslet jak sehnat jídlo, abych neumřel hlady." Můj tón hlasu mě překvapil. ,,Bože můj. Někdy mi Namjoon leze na nervy. Fajn všechno je ok." Jungkook položil mobil. Seskočil z postele a prošel kolem mě. Položil ruku na kliku. A to byl ten moment. Na klice ještě stále byla ta moje. Dotýkali jsme se. Zas ten mráz po mém těle. Podíval se mi do očí. Málem se mi podlomila kolena. Tak Taehyungu, teď to nepokaž. Zazubil jsem se na něj.

Zakroutil hlavou a otevřel dveře.

Další díl xd doufám, že to někdo čte xd pardon zase dost krátký xd