Experiment Zero

#1 - ÚNOS

Dneska píšeme ve škole snad milion testů. Jako kdyby učitelé někdy respektovali náš volný čas a to, že nemáme jen jejich předmět. Zrovna jdu po chodbě do učebny zeměpisu. Bože jak já se nesnáším za to, že jsem se včera neučila a raději spala. Jakmile jsem vstoupila do třídy, praštil mě dav studentů běhajících po třídě. Očividně jim bylo jedno, že něco píšeme. Plácla jsem sebou na židli, otevřela si sešit a snažila se něco na poslední chvíli naučit. Jakmile jsem ale dočetla první větu, zazvonilo a učitelka práskla s dveřma. ,,Připravte si papír. Jestli uvidím jen náznak opisování, váš test letí do koše. Rozdejte si zadání a co nepřečtu je špatně." Spolužačka přede mě položila zadání o padesáti otázkách, zašeptala tiché 'hodně štěstí' a pokračovala dál, zatímco jsem si pročítala otázky, z nichž jsem věděla jen něco málo přes deset. Vzdala jsem přemýšlení a bezcílně hleděla z okna. V dálce jsem zahlédla kouř vycházející z údolí. Abyste byli v obraze, bydlím na jedné ze tří hor okolo Zeleného údolí. Je nejmenší a má na sobě městečko Sparx. Bydlím na jeho úplném kraji kde jsou dvě čárky signálu. Ne že bych někdy někomu volala. Jediná moje kamarádka se před měsícem odstěhovala a všichni ve škole se mě straní.
,,Karin Lambertová! Co tam je tak zajímavého?" slyším učitelku. Jen odvrátím hlavu od okna ,,Nic, paní učitelko." řeknu s náznakem ironie, aby si toho úča nevšimla. Pár spolužáku se lehce zasměje. ,,Co se smějete?! Za minutu sbírám testy!" Díky bohu, že je tohle poslední hodina. Až skončí, půjdu rovnou domů. K obědu jsou fazole tak ho můžu rovnou vynechat. Slyším vysvobozující zvonek. Hodím svůj test učitelce na stůl, vyběhnu ze třídy a rázuju si to chodbou ke skříňce. Do ní naházím učebnice, přezuju se a vyběhnu ze školy. Konečně čerstvý vzduch. Někdo mi zaklepe na rameno. Je to ta holka co rozdávala testy.
,,Ahoj, jen že jsi dneska nebyla na obědě tak jsem ti přinesla jablko." usmála se na mě. ,,Děkuju." vezmu si jablko a zakousnu se do něj. Sejdu ze schodů a pomalu jdu domů. Je zvláštní, že tahle holka, kterou vůbec neznám mi přinesla z oběda jabko, ale aspoň nebudu mít hlad. Už jsem ho způlky snědla. Začíná se mi dělat docela špatně. Co mi to sakra dala za jablko? Zatmělo se mi před očima, spadla jsem na chodník a ztratila vědomí.

∆∆∆

Au. Bolí mě hlava jako čert. Jak jsem se vůbec dostala do své postele? Poslední co si pamatuju je, že jsem ležela uprostřed ulice. Počkat, kolik je vůbec hodin? Půl třetí ráno?! Jakto, že vidím jako ve dne? Co mi to modře svítí na ruce... Panebože co se to stalo? Mám pod kůží tlačítko. Začínám panikařit. Ví moje mamka co se stalo, nebo byla zase celý den v práci? Tlačítko zapípá a zhasne. Už zase vydím jen tmu. Malé slzy mi stečou po tvářích. Nevím co mám dělat. Jak se zachovat. Proto si jen lehnu zpátky do postele a usnu.