Sen kamarádek

Večeře

Ráno jsem se probudila s takovou migrénou, že jsem ani nevěděla kolik je hodin a to budík byl přímo vedle mě. ,, Kašlu na hodiny, jdu zbudit Miu... Mio? Jsi tady? Omlouvám se za ten včerejšek!" Třeba už je ve škole, pomyslela jsem si, když sem šla zpátky do svého pokoje, zjistila jsem kolik je hodin. Děláš si srandu to už je půl jedné? A sakra! Fajn za tři hodiny má dojít Mia ze škole, snad to tady stihnu uklidit, abych se přiznala nesnáším uklízení.

PO NĚKOLIKA MINUTÁCH: ,, Fajn, uklidila jsem v kuchyni potom pozvracenou koupelnu (to jsem asi udělala já) a konečně sem se vrhla na svůj pokoj, protože v Miiných věcech se nehodlám hrabat... Ustlala sem postel, poskládala věci do skříně a když jsem si uklízela stůl uviděla jsem dopis- Pro Claudii, OMG, který ctitel to asi je; otevřela sem to a konečně jsem si vzpomněla na večer... ,, Milá Claudie, děkuji ti za příjemně strávený večer, určitě si to musíme někdy zopakovat, co tak třeba dnes o půl třetí v Mystic Grillu? Tady máš moje telefonní číslo .......... Já tvoje už mám ☺ Budu se těšit, s pozdravem Dereck." Dereck? Podívala sem se na hodiny, abych zjistila kolik mám času a div mi nevypadli oči. ,, Cože, jenom půl hodiny A sakra!" Hodila sem na sebe nějaké oblečení, protože sem byla celá špinavá od toho uklízení. Jen trocha make-upu, aby si nemyslel, že jsem nějaká barbie, natupírovala a vyžehlila jsem si vlasy, vzala veliký kruhy do uší a šla jsem celá v černém, skoro i vlasy a ještě ty doplňky, no, vypadala sem skoro jako emo... Když sem přišla k baru, překvapila mě cedulka CLOSE a tak jsem zavolala Dereckovi co se děje... Asi po 1 minutě mi přišel Dereck otevřít a řekl mi, že dnes máme bar jenom pro sebe, protože ho rezervoval pro zvláštní účel. No, je prostě úžasný. Ale stále mi vrtalo hlavou, proč to udělal a co chce probrat, no, ale zpět do reality. Ve vnitř to vypadalo ještě lépe, než sem si představovala, všude růže, víno, svíčky a okolo stropního rámu byly rozsvícené žárovičky, prostě dokonalé, no a celkem mě překvapilo, že v místnosti nebyly žádné stoly, kromě jednoho co byl uprostřed ozdobený doslova tuctem růží,... Nechtěla sem být nezdvořilá, ale zeptat sem se musela. ,, Derecku, promiň mi tuto otázku, ale proč jsi to udělal? " Dost mě překvapilo, že to stále bere s úsměvem, ale proč ne, chlapi mají zvláštní vyjadřování pocitů. Když se už konečně posadil naproti mně, asi po 5 minutách, začal mi vysvětlovat, proč mě sem pozval a co tím chtěl dokázat. Z jeho odpovědi jsem byla upřímně a bez výhrad v šoku, nevěděla sem co říct, ale bylo mi líto na to nic neříct, dal si s tím tolik práce vymyslet větu anglicky a tak roztomile. Já bych to asi nedokázala, protože podle zvyku bych to zkazila hned při prvním slově. Napadlo mě jen to, že bych mu měla pochválit večeři, kterou vybíral sám a přesto nevěděl co mám ráda a co nesnáším...