Ke škole je to už jen kousek, který v pohodě dojdu. Co ale rozhodně není v pohodě je samotná škola. Hodiny se ještě dají přežít, ale přestávky a volné hodiny snáším velmi těžko. Většina lidí si mě nevšímá, ale je tu jedna parta holek, který mě fakt se*ou. Pořád mě šikanují a nadávají mi.
Je mi šestnáct a jsem první rok na střední. Na základce jsem se dost bavila s jednou holkou, jmenovala se Betty, ale pak se změnila a já jí v devítce upřímně řekla, co si o ní myslím. Myslela jsem si, že už jí nikdy neuvidím, jenže ona se dostala na stejnou střední jako já a teď mi dělá ze života peklo. A v tom jí ochotně pomáhají její ovce Claire a Jane.
Musím říct, že se jim to zatím docela daří. Nesnáším je, nesnáším tu školu, nesnáším sebe, nesnáším svůj život. Několikrát jsem se pokusila zabít, ale teta mě vždy včas odvezla do nemocnice.
Nevím, co mám dělat, kdybych měla aspoň někoho komu bych se mohla svěřit...
Děkuju za přečtení druhé kapitoly. Pokud se vám příběh líbí hlasujte pro něj, a pokud ne, napište, co bych měla změnit.
ČTEŠ
Příběh o normální teenagerce, která žije na internetu. Ve škole není moc oblíbená, tak si svůj špatný reálný život kompenzuje životem virtuálním. Celý život pro ni představuje Facebook, je na něm téměř 24 hodin denně. Tráví na něm své narozeniny, ch...
