Každý oběd sedím sama a pokud si ke mně někdo přisedne, je to jen kvůli tomu, že jinde v jídelně není místo. Každý den vlastně jen vyčkávám na konec školy. Po škole sednu na bus a jedu domů. Tedy spíš na místo, které nazývám domovem.
Bydlím totiž u tety v malé domku, jehož zahrada představuje jen cestu od dveří domku k vrátkům plotu. Na matku ani otce si nepamatuji, zemřeli dřív než jsem je stačila poznat. Teta je na mě milá, ale rodiče mi nahradit nedokáže.
Aby moje trápení skončilo, musím se Betty postavit, jenže ona je ve společenském žebříčku asi o dva kilometry výš než já, takže i kdyby se mi jí podařilo nějak schodit, všichni by stáli při ní.
Je to nefér, protože když mě ona každý den ztrapňuje, jsem na všechno pořád sama. Kdy už si konečně lidi uvědomí, že se chovají jako ovce, jen aby je Betty nechala být. Kdybych jí tenkrát nic neřekla, mohla jsem teď být taky oblíbená, ale já toho nelituju. Byla bych teď jako ona, s tím jejím Lukasem. Všichni by mi podlejzali a dělali, že jsou mými přáteli, ale kdybych byla skutečně v nouzi, všichni by se ke mně otočili zády. O takové přátele já nestojím.
Možná na tom přece jenom něco je, kdybych byla oblíbená, našla bych si třeba i pár opravdových přátel. Teď už s tím ale nic neudělám. Jsem jen outsider s velkou fantazií.
Ahojky, doufám, že se vám tento díl líbil a budete číst tento příběh dál. Protože tohle je teprve začátek. Určitě hlasujte, nebo napište komentář, udělá mi to velkou radost ;-)
ČTEŠ
Příběh o normální teenagerce, která žije na internetu. Ve škole není moc oblíbená, tak si svůj špatný reálný život kompenzuje životem virtuálním. Celý život pro ni představuje Facebook, je na něm téměř 24 hodin denně. Tráví na něm své narozeniny, ch...
