Inside Trapped

Chapter 4.

Luke:

Tak moc jsem jí chtěl říct, co k ní cítím, ale nemohl jsem. Ona necítí to, co já. Necítí nic. 
Seděli jsme u nás doma všichni, ale ještě měla přijít Kath. Bydlíme tady všichni společně. Já, Ash, Calum, Miki a Elena. Ale Kath ne, kvůli mě. 
Čekali jsme na ní, ale nepřišla. ,,Já jí zavolám'' řekla Elena a zvedla se z gauče. 
Seděli jsme a koukali na fotbal. 
Snažil jsem se soustředit na to, co říká Elena do telefonu. 
,,Co ti je?'' slyšel jsem Eleny hlas. 
,,Sakra Kath, neříkej, že v tom jsi zase'' řekla nasraně. 
Nechápal jsem o co jde, ale všiml jsem si jak Elena zastrčila mobil do přední kapsy a vracela se k nám. 
,,Tak co?'' v hlavě jsem měl snad milion otázek. Koukla se na mě smutně ,,Dneska asi už nepřijde'' sedla si na gauč a koukala na fotbal, jenže duchem byla jinde. 
To se nedalo. 
Šel jsem do pokoje a ze skříně jsem si vzal černý tepláky a šedé triko s véčkovým výstřihem. Vzal jsem klíčky od auta a jel do nejbližšího baru. Musel jsem si to srovnat v hlavě. 
Sedl jsem si k baru a objednal si panáka. Kopl ho do sebe. Pak dalšího a dalšího. 
,,Lukeu?''  zařvala na mě hubená černovláska. Lily, do hajzlu. Spal jsem s ní, a pak dělal že jí neznám.  
Šla směrem ke mě a dala mi facku. Auu ta mrcha. Štípalo to!  ,,Co se to děje?'' objevila se za ní Christy a já jsem chtěl utýct jak nejdál to šlo. Stiskl jsem oči a přál si, že to není pravda. 
,,Dostal mě do postele a pak se ani neozval! Jako kdybych byla vzduch'' řekla jejím pisklavým hlasem a já si přál být hluchý. 
Na levé tváři mi přistála další rána, ale tentokrát od Christy. Ta bolela ještě víc. 
Obě dvě se otočily a šli spolu někam do neznáma a upřímně mi to bylo jedno. 
V mých uších se ozval ten známý smích a já se kouknul před sebe. 
Seděla tam Kath, která to celou dobu pozorovala a výborně se bavila. 
,,To bylo dobrý'' řekla a nepřestávala se smát. Ale vypadala smutně. Měla na sobě černý uplý svetr a uplé černé džíny. Vlasy měla narovnané a pěšinku měla uprostřed. Kruhy pod očima se zdáli být tmavší než obvykle. 

,,Stává se ti to často?'' rejpla si do mě. Humor jí nikdy nechyběl. 
,,Měl jsem dobrou učitelku'' řekl jsem a narazil tím na ní, protože přesně tohle ona dělala s každým klukem. 
Nad tím překroutila očima a zvedla se ze stolu. Když prošla kolem mě, chytil jsem jí za ruku. 
,,Promiň Kath, já nechtěl'' řekl jsem, mrzelo mě, že jsem to řekl. 

Koukla se na mě a v očích nebyla znát žádná emoce. 
,,Už musím'' řekla a otočila hlavu, aby se na mě nemusela dívat. 
Pustil jsem její ruku a otočil se zpátky k baru. Ještě tam chvíli stála. Vím to, neslyšel jsem kroky, že by odcházela. 
Otočil jsem se na ní, ale zrovna se dala na odchod. Mám o ní strach. 
____________________________

Když jsem se vracel domů z baru, byly nějak 4 ráno. 
Cestou jsem jel okolo Kath baráku. Rychle jsem zastavil auto a vystoupil jsem. 
Došel jsem ke dveřím a bylo mi jedno, že její mamka spí, začal jsem zvonit. 
Skrz dveře jsem viděl jak se rozsvítilo světlo a otevřela mi Kath. 
Měla na sobě jen volný, dlouhý svetr. Vlasy měla svázané do drdolu a byla bledá. 
,,Co tu děláš?'' řekla chraplavým hlasem. 
,,Mám o tebe strach Kath'' řekl jsem vážně a podíval se na ní. 
 
Katherine:
,,Mám o tebe strach Kath'' řekl, a já mu chtěla padnout do náruče a už v ní navždy zůstat, ale to nešlo.

,,Nestarej se'' řekla jsem a levý koutek rtů jsem roztáhla do úsměvu. 
,,Heh, tak pardon, že mi na tobě záleží'' řekl v klidu a jeho rty se roztáhli do úsměvu. Do toho nejkrásnějšího úsměvu na světě. Vážně, milovala jsem jeho úsměv. A věřte nebo ne, neviděla jsem ten úsměv hodně dlouho. Bohužel, tohle nebyl upřímnej úsměv, ale byla v něm cejtit bolest. 
Zakroutil hlavu a koukal ublíženě. 
Jeho vypracovanou rukou si popotáhl vlasy a otočil se na odchod. 
Nemohla jsem ho zastavit, už jsem se k němu nemohla vrátit. Ale chtěla jsem mu říct pravdu. 
,,Lukeu?'' šeptla jsem, ale on mě slyšel. Zastavil se a otočil se. ,,Co?'' 
,,Promiň'' řekla jsem a své popraskané rty jsem stiskla k sobě, že tvořili jednu linku. 
,,Za co se omlouváš?'' podíval se na mě. Zabíjí mě s ním mluvit, vážně je to nepříjemný. Je nepříjemný dívat se na něco, co jste milovala. Slyšet jeho hlas, dívat se do jeho očí, vidět jeho úsměv. 
,,Za to, že jsem se nesnažila'' řekla jsem a podívala se do země. 
,,Už je pozdě'' řekl mi a já už jsem srala na to, co si myslí. Vždycky jsem se stáhla a dělala, že mě to nezajímá. ,,Joo, Lukeu! To už jsem slyšela! Ale nikdy není pozdě na to, omluvit se. A mě nezajímá co si myslíš. Nejsem kurva a nešlo mi o to jedno. Prostě jsem se bála! Bála jsem se, že to dopadne stejně!'' řekla jsem nahlas konečně to, co jsem potřebovala říct. 
A on jen stál, koukal a nevydal se sebe ani hlásku. Nadechla jsem se. ,,A to že jsem hulila? Promiň, ale já jsem se nehodlala měnit kvůli klukovi, o kterým jsem ani nevěděla jestli to bere vážně'' řekla jsem vážně a podívala se na něj. 
,,Bral jsem to vážně! Právě, že s tebou jo!'' řekl a mě se nahrnuli slzy do očí. 
Koukla jsem do země a nic jsem neřekla. On to taky vzdal. Došel k autu a odjel. 

Čtete to někdo? :o