Příručka korektorů(m)

Beta readerům

Dnes, v páté části, si podrobněji vysvětlíme, kdo je beta reader a co vlastně dělá. Základ si jistě všichni pamatují. Pro pořádek zopakujeme: Beta reader je člověk, který autorovi pomáhá upravit a opravit obsahovou stránku jeho díla tak, aby měla logiku. A teď podrobněji.

Tenhle pojem by se dal volně přeložit jako „zkušební čtenář". Někomu stačí beta jeden, někdo jich potřebuje víc. Samozřejmě záleží na tom, co dotyčný píše. Ale proč jsou vlastně beta readeři potřební?

Protože autor svůj příběh žije a prožívá ve své vlastní dimenzi, kde zná všechny základy, stavební kameny a zákonitosti svého světa. Má tam určený přesný charakter a minulost postav, přesný vzhled země, kde se vše odehrává... Ale to vše předkládá čtenářům postupně. Můžete vědět jak to v zemi vypadá, ale jen těžko se hned v provním díle dozvíte minulost všech postav. To by přece nikoho nebavilo. A proto existují beta readeři - jsou jakousi spojkou mezi dimenzí autora a mezi realitou, která je předkládaná čtenářům.

Příběh se musí odvíjet postupně a jelikož není možné, aby autor celý příběh se vším všudy sepsal v jedné chvíli, může se stát, že postupem času zapomene na nějakou drobnost, která je ovšem pro další děj důležitá a která byla nejspíš již zmíněna. Autor si to v té chvíli neuvědomí a pokračuje v psaní. Následují popisy, dialogy a znova popisy. Pak je příběh předložen betovi, který má pečlivě nastudovaný celý vydaný příběh.

Jak jsem již řekla, autor toho má o svém příběhu v hlavě hodně, takže mu občas může něco utéct. Napíše věc která nedává smysl a která byla v minulém díle něčím vyvrácena.

Je to právě tím množstvím informací, které má v hlavě. Musí si je roztřídit na to, co píše,  co čtenář už ví, co má souvislost s tím, co ví, co čtenář neví, ale co chce v kapitole naznačit a nakonec i to, co neví a dozví se to až za několik dalších kapitol. Není toho málo, že? Autor se v tom musí vyznat a beta mu v tom svým způsobem pomáhá.

Uvedeme si příklad. Postačí nám k tomu jediná věta.

Všichni muži sešli na jakémsi zasedání osady.

Jo, jenže pozor na to. Osada nese jméno osada pouze ze zvyku. Ve skutečnosti je to velké město rozlohy cca jako Praha a bylo popsáno již v dřívějších kapitolách.

Dovedete si představit, že by se třetina Pražanů dostavila na jedno místo a rozumně se dohadovala? Co si budeme povídat, tohle by rozhodně nefungovalo. Jenže ve chvíli, kdy autor tuhle chybu udělá, o ní vůbec neví.

Proto existuje základní typ beta readerů tzv. rýpalové, kteří se ve všem šťourají, všechno je zajímá, na všechno musí znát odpověď a ještě je jim to málo.

Mluvila jsem o základním typu, takže by nejspíš měly existovat i další. Ty ale nelze úplně specifikovat. Vždy totiž záleží na tom, o jaký žánr jde.

Máte ve světě magii? Beta vás napomene, pokud je to moc megalomanské, pokud jste už tenhle název kouzla použili pro něco jiného, nebo pokud vaše příšery dělají hlouposti.

Píšete akční příěh? Beta vás napomene, pokud je ta či ona scéna hloupá, špatně popsaná, nebo nemožná, protože když vás někdo pobodá, nemůžete ten samý den tančit Labutí jezero v Národním divadle.

Píšete sci-fi? Beta vás napomene, pokud vaše technologie funguje na nesmyslném základu, protože tohle je sakra sci-fi ne fantasy!

Píšete historický román? Beta vás napomene, pokud mají vaše postavy jeansy a narodily se roku 1820.
U historie jde taky o dialogy. Používat v historickém románu z roku 1820 slova jako chlast, žváro, řasenka nebo ústřední topení, není nejspíš úplně košér.

U dialogů zůstaneme, protože to je další věc, které by si beta měl všímat. Dialogy, které jsou sestsveny jako patnáct přímých řečí za sebou, nám asi radost neudělají. Stejně tak dialogy, které jsou afektované a dialogy ve kterých postavy neskutečně přehrávají (pokud to není účelem).

Beta readeři nejsou tak obsáhlé téma a už nevím, co dalšího bych měla dodat. Napadá vás něco, co bych měla do části příručky o betách doplnit? Pište! Každá informace je cenná!