Příručka korektorů(m)

Korektorům

V první části příručky jsem vám ukázala jak různí lidé odpovídají na různé otázky. Jak je chápou rozdílnými způsoby a jaké jsou jejich názory.

V druhé části jsem se vám představila a přiblížila klasický koloběh vydávání příběhů.

Dnes ve třetí části se podíváme na korektory. Pro ty, kdo si nepamatují zkrácenou definici korektorů si to zopakujeme. Korektor je člověk, který opravuje pravopisné chyby, slovosled a stylistiku textu.

Jelikož je tahle část věnovaná spíš korektorům, než že je o korektorech, dala jsem dohromady věci, kterých jsem si všimla jak tady, tak na jiných webech. Začneme popořádku.

Korektura

Pravopis

Způsob korektury, ač to tak možná nevypadá, je důležitý. Samozřejmě, že z opravování textu má dotyčný radost, ale nebylo by přecejen lepší, kdyby korektorů nebylo třeba? Bylo, ale to se nikdy nestane.

Většina korektorů, postupuje při opravě následovně. Nechají si poslat dílo, opraví chyby, vrátí dílo. Jednoduché, šikovné a celé špatně.

Jako korektor není vaší hlavní úlohou opravit chyby! Vlastně je, ale ne výše zmíněným způsobem. Chyby musíte s autorem opravovat tak, aby se jich nedopouštěl, aby si na ně dával pozor a vy měli tak na starosti jen drobnosti.

Já doporučuji 3 postupy. Vysvětlím od toho nejméně po nejvíce sadistický.

1) Červená a znova červená!

Našli jste chybu? Nejjednodušší je označit ji červeně! Vlastně ani nejde o tu barvu - ta může být klidně i fialová, když se vám líbí. Pointou je označit celé slovo/sousloví ve kterém je chyba. Pokud se jedná o nadbývající/chybějící čárku, pak stačí označit slova která stojí před a za.

A dál? Takhle vybarvený soubor, bez nějakých poznámek, o tom v čem je chyba, odeslat expresem autorovi. Ať si láme hlavičku v čem je chyba!

2) Řádek sem, řádek tam...

Tenhle způsobe se od předešlého liší jen v tom, že místo slov označíte celý řádek a necháte autora hledat, kde tam vlastně má tu chybu. Pro autora náročnější, pro vás zábavnější (snad).

Moc sadistické? Ale jděte!

3) 3, 6, 7, 8

Teď si asi ťukáte na čelo, co je to za divná číslíčka. Nejsou vůbec divná! Jsou sadistická! Označují totiž odstavce, v nichž se nachází chyba/y. A právě tohle je moje nejoblíbenější a nejověřenější metoda.

Co z toho vyplývá? Jediné - mě za korektora prostě nikdo chtít nemůže!

Těmihle způsoby si sice možná ze začátku přiděláte práci, protože někdy budete muset jednu část příběhu opravovat i desetkrát, ale jakmile si autora vycvičíte, budete rádi, že jste to udělali, jak jste to udělali.

Stylistika

Odstavce

... a pak vám přijde soubor, v němž je jednolitý text. V tu chvíli máte chuť na tři věci. Před opravováním se opít, vzít tu nejtlustší bichli co doma máte a přetáhnout s ní autora po hlavě a nakonec soubor zavřít a co nejdříve se ho zbavit.

Jenže ono to nejde. Opít se není řešení. Někoho mlátit prý taky ne - říkal můj psychiatr aspoň. A zbavit se toho nemůžete. Jste sakra korektoři, tak se seberte!

Odstavce jsou věčným problémem, takže si povíme něco i o nich. Kde je vlastně začínat a kde ukončit? Příliš dlouhé odstavce jsou špatně stejně, jako odstavce příliš krátké. Odstavce neslouží jen k oddělní jednotlivých myšlenek od sebe, ale pro čtenáře jsou to i jisté milníky.

Pokud je text ve třech dlouhatánských odstavcích, čtenář se v nich ztrácí. Pohled mu poskočí o řádek a už neví, kde vlastně skončil. Stejně tak příliš krátké odstavce matou. Je jich příliš a všechny vypadají stejně. Tím ale nemyslím odstavce třeba na čtyři řádky, ale odstavce, které jsou odděleny po jedné větě. Věřím, že toho si je každý vědom a není třeba to více vysvětlovat.

Slovosled

Ke stylistice textu patří i slovosled - což je posledním tématem pro korektory.

Slovosled není vždy úplně jednoduché upravit, protože občas jsou slova zpřeházená tak moc, že věta může dávat smysl snad jen autorovi. V tom případě je na místě ten kousek textu přeposlat autorovi s jednoduchým dotazem: Co jsi tím myslel? Nedává to smysl!

Pokud jste dávali pozor v minulém díle, může vám to připadat, že nám korektor fušuje do práce bety. Pokud jste ale opravdu dávali pozor, pamatujete, že jde stále o zvhled a ne o obsah!