adommy CZECH oneshots

My Saving Grace

AUTOR: -anglické Adommy jednodílovky-

Jedenáct v noci, venku úplná tma a silný déšť. Tommy byl promoklý, jeho oblečení bylo nasáklé deštěm skrz naskrz a chvěl se tak, že i jeho zuby o sebe drkotaly, když se procházel sem a tam na vylidněném chodníku. Adam ho měl vyzvednout už před hodinou, ale pro Tommyho zklamání a zděšení, černovlasého zpěváka nebylo nikde vidět.

Zkoušel zavolat Lise, ale ta neodpověděla, a Longineu odjel z města navštívit svou rodinu. Monte taky trávil čas se svou rodinou a Tommy nechtěl rušit kytaristu, kterému chyběla jeho žena a dcera, i kdyby to znamenalo mrznout venku o několik minut déle (doufajíc, že mezi těmi minutami by se Adam mohl objevit).
Zkusil se uklidnit, stěží se držel na nohou, krutý zimní vítr a déšť tloukl do jeho těla a vlastně ho donutil udělat krok zpátky, aby se zachránil od pádu. Tommy měl obavy. Měl víc než obavy. Nebylo to něco tak jednoduchého, jako když Adam slíbil, že ho vyzvedne v 9:45 večer a pak se vůbec neukázal. Tommy měl obavy, spíše strach z toho, že Adam možná zapomněl, nebo ho něco zdrželo, třeba pohotovost. Vše, co věděl, bylo, že psát a volat Adamovi je bezcenné, zpěvákův mobil byl vypnutý a kdykoliv zavolal, ozvalo se: "Dostali jste se do hlasové schránky Adama Lamberta, prosím, zanechejte zprávu po zaznění tónu."
Pokaždé Tommy cítil tu divnou váhu strachu na svých ramenou a skleslost na mysli, když byl znovu přesměrován na hlasovou schránku. Nebo za to mohlo to hnusné počasí, co ho nutilo cítit se tak otráveně, naštvaně a co nejvíc, smutně. Prostě se to muselo stát tentokrát, kdy nevěděl, kde co najde, ani kde by mohl najít hotel, ve kterém by se dalo zůstat přes noc, ve které Adam musel jít a už se znovu neukázal. Jaké štěstí.
Tommy si povzdechl, noc chození tam a zpět na ulici, promoklý, nadarmo čekaje na někoho, kdo se už určitě neukáže. Tohle nebylo to, jak Tommy chtěl strávit jeho tři noci volna, než se museli dostat do Britské Columbie na Richmond & Coquitlam koncerty (za čtyři dny).
Rozhodl se, že nebude čekat ani o minutu déle. Vytáhl mobil a založil si ruce na hrudi. Začal scházet ulici, obešel pár asijských restaurací, pár menších uliček, přechodů a dokonce i několik bezdomovců, kteří ho prosili o jakékoliv drobné. Tommy zakroutil hlavou - odpovídal, že nemá žádné peníze navíc, než pokračoval ve své cestě do bůh-ví-kam.
Tato část města se pro něj zdála neznámá.
***
Byla skoro půlnoc, když Tommy ucítil, že něco je špatně a zrovna to nebyl ten fakt, že ho Adam nevyzvedl. Cítil, že ho někdo sleduje. Několikrát se nervózně podíval přes své rameno, jen proto, aby se ujistil, že chodník a ulice je prázdná. Jak pokračoval v cestě, stále na sobě cítil něčí pohled a v jedné chvíli si dokonce myslel, že slyší kroky, jak k němu běží.
Rychle se otočil, ale stačil zachytit jen letmý pohled do ošklivě zkrouceného obličeje přes průtrž mračen, než tělo neznámého narazilo do jeho. Neznámý do něj strčil tak silně, že málem upadl.
Tommy vyjekl v šoku, upustil svůj mobil, když slepě přebíjel tou osobu, co na něj právě zaútočila.
Ucítil pivo a marihuanu, jak se zmítal na mokré zemi se svým útočníkem. Pak cítil něco jako šátek, utažený kolem krku zezadu. Tommy se začal dusit a škrábat se proti mokrému cementu na chodníku, když s ním pachatel trhl a přitáhl si třesoucí se, unavené tělo k sobě. Co se stalo pak, přimělo krev v Tommyho žilách zastavit. Útočníkova pevná ruka se přemístila na jeho rozkrok a silně ho stiskla přes promoklé skinny jeans. Ta akce Tommyho probrala natolik, že nadskočil a začal znovu bojovat i přes jeho unavený stav. Zoufale se otočil, mezi tím ho muž pořád škrtil šálou, kompletně přerušujíce jeho dýchání.
Byl malátný a jeho plíce se dožadovaly nádechu, ale Tommy se rozhodl použít svou poslední sílu a praštit útočníka do obličeje.

V okamžiku, kdy šátek zvolnil, Tommy se otočil a zmateně utekl. Běžel do noci, ve strachu, že by mohl cítit ty nechutné ruce, uchopit ho a vytáhnout zpátky, ale i když se ho žádné ruce už nedotýkaly, nepřestal utíkat. Zastavil se až, když doslova lapal po dechu, kašlal a popotahoval. Teď chtěl volat komukoliv, dokonce rušit Monteho, ale bylo to zbytečné. Jeho mobil byl pryč, upustil ho při tom útoku.
Tommy zavřel oči, stále to rozdýchával a z úst nechal uniknout tichý vzlyk. Neplakal často, ale teď se cítil jako malé dítě, co se ztratilo v supermarketu od své mámy. Pocit bezmoci, uvědomění se toho, že jste úplně a naprosto sami, že jste byli napadeni a teď jste zranitelní...
Setřel si slzy, které mu ještě nestačily stéct z očí, a znovu se postavil. Zatřásl svou blond hlavou. Zkusil se soustředit na něco jiného – třeba o usilování o to, aby nalezl přístřešek na schování před deštěm, který stále neustával.
Nejlepší, co mohl najít, byly zamknuté dveře v jedné z cihlových budov na jeho straně ulice.
Když se choulil ve dveřích, tvrdě opřený o zeď, déšť ho stále bil, slyšel náhle stálý, téměř uklidňující zvuk – spíše hučení vozidla po ulici. Podíval se po něm a napadlo ho, že kdyby mohl auto donutit zastavit, možná by ho řidič svezl. Udělal rychlé rozhodnutí a pomalu se loudal ode dveří, zpět do deště a větru, třesouce se kvůli zimě, která zesilovala s přijíždějícím autem. Jako zázrakem auto začalo brzdit, až se zastavilo a dveře se náhle otevřely. Tommy si všiml vysoké postavy, jak odchází od volantu, těsně před tím, než ho teplé ruce vtáhly do objetí, co mu dávalo pocit bezpečí.
"Sakra, Tommy," zaslechl Adamův známý hlas. Tommy se ze srdce rád přitulil do Adamovy hrudě, nadechl se jeho vůně. Adam ho stiskl pevněji.
"Kurva, vypadáš tak špatně, je mi to tak hrozně líto."
Tommy tiše poslouchal Adamovo blábolení, mezi tím, co se zpěvák sklonil a jednou rukou sjel pod Tommyho kolena. Zvedl ho a rychle odnesl do auta.
"Úplně jsem zapomněl, můj zkurvený mobil byl vypnutý, byli jsme venku s Allison, sakra, je mi to moc líto, baby," řekl Adam a naložil Tommyho do auta, zabouchl dveře a spěchal okolo auta, aby do něj naložil i sebe. Jakmile byli oba na svých místech, Adam zapnul topení a pomohl Tommymu zapnout pás, než zapnul i ten svůj.

Cesta k Adamovi se zdála jako věčnost a Tommy se přál, aby už byl doma, ležíce hluboko zamotaný v dekách, uklidněný teplem a ne promoklým oblečením a špatnou náladou.
Přes celou cestu Adam mumlal: promiň, omlouvám se, je mi to líto, ale Tommy nic neříkal.
***
Když konečně přijeli k Adamovi, bylo 2:48 ráno a Tommy si konečně oddechl, když ho Adam donesl do domu, omotal ho ručníky a postupně ho svlékal z mokrých šatů. Tommymu byla příliš velká zima na to, aby si stěžoval, že je nahý před jiným mužem, takže se raději vzdal, poslouchaje Adama, jak jemně opakuje slovo promiň.
Černovlasý zpěvák ho poté odnesl do jeho královsky velké postele. Tommy si do ní vlezl, lehce zapadl do pozice na odpočinek a povzdechl si. Stále se třásl zimou, ale děkoval i za ty tepláky z příjemného materiálu, které mu Adam půjčil na noc.

Pomalu se otočil, aby ležel na zádech a unavenýma očima sledoval Adama, který mu opětoval pohled. U toho kroutil hlavou, jasně šlo vidět, že je na sebe naštvaný za to, že zapomněl Tommyho vyzvednout. Tommy věděl, že kdyby Adamovi řekl, jak na něj někdo zaútočil, zpěvák by se rozzuřil ještě víc, takže se to rozhodl udržet v tajnosti. Alespoň prozatím.
S dalším povzdechem se otočil na stranu, aby byl Adamovi tváří v tvář. Chytil jeho zápěstí, když se chystal odejít. Adam nechápavě zamrkal a znovu se otočil k Tommymu. Nazvedl obočí.
"Pořád je mi zima, Adame," zamumlal Tommy, třesouce se pod těžkou, teplou přikrývkou. Adam se zamračil, ale když Tommy zatáhl za jeho paži, Adamovi to došlo. Vzal si chvíli na to, aby ze sebe sundal své normální oblečení a zůstal jen v boxerkách. Přisunul se k Tommymu pod peřinu a přisunul si ledově studeného blonďáka k sobě. Tommy se přitulil blíž, jednu nohu položil na Adamovu a obličejem se zavrtal k Adamovu krku, když konečně klidně vydechl.
"Je mi to líto, zlato, Tommy," řekl Adam do Tommyho vlasů, když vdechl vůní deště.
"Já vím, Adame," zašeptal Tommy nazpátek a zavřel oči. Nastala chvíle ticha, než Adam omotal ruku okolo Tommyho pasu, aby dosáhl až na jeho záda. Jemně mu po nich přejížděl, než Tommy usnul a stále se k Adamovi tulil.

__
Potlesk pro mě, můj první překlad, který jsem udělala úplně sama. Kdyby měl někdo nějakou připomínku, nebo radu, budu jen ráda. :--))
loveubye.<3

BTW KDYBY SE VÁM JAKO TYHLE PŘEKLADY LÍBILY, ANGLIČANI JICH MAJÍ KOPU, TAK SE DO TOHO PUSTÍM.