Allison Hned jak mě Márk pustil jsem padla na zem. Zradila mě osoba,které jsem věřila. Slyšela jsem jak si Márk zapíná kalhoty. "Měj se!" Poslední slova co jsem od něj slyšela,pak už jen vzdalující se kroky. Chvíli jsem ještě ležela čelem k dlažbě a nakonec jsem se odhodlala. Vstala jsem,ale musela jsem hodně pomalu,protože mě bolela stehna a jejich vnitřní strana . Krev jsem měla už zaschlou na mé pokožce. Navlékla jsem na sebe tričko,které jsem si neoblékla kvůli Márkovi. Je to pěknej hajzl... Myšlenka na něj a naše dlouholeté přátelství bylo zničeno posledním zážitkem s ním... Natáhla jsem si pomalu kalhoty a přezula jsem se a zamkla jsem si skříňku. Zbytek oblečení si vezmu příště. Už jsem tu nemohla zůstat ani minutu. Musela jsem ven. Kdybych jen tušila...co bude následovat. Možná bych si ustlala na baru... Zamkla jsem všechny dveře a vydala jsem se ke vchodovým dveřím. Otevřela jsem je a málem jsem dostala infarkt. Za nima stála ta bloncka. Kterou před tím vyhodil Márk ven. Opírala se levou rukou o futra a pravou rukou si pročesávala svojí blonďatou hřívu. Její výraz nasvědčoval "Jsem děsně sexy! A teď tě ošukám!" Protočila jsem očima a vyšla jsem ven. Ona se jen kymácela a přidržovala se omítky starého domu. "Kam jdeš panenko?"Začala se mě ptát a její opilí hlas mě jen utvrzoval,že musím zmizet. Pravá ruka,která měla úkol zamknout ten pajzl mě neposlouchala. Celá se nervózně třásla,v tu chvíli jsě byla na sebe šíleně naštvaná . "No tak...no tak dělej..."Můj klepající hlas všemu nasvědčoval...že to ne dopadne dobře. "Jak se jmenuješ a proč mi neodpovídáš?" Další otázka,při které se mi povedlo zamknout. Rychle jsem sevřela v dlani svazek klíčů a rychle jsem se prosmýkla kolem ní. Jen co jí došlo,že mluví ke dveřím se otočila a snažila se mě dohnat,ale představte si honičku ve které hraju já a blonďatá,kozatá holka,která je totálně na mol a po celou cestu kličkuje.... Jedním slovem "hrůza". Už jsem byla u přechodu,který mě vedl domů,došlo mi...že je až nepiroené ticho... Pomalu jsem se otočila a blonďatá hlava nikde. Podívala jsem se pořádně a pár metrů zamnou u jené z lamp,pod ní leželo tělo. Viděla jsem jen zlatavé vlasy a rychle jsem se vydala k ní. Nechápala jsem se v tu chvíli,ale něco mi říkalo,že jí tu nesmím nechat ležet. Sotva co jsem se k ní dostala. Jsem jí pomohla vstát a odvedla jí šouravým krokem ke mě do mého podkroví.... Po hodině cesty jsem byla úplně vyřízená. Nejhorší bylo odemknout vchodové dveře. Několikrát jsem jí opřela o zeď,ale ona po ní sklouzla a málem spadla na schody. Takhle se to opakovala nejmíň třikrát. Když se mi to konečně povedlo,dovedla jsem jí až do ložnice. Kde byla jediná postel... Gauč nevedu,takže jsem se rozhodla...jí povalit na mojí postel. Bylo mi to v tu chvíli jedno.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla jsem tak unavená,že jsem si lehla na druhou půlku usnula jsem....
Ahoj:) tak je tu po dekší době další díl.:) Snad se vám bude líbit.:/:)Bye❤️
