Photographer

A cup of hope

„Haló?"zeptal jsem se s očekáváním v hlase.

„Ahoj Louisi..." Stoupl jsem si a začal se nervózně procházet kolem dokola po pokoji. Dělám to vždy, když telefonuji.
„Harry,rád tě slyším. Co potřebuješ?"
„Long road 45. Takový vysoký bílý dům." V tu chvíli jsem netušil, jestli mluví ke mně nebo jestli je na telefonu ještě s někým jiným.
„Ehm..cože?"
„Moje adresa. Čekám tě za hodinu." řekl pomalu svým hlubokým chraplavým hlasem. Ačkoliv jsem se bránil, můj kamarád tam dole se začal rychle zvětšovat.

„Má..Mám k tobě přijít?!" Moje otázka asi vyzněla dost hloupě, ale byl jsem jednoduše zaskočený. Dlouhou dobu jsme se neviděli a on mě najednou zve k sobě domů?
„Nechápeš na tom něco?"Odpověděl mi na můj vkus až moc hrubě.
„Za hodinu jsem tam." Opáčil jsem. Na zbytečné otázky nebyl čas.

Těsněna to zavěsil a já tam tak stál uprostřed mého obývacího pokoje s mobilem pořád ještě pevně přitisknutým k uchu. Z transu mě vytrhlo další zavibrování, tentokrát o poznání kratší. Značilo příchod nové sms. Několika hbitými pohyby jsem otevřel zprávu, kde stálo jen: „Nejsem zvyklý čekat. -H"

Jako na povel jsem vystřelil do koupelny, kde jsem se strávil dalších 30 minut. Když už jsem vycházel z bytu, vzpomněl jsem si ještě na něco. Rychle jsem hrábl do šuplíku,vytáhl to, co jsem měl na mysli a strčil si to do tašky.

Doprava Londýnem byla jako vždy velmi komplikovaná a tak jsem to na určenou adresu stihl pouze s pěti minutovým předstihem. Zazvonil jsem na hlavní dveře a zhluboka se nadechl. Hlavou mi problesklo několik myšlenek naráz. Tajně jsem samozřejmě doufal, že si budeme perfektně rozumět a strávíme spolu noc, ale bylo mi jasné,že tohle vše jsou jen mé splašilé a naivní fantazie.

Když se otevřely dveře, spadla mi brada. Na místo krásného sexy vysokého muže se tam vynořila postava snědé vysoké hubené brunetky. Usmála se na mě zářivým úsměvem a pohodila vyžehlenými vlasy. Málem jsem se neubránil slzám. Tohle se na tolik lišilo od toho, co jsem si představoval. Co tady vlastně ještě dělám? Cítil jsem jako naprostý idiot. V tu chvíli jsem měl chuť vzít to, co jsem si předtím tak narychlo strčil do tašky a mrsknout to tý holce do obličeje. Měl jsem na sebe vztek a byl jsem zvyklý vylévat si ho na jiných.

„Ach,ahoj, jsem Kendall." Usmála se znovu ta bruneta a podala mi svou pravici na přivítanou. Já její nadšení ale ani v nejmenším neopětoval a dal jsem jí to najevo. Po několika sekundách naprosté ignorace její slušnosti jí klesl úsměv a ona zaraženě stáhla ruku zpět k tělu. Uhnula z dveří tak, abych mohl projítdo prostorné předsíně a rty semkla do úzké čáry.

Jedním pohybem jsem si zul boty a svižným krokem se dostal do obrovské kuchyně propojené s obývacím pokojem. Přímo uprostřed místnosti seděl Styles. Vlasy měl rozcuchané a na sobě jen košili a trenky. Jenom při představě jak tady ještě před chvílí klátil tu sladkou holku se mi vařila krev v žilách.

„Přesně."zkonstatoval můj čas příchodu nezaujatě. Jak sakra může být tak arogantní? Nejdřív dělá, jak si se mnou strašně rozumí,pak mě ne příliš vybraným způsobem pozve k sobě domů, chová se ke mně jak k neposlušnému čoklovi a pak se tady sotva nerozvaluje s tou holkou? Tohle je i na mě moc.
„Co ode mě do prdele chceš?!" Procedil jsem mezi zuby. Neuvědomil jsem si bohužel, jak děsivě můžu vypadat, když mám nervy. Kendall,která se celou tu dobu opírala o zeď vedle mě se najednou probrala, přiběhla k Harrymu a jednou rukou mu objala hruď.

„Harry..já,já jsem si to rozmyslela." řekla mu, když se mu zpříma dívala do očí ve kterých se jí jevil strach a nechuť. Harry jí lehce políbil na vlasy a znovu otočil svou pozornost na mě. Neměl jsem nejmenší ponětí, co se tady děje, o co jde a co tady dělám a v mých očích se značily otazníky.

„Jde o focení. Je vidět, že moc nesleduješ dění, jinak bys věděl,že Kendall je jedna ze světově známých modelek a začínající fotografka." Kendall se kolem sebe rozhlédla, jakoby nevěděla, jak na tohle představení své osoby reagovat. To jsem ale nevěděl ani já. Tuhle holku jsem opravdu nikdy neviděl a i kdybych jí znal- nevidím důvod, proč bych se k modelce měl chovat jinak než kholce od vedle? I přesto se mi ale trochu zklidnil tep. K dívkách jsem se vždy choval s respektem a nesnášel jsem, když jim někdo ubližoval, přitom ted jsem téhle holce dost dobře nahnal strach.To se ti povedlo, Tomlinsone.

„Rozhodl jsem se vás dva spolu vyfotit. Má šanci se to uchytit. Jsi zajímavý typ a ona slavná, navíc když to vyfotím já, máte prachy skoro jistý." Povídal, jako kdyby se nechumelilo. Takže o tohle tady jde? Budu Harrymu dělat modela? Nemá se mnou jiné úmysly než nafotit se mnou fotky? Byl jsem zklamaný, ale v mé hlavě vířilo tolik myšlenek, že jsem si je nebyl schopný srovnat.

Znovu jsem zvedl oči ke Kendall a uvědomil si, že jsem to nejspíš přehnal. Natáhl jsem k ní ruku se slovy: „Louis, těší mě. A omlouvám se za to, jak jsem se předtím choval" Usmála se a gesto oplatila: „Kendall, to je v pořádku." Pustila mou dlaň  a zamířila ke kuchyňské lince. Přes rameno ještě zavolala„Udělám nám kafe!"

Harry mě prudce zatáhl za předloktí a dovedl na druhý konec místnosti. Mluvil dost potichu na to, aby nás Kendall neměla šanci slyšet.

„Louisi,chovej se k tý holce aspoň trochu mile. Kdybys četl bulvár tak bys věděl, jaký hovna se o ní teď všude píšou. Je psychicky dost na dně. Jsme už docela dlouho kamarádi, záleží mi na ní.Chápeš?" Tvářil se u toho tím svým typickým napůl zamračeným výrazem a mě se jen potvrdilo, že ten kluk má velké srdce. Vypadal tak ochranitelsky, zároveň roztomile..on byl nebezpečná kombinace. Nevím co mě to popadlo, ale jediné co jsem odpověděl bylo: „Kamarádi?" Ta naděje v mém hlase byla slyšet na míle daleko. Když jsem v jeho blízkosti, neumím se prostě ovládat. Chvíli se jen díval a já z jeho pohledu neuměl nic vyčíst. Těch několik sekund nejistoty, kdy jsem nevěděl,jestli se zasměje, vyhodí mě z bytu nebo jestli se naštve. Bylo to jako když padáte a i když celý pád trvá jednu sekundu, vámv hlavě proběhne tisíc myšlenkových pochodů. Tak jsem se cítil.

Přiblížil se ke mně rychlostí světla a jeho rty pevně semkly ty mé, až jsem začal lapat po dechu. Ucítil jsem, jak se naše jazyky spojily a už jen z toho pocitu jsem se málem rozvzdychal.

A potom se událo něco, co jsem vůbec nepředpokládal.

Přišla Kendall s šálky kávy v ruce. 

 Nezabíjejte mě :D S touhle částí nejsem moc spokojená, ale myslím, že čím víc se budu snažit jí vylepšit, tím víc jí pokazím, takže to raději už takhle nechám :) Jak si myslíte, že bude Kendall reagovat? Vážně by mě zajímalo, co si o tom myslíte a co od toho očekáváte, protože já sama ještě pořádně nevím, jakým směrem tenhle příběh rozvinout. Budu ráda za všechny vaše názory, lichotky i kritiku a samozřejmě votes :)