Photographer

Silence

  Stáli jsme tam mlčky a tři páry očí se do sebe zabodávali jako malé jehličky. Ne tak, jako když někoho nenávidíte, ale tak, jako když hledáte odpovědi tam, kde nejsou. 

Harry polkl. Bylo to vlastně úplně tiché polknutí, ale v té chvíli znělo jako dunění sta hromů. Srdce mi bilo až někde v krku z událostí, co se právě staly. Bál jsem se reakce.  Kendall jsem vlastně potkal teprve před několika minutami, ale už teď znala tajemství, které nikdo jiný. 

Štíhlá dívka před námi mrkla spiklenecky na Harolda a lehce se otočila na podpatku. Zmateně jsem těkal očima k nemu a zpět k ní. Než jsem ale stihl cokoliv udělat, byla bruneta zpátky. Rukou ale už nepřidržovala plechový tácek, ale fotoaparát a gigantickým objektivem. Trochu jsem se bál, že je těžší než ona sama.

"Co si o sobě myslíš?!" vyjel po ní Harry a neúmyslně mě odstrčil.

"Říkal jsi mi, že inspirace k focení je všude kolem nás, vypadali jste jako úžasný objekt, vážně." nenechala se jeho kamarádka zastrašit. Možná to bylo tím, že byla na jeho nálady zvyklá, možná tím, že se ho nebála nebo tím, že do něj nebyla zamilovaná. Ta poslední možnost se mi zamlouvala nejvíce.

"Objekt ? Děláš si ze mě p*del?" Je pravda, že zrovna tohle přirovnání nebylo nejvhodnější. Právě jsem prožil něco, o čem jsem ani nesnil-dobře, snil a mnohokrát, ale to je jen takové slovní spojení přece.  Společné focení s Harrym by mi rozhodně nevadilo.

"Harry, co by ti to udělalo? Nech jí nás vyfotit, tak se přece nejvíc naučí." vyřkl jsem právě svůj ortel? Harry se nadechl tak zhluboka, že jsem mohl vidět jeho napínající se hruď pod košilí. 

"Ale nikam se ty fotky nedostanou!" řekl rezolutně a mně padl kámen ze srdce. 
"Super!!" zaradovala se Kendall a začala štelovat všechna ta drobná tlačítka na foťáku. 

-----

Stál jsem jen do půl těla před velkým zeleným plátnem,  džíny s rozeplým páskem mi sotva držely na bocích a moje břišní svaly se opíraly o ty Harryho. On  byl stejně oblečený (nebo spíš neoblečený?) jako já. Jeho o dost větší postava se nade mnou tyčila a jeho dlaň se probojovala skrze džíny a pevně mi stiskla zadek. 
"Takhle je to perfektní..." brumlala si naše fotografka. Několikrát nás ozářil blesk a my po chvíli obměnili pozici. Tentokrát ke mně stál Harold zády a je byl nalepený těsně na jeho pozadí a rukou ho svíral kolem pasu.
"Harolde, mohl bys zavřít oči a trochu pootevřít pusu? Tommo, zakloň hlavu, ať to nevypadá tak strojeně." nařídila nám Kendall a my jí vyhověli. Foťák nás opět zaostřil a několikrát cvakl.

"A.. myslíš, že byste mi mohli zopakovat to líbání?" zeptala se nakonec nejistě. Srdce se mi zase rozběhlo na plné pecky "Určitě ano." odpověděl jsem. Až poté mi došlo, že tady šlo spíš o Harryho názor, ten si určoval pravidla. Cítil jsem se trochu trapně, než si kudrnáč  významně odkašlal a natočil silné tělo ke mě. Kendall se opět sehnula k fotoaparátu a usmála se na mě. K mému údivu se ale sehnul i můj společník, strhl ze mě černé džíny a poklekl. Já začal lapat po dechu a Kendall mačkat spoušť. Harry natáhl svou ruku nahoru, směrem k mému obličeji a tak svým svalem zastínil fotoaparátu výhled na svůj obličej. Jeho rty  začaly jezdit po mé bouli v Calvinkách a čím dál chtivěji mě líbal tam dole. Z nenadání jsem měl problém s pravidelným dýcháním a po chvíli se naprosto přestal ovládat. Jako zpovzdálí jsem slyšel zvuky vydávané foťákem..

"No co, neupřesnili jste mi, kam přesně mám líbat" zachraptěl Harry těsně potom, co si všiml našich překvapených výrazů.

----

Po konci focení jsme si společně vypili kafe, prohlédli fotky a tvářili se, jako že se nic zvláštního nestalo, byl to příjemně strávený den a je se zrovna chystal odejít. Mezi dveřmi jsem si ale uvědomil, že nevím, kam jsem si položil svou pánskou kabelku, se kterou jsem přišel. 
"Harry? Někde tam musí ležet černá kožená taška, přines mi jí prosim!" zavolal jsem směrem do bytu.
Za minutku se vedle mě objevil Harry, podávající mi to, o co jsem ho žádal. Spiklenecky se zasmál a pronesl "Co bys bez něho dělal, příště si ho nezapomeň". Zmateně jsem pokýval hlavou a vyrazil na cestu. Proč sakra mluvil o tašce nebo kabelce v mužském rodě?! Až u auta mě napadlo, podívat se dovnitř. Hned navrchu ležela tuba lubrikačního gelu, který jsem si tak spěšně strčil do tašky při cestě sem. Sakra...

O 2 dny později

Probudila mě hlasitá melodie mého Iphonu. V kolonce volajícího jsem uviděl "Mum". Udiveně jsem telefon vzal a trochu vystrašeným tónem, jestli se snad něco nestalo, jsem se zeptal: "Haló?" Matka mi obvykle nevolala a tak jsem byl jak na jehlách. O to víc je se vylekal, když jsem uslyšel její tlumené vzlyky. 

"CO SE STALO?" Vykřikl jsem vyděšeně a naštvaně, že mi pořád nechce vysvětlit důvod jejího zavolání. Následně v telefonu trochu zaskřípalo, důkaz toho, že si přístroj vzal do ruky jiný člověk. "Ještě na ní křič ty...ty...." nemohl nasupený otec najít to vhodné slovo. Viděl jsem o v živých barvách, jak se právě opírá o nábytek a v obličeji je celý brunátný.

 "ty zku*vysyne!" zařval nakonec. Myslím, že v tu chvíli se mi v očích objevily slzy, nikdy se ke mně nechoval jako milý tatík, ale tohle bylo i na něho přes čáru. 

"Co jsem vám udělal?" zeptal jsem se nevinně. 

"Ptáš se?! No to se mi snad zdá! Už nikdy nevkročíš na náš pozemek, tohle jsi si prostě podělal sám. Snad tě už nikdy neuvidím, otáčí se nám z tebe žaludek. Děláš naší rodině jenom ostudu, TY už nejsi náš syn. Je ti to jasný!!?" Slzy se mi kutálely po tváři a já se nesnažil je zastavit. Byl jsem tak zaskočený, že jsem se nezmohl na slovo.

"Tak je ti to jasný?!!" zařval ještě třikrát hlasitěji - a já myslel, že už to více nejde.

"A-ano, ale...co jsem provedl?" pronesl jsem tiše a pokorně jako prvňáček co dostal poznámku.

"Ty tvoje buzerantský fotky jsou ve všech novinách a ty ještě děláš, že nevíš?! Táhni k čertu!" Ozvalo se ještě a pak už jen ticho.

Ticho.

Ticho, které mi oznamovalo, že jsem právě ztratil rodinu.

"Ta hnědovlasá mrcha a já jí ještě litoval" opakoval jsem sám pro sebe zlomeným hlasem mezi vzlyky.

-----------------------------------------------------------------------------------

Snad se vám tahle část líbila, zajímaly by mě vaše názory a to moc! :) Přidala jsem po delší době, tak doufám, že to stálo za to. Jaký máte teď názor na Kendall? A na přístup rodiny? A jak se vyvine vztah Tommo + Harold? Piště do komentářů :)