My FNaF children (POZASTAVENO)

4. Kapitola - Promiň...

Na obrázku: Duše (Maxine) a Manxi, kresleno mnou :3
"Co jsem to provedla?" zařvala jsem znova. Hlídač nedýchal ale to už tu nikdo nebyl. Jen já. Já a ... samota. Zírala jsem na tělo mrtvého otce Patrika. Pak jsem se podívala na cedulku kterou měl hlídač na košili, teď už prosáklou krví. Endru Softail. Tak Patrik je přijmením Softail. Ucítila jsem jak mi po tváři něco stéká. Šáhla jsem si na tvář a s tekutinou na ruce jsem se podívala. Začali mi po tváři stékat... slzy? Já brečím? Já můžu? "Neplač Manxi. Ty za to nemůžeš." slyšela jsem hlídačův hlas. Ale vždyť hlídač, vlastně Endru je mrtví. Nemůže mluvit. Podívala jsem se nad sebe. To je duch! A vypadá jako Endru! "Aaaaa!!!!" Zaječela jsem tak nahlas že to snad vzbudilo celé město. "Kdo jsi?" zeptala jsem se. "Já jsem duše Endrua Softaila." "Ale jak?" ptala jsem se znova. Schovala jsem hlavu do klína. Jsem zrůda! Vraždící zrůda! "I ty máš v sobě něčí duši. Každý nějakou má." řekl. Vždyť já jsem jen stroj, který k životu probudila Puppet. Jak v sobě teda můžu mít duši? "Já to nechápu!"

* Toy Chinei
"Zachvíli bude 6 am. Kde ta Max je?" zamyslela jsem se nahlas. Pak jsem uslyšela výkřik. "Aaaaa!!!!" trhla jsem sebou. "To je Max!" vyjekl Toytoy a vrhl se do chodby, která byla přímo naproti podiu, pod kterým jsme stáli. Toytoyův křik asi probudil všechny ostatní.  Vystřelil jako kdyby hořelo. Ani se mu nedivým. Myslela jsem si to už dřív, ale teď se konečně potvrdilo že se mu Max líbí. To už jsem ale běžela za Toytoyem. Doběhli jsme do hlídačovi místnosti kde jsme je našli. Max tam seděla na zemi vele mrtvého hlídače. "Max co se, CO TO KU-VA JE?" vyjekl zase Toytoy a hleděl na ducha nebo co to byl. "Já to nechápu." řekla tiše Max. "Co nechápeš?" zeptala jsem se já. Pak mi došlo že si nás všimla až teď. "Co tu děláte?" zeptala se ... se slzami v očích? "Max ty brečíš?" zeptala jsem se znova. "Ne!" křikla po mě. V tom přiběhla, no spíš se připlazila po stropě Mangle. "Co se stalo Manxi?" "Nic - se - ne - dě - je!" procedila mezi zubi Max na Manglinu otázku. Pak přiběhl i Foxy a v patách měl mamku (Toy Chicu) a Freddiho. "Co se stalo?" zopakovala nevidomky mamka otázku. "To nechápete co znamená Nic se nestalo?!" vybuchla Max a odběhla z místnosti. "Je 5:58!" řekl Freddie a zíral na hodiny. "Měli by jste jí dát trochu času." ozval se hlas. To ale nebyl hlas animatronika, to byl hlídačův hlas. Všichni se otočili tím směrem. "Kdo jsi, a co jsi udělal mojí Manxi?!" zeptal se, no spíš zakřičel Foxy. "Na mém jménu nesejde. A Manxi jsem nic neudělal. Jen jsem jí řekl něco co jste jí vy a Puppet měli říct už dávno." řekl a rozplynul se. "6." ozvalo se za mnou. "Co?" zeptala jsem se. Pak jsem si to uvědomila a všichni jsme se bezmocně skáceli k zemi.

A máme tu další kapitolu! Omlouvám se že je tahle kapitola tak krátká a skoro o ničem. Chtěli bychom vám ale obě dvě poděkovat za 100 přečtení! Děkujeme moc :3!