My FNaF children (POZASTAVENO)

13. Kapitola - Ovládnout nebo ovládnut?

Obrázek naprosto nesouvisí s příběhem...
*Springl
"Max?! Bonny?! Kde jste?!" křičela jsem už minimálně 5 minut. Začínala jsem o ně mít strach. Rozběhla jsem se směrem k ostatním. Doběhla jsem tam. Všichni se bavili s Tátou. "Max a Bonny zmizeli, nikde nejsou!" Všichni se rychle otočili mím směrem. "Jsi si jistá?" zeptal se Foxy. "Jo prošla jsem celou pizzerii." odpověděla jsem sklesle. Nechci o Max znovu přijít. Byla jsem dost dlouho bez přátel a teď o ně kvůli Bonnymu nechci přijít. "Musíme je najít." Řekl nějaký zlatý medvěd. "Kudy šli?" zeptala se Toy Chica. "Tam tudy." řekla jsem a ukázala na dlouhou chodbu za mnou. "Díky Springle." řekla ta bílo-růžová liška a... rozložila se. Vylezla po nejblišší zdi na strop a vrátila se k nám. "Není zač-" "Mangle. Říkej mi Mangle." No tak moment... Ta Mangle? Teď to ale nemůžu řešit. "Není zač Mangle."
*Puppedy
"Max a Bonny zmizeli, nikde nejsou!" zakřičela Springle když přiběhla z chodby. Já jediná jsem věděla kam ta chodba vede. Jestli jim máma něco udělala, tak opravdu nevím, jak jim to budu vysvětlovat. "Musíme je najít." řekl táta. Vy jim pomozte a já se mezitím nenápadně vypařím. Musím se soustředit. "Soustřeď se! Soustřeď se! Soustřeď se!" říkala jsem sama sobě. Začala jsem se měnit. Když jsem otevřela oči byla celá zlatá. Přeměnila jsem se do své Shadow podoby. Jak už mě máma učila, každý animatronik se mže přeměnit do své shadow verze. No a já to umím trochu dřív. Rychle jsem uhla do stínu, abych se nezranila. Letěla jsem co nejrychleji do Puppetyše (Puppet + skrýš = Puppetyš). Doletěla jsem na konec dlouhé chodby a prošla zdí. Povedlo se mi to. To je poprvé... "Co to tu k čertu děláš?!" zakřičela jsem když jsem viděla spící a svázanou Max v rohu místnosti. "Teď na tebe nemám čas. Jak si se sem vůbec dostala?" přemíšlela jsem nad odpovědí. "Proletěla jsem zdí." odpověděla jsem. "Gratuluji. Koneečně jsi se to naučila." řekla spokojeně. "Vipadáš dost nespokojeně. Co se stalo?" zeptala se. "Co se stalo?! Ty se mě ptáš co se stalo když tu držíš mé přátele?!" řvala jsem na ni. "Co si to dovoluješ?! Za a) jsem tvá matka, a za b) jsem tvůj vůdce takže mě budeš poslouchat!" křikla zase ona na mě. "No a co?! To tě neom-" nedokončila jsem větu, protože mi... lištila?! Ona mi lištila?! No tak to je už moc. Já jsem na ni zviklá, ale tohle už je opravdu moc. "Chceš boj, tak bude boj." řekla jsem klidně. Vytvořila jsem si v rukou velkou zlatou kouli magie a vrhla ji proti... mámě. Uhla. Ona uhla!? "Ty málá hloupá. Copak si myslíš že proti mě něco zmůžeš? Hahahaha haha!!! Nikdy!" zařvala a vytvořila ještě větší černou kouli. Lekla jsem se. Co když, co když ji hodí? Všimla jsem si jejích očí. Normálně mívá celé černé s bílou tečkou ale teď celé oči zahalila tmavě fialová záře. "J-jsi v-vpo-vpořádku?" zeptala jsem. "Jako nikdy jindy a bude mi ještě líp, až ty tady nebudeš!" křikla a vrhla po mě kouli. Poslední co si pamatuju byla Max co se probudila a křičela moje jméno.

Tak a je tu další kapitola. Omlouvám se že dlouho nevyšla kapitola, ale byla jsem v Ostravě a NEMĚLA jsem Wi-Fi. Možná dneska vyjde ještě jedna kapitola. Možná... Hezký zbytek dne... :3
(555 slov)