Okvětní Lístek

Moře

Moře, ten kouzelný živel. Milovala ho, vlny... přicházely a znovu odcházely, ale vždy se vrátily a zanechaly na horkém písku mokré krůpěje slané vody.  Pokaždé když tam byla s rodinou  sedla si na dřevěné, rozvrzané molo a ponořila do příjemě teplé vody nohy podobně jako její myšlenky. Byla tady minulý rok stejně jako letošní jen s babičkou, protože rodiče neměli čas, hledala pod vodou mušle a na západ i východ slunce se dívala z pořád stejně rozvrzané mola  , trvalo to tolik milionů let než se všechno vyvinulo a uzpůsobilo k životu na planetě, ale za tak krátkou chvíli se vše může změnit a zničit, bude se dál vše vyvýjet, uzpůsobovat změnám klimatu nebo se to obnoví a veškerá forma dnešního života zanikne. Ponořená v mysli hledala odpovědi na vše co pomyslela.

,,Lenko ?'' vyhrabala se z myšlenek, pocitů ,,Ano? "  tázala se, nervózně si prohrábla vlasy a s vynaložením veškerého úsilí zvedla pohled z krajových kopečků blankytné tekutiny. ,, Pojď zpátky, už je pozdě" ohlédla se přes rameno a utkvěla pohledem na přihrbené postavě.

Plátěná sukně jí obepínala pas, modrá blůza jí vysela na zklýčených ramenech a mírně kudrnaté šedé vlasy jí spadaly do modrých, utrápených očí, avšak i přes utrápených výraz se čas od času mihla hrává či veselá jiskra. Naposledy se podívala na přitažlivé moře, zvedla se že starého mola a vydala se k postavě stojí uprostřed pláže.

Zarazil ji podivný předmět, o který koutkem oka zavadila ,, Za chvíli tam budu" ujistila prarodiče, babička pochopila a vydala se zpět k hotelu u vody. Dívka moment pozorovala kráčející osobu a poté se otočila k důvodu zdržení.

Vydala se směrem k věci, jenž se houpala na malých vlnkách, ty ji donesly s každým zhoupnutí dál od vody. Přešla blíž k podivnosti a podívala se pozorněji. Byl to malý přehlédnutelný medailonek, jen na první pohled nevypadal jako z kovu, spíše připomínal nezajímavou mušly, v místě otvýrání svázanou bílími provázky. Udivovalo ji, že se provázky nerozmočili a nerozpadli.

Rozstřesenou rukou vzala přívěšek mezi prsty a otáčela ho na všechny strany. Po chvíli pozorování jej otočila na údajně přední stranu a zadívala se na skoro neviditelnou rytinu. Po několika minutách zkoumání tělesa se rozhodla, že si to nechá na později a s myšlenkami u předmětu se vydala na pokoj hotelu.

Můj první příběh a zatím první popisek ke kapitole....snad se mi povede to alespň trošku rozvést a zahnat tu nudu co tam zatím je.... Budu ráda za názor (no zatím není moc co dodávat, ale...) je to můj první pokus takže...
No asi bych to ukončila a....napínavá odmlka....a čau !!!
#Isa;-)