Já A Moje Třída

Jak to probíhalo

Ne vždycky jsem byla jiná a nechtěná. Do cca třetí třídy jsem byla normální společenské dítě milující zábavu.

Něco se ale zvrtlo, zasedla si na mě - jako na jedinou - učitelka, kamarádi mě začali opouštět, jen aby neměli problém.

Pár jich ale naštěstí zůstalo, taky k nám přestoupili noví žáci, snažila jsem se jim pomoci zapadnout. (Naivní hodná malá holka)

V pátý třídě jsme se začali přeskupovat do určitých skupin; fifleny/borci, outsideři. Však to znáte.

Já byla tak někde v půlce, ani to a ani ono.

V šestý k nám přidali rozdělený ,,céčáky" a tam se to podělalo tuplově.

Jelo se na týden na adapťák. Já ale, kvůli zdravotním problémům, jela na tři týdny na ozdravovnu.

Když jsem se vrátila bylo to v trapu. Kamarádi si mě nevšímali, jako kdybych byla jen žvejkačka rozplesknutá na zemi, na níž nechtějí šlápnout, vyhýbali se mi.

Začala jsem se z ukecaný blonďatý roztomilý holčičky měnit na tichou, zamlklou a nabručenou.

Později to přešlo do dalších ročníků, já se stala vyvrhelem, našla jsem si styl co mi odpovídal - Emo.

Objevila se holka, se kterou jsem si vcelku rozumněla. Přešlo to v kamarádství a nakonec jsme se staly nejlepšími kamarádkami.

Avšak dost jsme se hádaly. Vygradovalo to natolik, že se to rozhádalo a my se přestaly bavit.

Já si nechala ostříhat patku, ona taky, ale nepovedlo se jí to. Asi neměla tak šikovnou kadeřnici. (Má radost z toho že jí se něco povedlo)

Cituji ,,Kazí tě to tvoje emo! Hele, mám tě ráda a můžeme se spolu bavit, můžeme být kamarádky ale nikdy už ne nejlepší."

Potom se mi přes smsky omluvila, že prý byla naštvaná kvůli tomu nepovedenýmu účesu.

Znovu se z nás staly nejlepší kamarádky a to byla chyba. Měla jsem jí poslat do prdele rovnou a ušetřit si to zklamání.

Pořád na mě hledala jen chyby a dávala mi každej přešlap sežrat dvakrát víc.

Přestala se se mnou bavit, přesedávala si do lavic k jiným lidem, jen aby nemusela sedět se mnou.

Když jsem jí slušně a klidně pověděla že mi vadí jak na mě koukájako na švába a sedá si k ostatním bez toho aniž by mi řekla proč, tak se maštvala že jí nedovoluju mít žádný jiný kamarády atd.

Takže nejenom že mě ignorovala a chovala se ke mně jako k hadrů ale taky mi ještě házela její chování. (Ano, naprdla se kvůli dvoum slovům s jiným člověkem -.-)

Rozhádaly jsme se festově, odebrala jsem si jí z přátel na skypu a ona mě z fb. Najednou jsem se cítila volná.

Ve škole jsem to sice měla o to horší, jelikož se s větší vervou do mě všichni naváželi, ale já se zase stala zamlklá a ignorantská a bylo to vcelku snesitelný.

Mezitím přišli další nováčci. S jednou holkou jsme se nějak daly do řeči a nakonec jsme zjistili že si vcelku hodně rozumíme.

Já si obarvila vlasy na černo, ještě trošku pozměnila účes ale ona narozdíl od ostatních ignorantů ze třídy mě furt brala jako normální. (Pokud chápete jak to myslím)

Staly se z nás postupem času nejlepší kamarádky a kvůli tomu teď všichni ze třídy buzerujou i jí ale ona je i přes to přese všechno pořád na my straně a baví se se mnou, děláme kraviny atd atd atd.

"Exnejkámoška" si mě na fb přidala do přátel, z nějakýho důvodu jsem ji to přijala. Možná kvůli tomu že jsem jí odpustila, už mi byla z větší části lhostejná ale např z důvodu školy jsem potřebovala kontakt.

Občas spolu prohodíme pár slov, z mé strany smířených a z její pohrdajících. Ze záhadného důvodu mě to vždy nehorázně pobaví.

Avšak poznámky, hlavně ze stran kluků, jsou mi mega proti srsti. Narážky na svojí maličkost už beru jako samozřejmost a tak mi od toho pomáhají sluchátka a Trewall.

Přechází to s ignorací, když si ale otevřou hubu na ni nebo na mojí rodinu (ano to dělají taky hodně často) tak mám chuť je zmlátit do bezvědomí.

Kvůli jejich pár starším kamarádům jsem i přišla domů s monoklama a modřinama po většině těla.

Srab jedna, dvě, tři a další. Je vidět jak poklesly hodnoty... nemůžu se dočkat až vypadnu na střední a už nikdy je neuvidím...

To by bylo asi jen tak shrnutí na začátek. Neprosím nikoho aby to četl, jen jsem se z toho potřebovala vypsat :/