Dobře.. Nevím, co přesně mě k tomuhle vede, ale musím to napsat.
Potkávám je. Častěji než je mi po chuti, ale ty ksichty...
Lidi, ty ksichty co oni dělají, když mě vidí.. Mám dojem, že umřu smíchy!
Opravdu, brečím, nedostává se mi vzduchu!
Tváří se, jako kdyby viděli strašidlo!
Nevím, jestli nevěří, že ještě můžu existovat, že ještě žiju a někde v tmavým koutě jsem si nepodřezala žíly nebo co, ale je to opravdu k nezaplacení.
Asi jim došlo, jaký slaboši byli.
Napsat, omluvit se a slíbit, že to už nikdy neudělá a o necelý týden později v partě zase začít hulákat?
Ale notak pánové, to se přeci nedělá..
Tohle správní čestní muži nesmí.
Hups.. Pardon. Vy nemáte ponětí, co spojení čestný muž znamená, že?
Dřepnout si vedle, i když v okolí je místa šest půlek a čumět jak puk, to by vám šlo, co?
Ale zkusit si sedět u psychiatra, čekat na verdikt, prášky a domluvu na společných terapiích je taky nic moc, abyste věděli. A ještě najít toho správného....
Každopádně, život se mění a v mém případě je tak střídavě oblačno, ale aspoň už nejsou tak časté bouřky.
Také je to dnes přesně rok, co moje nová třída dokázala, jak úžasná je, když se mě, v hrotech mezi mnou a pitomci ze základky, zastali.
Lepší lidi jsem si nemohla přát..
Díky, především tobě, Míčku. <3
ČTEŠ
Já A Moje Třída
AléatoireTady se dozvíte jak asi cca vypadá má nálada ve třídě a ve třídním kolektivu. Zjistíte, proč se jim tak ráda vyhýbám a tak nerada s nimi podnikám různé akce atd.
