Já A Moje Třída

Žádná kreativita...

Nedávno si ze mě chtěl spolužák vystřelit pomocí kamaráda z tréninku.

Dal mu můj fb a on mi začal psát. Byl mi podezřelý od první chvíle.

Nikdo mi nikdy nepíše jen tak a proto jsem si nejdříve pečlivě projela jeho profil.

A co nevidím? Zná se se spolužáky. Rozhodla jsem se zjistit co zase vymysleli za bejkárnu.

Byl až příliš vlezlý na to, aby to byl přirozený "zájem" takže jsem byla podezřívavá, mega podezřívavá.

Vyptával se na jednoho spolužáka, jestli ho znám a jak spolu vycházíme.

Řekla jsem mu čistou pravdu. Ptal se jestli mi neubližuje, že by mu když tak rozbil hubu jelikož ví, jakej znrd to dokáže být.

,,Jasné.... dobrej vtip Adame..!" říkala jsem si.

Pak začal s tématem který mi vadí nejvíce a tlačil na pilu. Chtěl abych mu vysvětlila důvody svýho počínání.

Pak poslal fotku Adama a že prý mě pozdravuje. Napsala jsem mu na to svůj názor -> ať si ten pozdrav strčí tak hluboko do zadku až mu vyleze krkem.

Pak začal psát jinak. Nejspíš se do toho vložili i spolužáci a začali mi nadávat.

Napsala jsem jim klidně svůj názor na ně a nechala je se vypsat. Už jsem to nečetla, ignorovala jsem to až si mě nakonec zablokoval a já byla náramně hrdá.

Hrdá sama na sebe že jsem to zvládla bez většího třasu rukou. Nemám ráda hádky a adrenalin mě vždy pohltí.

Tentokrát mě ale nepoháněl vztek jako vždy, teď jsem byla klidná a věděla jsem že musí mít asi dost nudný život když otravují i přes prázdniny a ke všemu přes kamaráda.

Tohle vyl dokonalý čin a důkaz jejich zakrnělé mozkovny. Nemají žádné nápady jak si obohatit den, kromě otravování mé maličkosti.

Nevím, možná jsem jediná ale měla jsem pocit že kdybych se tehdy opravdu rozhodla odejít, tak bych jim chyběla.

Chyběla by jim hračka a jejich život by rázem schudl. Bylo to tak neskutečně absurdní a trapný že jsem se v tu chvíli dala do neskutečného smíchu a smála se asi dvacet minut, přičemž se babička s dědou i ségrou báli co mi šiblo.

O prázdninách!!! Chápete to? Měli jsme prázdniny a ředitelský volno a oni mě otravovali! Neskutečný.

Ale musím uznat že mě ohromně pobavili. Opravdu, další důkaz jejich mentální vyspělosti.

Silácký řeči má každý, ale dokázat respektovat lidi jiné než jste vy sami umí jen málokdo.

Před pár dny jsem vyměnila homeopatičku za normální psycholožku.

Byla jsem na prvním sezení a mám dojem, že je to konečně někdo kdo je na to odborník a ne fejkový kejklíř. *vím že se to tak nepíše*

Povídali jsme si o hodně věcech. Zatím ale jen povrchově.

O tátovi, škole, přepadeních, zájmech. Prostě o všem.

Nejlepší byl ale její výraz, když jsem přinesla papír popsaný věcmi, které nejvíce ovlivnily můj život.

Dala mi to totiž za úkol. Byl dost popsaný, dokonce říkala že tak zaplněný snad ještě neměla.

Probíraly jsme jednotlivé body zapsané na tom listu papíru, divila se a říkala, že se mi upřímně diví.

Že prý chápe že jsem u ní a řeším to s psychologem a ne sama doma.

Zdála se mi upřímně překvapená a někdy možná i zděšená. Vyptávala se hodně, někdy jsem měla problém jí to nějak stručně vysvětlit.

Byl to ale dobrý pocit, vyjít pak ven po domluvě na dalších sezeních.

Vymluvila jsem se z dosti věcí a cítila jsem se volná. Nenesla jsem už celou tu tíhu s sebou a ani jsem tím nezatížila nikoho blízkého.

Ačkoli mám pocit, že je poslední dobou všechno na nic, tak se držím. Líp než předtím.

Ne o moc ale i ta nepatrná změna jde poznat. Možná to nepoznávají ostatní ale já tu změnu cítím.

Škola je pro mne stále velkým problémem stejně jako chození za tmy ven, ale snažím se to překonat.

Už mi nevadí večerní procházky, dokonce ráda sedím v noci na balkóně a pozoruju lidi na ulici.

Stále ale zalézám, schovávám se a zacpávám uši sluchátky kdykoli slyším opilce nebo namachrovaný týpky jak hulákají na celou ulici.

Stále z toho mám strach. Sevře se mi žaludek a před očima vidím věci co se staly. Předešlé události mě neustále straší a asi ještě dlouho budou...

-

Házet po někom petardy a strašit ho po tom, co se dotyčnému stalo něco špatného je ohavné.

Jim by se taky určitě nelíbilo kdyby se cokoli stalo a ostatní by je pak strašili a provokovali tím tématem...

Například přepadení, zbití, znásilnění, úmrtí psa, kočky či jiného domácího zvířete. Nedej bože člena rodiny.

I když se někomu z rodiny stane byť jen nehoda, kterou ale díky bohu přežije, tak není hezké si z toho dělat srandu nebo využívat slabosti a strachu, šoku a žalu - prostě oslabení psychiky k tomu, ničit ho víc.

Jako já a moje ségra... nebo pes...