Já A Moje Třída

Neuznávaná

Je normální že si ze mě utahujou a neodpustí si byť sebemenší držkování kdykoli jdu před tabuli a oni to zaregistrují.

Když pak dám najevo svůj nesouhlas s jejich chováním vůči mně a mým blízkým, tak prej jedině; ,,Co to meleš za sračky??"

Nemám páru jestli jsou tak blbý a naprosto vypatlaný že jim nedochází co dělají a nebo jim jen vadí odhalovat pravou podstatu tohohle "nevinnýho pošťuchování"

Ať tak nebo tak, vznikne vždycky hádka, nedávno jsme nasrali jednoho "neutrála" natolik, že se do toho vložil.

Nikdy nepochopím jestli to dělá těm hovadům dobře, že si dělají srandu z někoho bezbránýho nebo co..

Každopádně mám chuť být v tu chvíli u nich naživo a rozeřvat se na ně z plných plic;

,,Nenávidíte mě a to jen kvůli tomu ze jsem jiná! A žádný "co to meleš?" Protože je to pravda! Kdyby jste mě totiž měli alespoň malinko rádi nebo kdyby jste mě neměli rádi - o což ani náhodou nestojím, jelikož je mi líp mimo tuhle nanicovatou partu - ale ignorovali tak byste se nechovali tak jak se chováte!!! Když je vaše chování na týhle úrovni, tak je jasně vidět že mě zkrátka a jasně nesnášíte! Protože já se nehodlám měnit! Nehodlám někomu lézt do ty zkurvený prdele jen proto, abych nebyla vyvrhel a odkopnutá jako kus hadru!!!!! Mně to tak ale vyhovuje víc, než kdybych měla být jedna z vás, jedna ze stáda, ani náhodou! Ani v tý nejhorší noční můře!!!"

Nedokážu si představit že bych měla být jako oni a lézt do prdele nějaký zmalovaný fuchtli...

Z toho přemýšlení nad tímhle mi běhá mráz po zádech. Nechci ani pomyslet.

Zato by mě vcelku zajímalo to, jak by se asi oni potýkali s tím být v mojí kůži.

Opravdu, dala bych za to všechny prachy světa, abych mohla vidět každou určitou osobu ze svý třídy jak by se na mýmy místě zachovali.

Jestli by se dostali tam kam já, jestli by dokázali vydržet ten nápor a mít takovou silnou vůli aby si nepodřezali žíly nebo neskočili pod vlak.

Představa např jednoho nejmenovaného a nejvíce zasedlého spolužáka je velmi, opravdu velmi úsměvná.

Něco jiného je to alebu učitelů. Většina bere ohled na mou rozdílnost a místo skupinových prací mi dávají třeba samostatné nebo jen do dvojice s Trewall.

Za což jsem všem těmto mimořádně vděčna. A spolužáci určitě taky... ačkoli mám takový pocit že pak budou litovat toho že tam nemají mě, která je z větší části ignoruje a ne že je hnedka zmlátí (tak totiž podle mých tajných představ dopadnou. Ne tak že by chtěli mě, FUJ, ale to, jak dopadnou po provokování --> zmlácení a seřvaní)

Vím, moc milé to není, ale já už odmítám být hodná holčička, u který všem všechno projde, která vše přetrpí. Ta už neexistuje, teď je jen pomstychtivá mrcha, jež ze mě udělala společnost, v níž žiju...

Jak ty mně, tak já tobě!!

Chceš něco aatak se lísáš? Polib si tu svou buzerantskou prdel ty hipíku! Když potřebuju něco já tak děláš že neslyšíš? Ok. Jak chceš, budeme hrát stejnou hru!

Rozsudek sis podepsal sám, na nikoho to házet nemůžeš, tvý kamarádi utekli! Zůstals sám, samotinkej a tak si to taky budeš muset vyřešit!