Někdy tady už to musí být. WARNER ... WATSON ..., poslední desky v zásuvce byly nadepsány WAXMAN. Kam se to podělo?
Vicki poklepal kdosi dvěma prsty na rameno. Ohlédla se a rovnou před očima uviděla žlutočervené desky s nápisem WAYNE, BRUCE.
Zpoza nic se na ni šklebil Allie Knox. Vytrhla mu desky z rukou.
"Právě to hledám." Spis to byl velice tenký.
"Myslel jsem , že na tom děláme v týdnu,"zavrtěl Knox hlavou.
"Pomalu vám přestávám věřit - když se zahazujete s takovým pošukem."
Rozevřela desky. Nebylo v nich nic: "Bruce Wayne účastníkem dobročinné akce"; "Bruce Wayne přispívá na nový sirotčinec." Tahle vata jí o tom, co potřebuje vědět, neřekne ani ň.
Už toho má právě po krk. Nasupeně pohlédla na Knoxe. "Mluvíte přísně profesionálně, mám pravdu? Nebude to pro vás nic osobního?"
"Nechci víc, než abyste dělala svou práci," odpověděl smířlivě Knox.
"Já už svou práci dělám!" Tihle mužští! Vicki si ani nedokázala vzpomenout, kdy se takhle naposledy rozčílila.
"Já taky," trval Knox na svém. "Chráním svou spolupracovnici.
Ten chlap sbírá pochybné zbraně z Japonska! A pokud jde o ženský, bere si je ten buldozer dívčích srdcí jak na běžícím pásu."
Vicki klepla pěstí do desek. "Kde to všechno je, Knoxi?" V tomhle spisu není nic než prázdné společenské vyšívání. Fotky žádné. Nic o minulosti. Vlastně vůbec nic. To je divné! Odkud má ty svoje peníze? Co vlastně celé dny dělá? Kdo to vlastně je? "
Zlostně třískla deskami o zem a vztekle vyrazila ze dveří.
"A koho to zajímá?" křikl za ní Knox.
Mne to zajímá, uvědomila si Vicki, když za sebou práskla dveřmi.
Velmi mě to zajímá.
Když to nepůjde jinak, bude tu čekat třeba celou věčnost. Zaparkovala jeden blok před zámkem Wayne. Dříve či později se něco přihodí. Měla stejný pocit, jaký se jí zmocňoval při fotografování v Corto Maltese krátce před tím, než propuklo peklo.
Kdo je Bruce Wayne? Kdyby nebyla tak naštvaná, když se jí v redakci Glóbu poprvé dostal do ruky jeho spis, zjistila by, že tu opravdu cosi nehraje. Jenže ona to připisovala na vrub lajdácké práce archivu a pak měla i podezření, že jeden dva zůstaly za nehty Alliemu Knoxovi.
Teprve až se obrátila na ostatní kontakty - jednoho sportovního redaktora (dávnou kolejní lásku), který pracoval pro konkurenční Gothamský hlasatel, a na moderátorku z večerního zpravodajství, s níž se přátelila v dobách, kdy dělala módu, - přestala se na onen Waynův nedostatek publicity dívat jako na pouhou náhodu. stále víc jí to připadalo jako jakási konspirace. Spis, který měli v Hlasateli, byl stejně skoupý a bezobsažný jako záznamy v Glóbu, samé řádkové zprávičky o ničem a výstřižky ze společenské rubriky. Ani tam kupodivu neměli žádné fotografie. Televizní stanice to jen dotvrdila. S Brucem Waynem neměli v archivu jediný pásek, i když se její přítelkyně dušovala, že ve svém pořadu referovala o desítkách událostí, jichž se tenhle Wayne zúčastnil.
Milionářský playboy, co se dnes a denně bratříčkuje s boháči a slavnými osobnostmi, a přitom se vůbec nikdy nedá vyfotografovat?
Takové věci se prostě nestávají. To byste se všem těm "fotopříležitostem" museli naprosto záměrně vyhýbat. A stejně by vás takoví lidé jako Vicki určitě ulovili znova, když byste to čekali nejméně. Co byste s tím pak mohli dělat?
Kdybyste měli Waynovy peníze, uvažovala Vicki, vždycky byste mohli dostat ty snímky zpátky přes nějakého člověka od novin z televize, který si potřebuje trochu přivydělat stranou. Ale proč to?
Možná má Allie Knox pro jednou pravdu. Bruce Wayne není jen tak ledajaký podivín. Čím víc se Vicki o něm snažila vypátrat, tím míň zjišťovala, že ví, až nakonec zabředla do takových záhad, že ji to hrozilo pohltit.
Kdo je Bruce Wayne? Zpočátku snad opravdu pátrala po odpovědi jen z uražené pýchy, nakonec ovšem přijde ke slovu její novinářský instinkt a pravdy se dopátrá.
Pustil si k tělu nepravou ženskou. Ať už Bruce Waynes krývá cokoli, dlouho to skryté nezůstane.
Z brány Waynova zámku vyšel kdosi v černých brýlích a dlouhém černém převlečeníku. Říkala si, že to bude nějaký dělník, dokud ovšem nezaostřila teleobjektiv.
Byl to Bruce, a byl oblečen všelijak, jen ne jako milionářský playboy.
Zastavil se, aby si urovnal sluneční brýle, a vydal se směrem k vnitřnímu městu, prostě jeden z dělníků s jakýmsi dlouhým úzkým balíčkem pod paží.
Další záhada, pomyslela si Vicki. Jenže takhle jí neunikne. Popadla fotoaparát i s objektivem, který jistě přijde vhod, a vystupovala z vozu. Zdržela se, jen co zamykala auto - i v téhle čtvrti si člověk musel dát pozor - a vykročila rychle, ale nenápadně směrem, kam mířil Bruce.
Sledovala ho už půl hodiny.
Po deseti minutách chůze vyšli z noblesní čtvrti okolo zámku a míjeli středostavovské domy s titěrnými trávníky, jedno a dvouposchoďové domky a pak stále větší a větší činžovní bloky. Po dalších deseti minutách začala čtvrť chátrat: některé zdejší budovy byly opuštěné a všude kolem zela vytlučená okna. Na prázdných parcelách, v prolukách a na nádražích se vršily odpadky. Nikdy předtím si neuvědomila, jak je Waynův zámek k téhle části města blízko. Tohle patřilo k životu ve velkoměstě - mohli jste žít v domě na korze, ale za rohem už číhala chudoba.
Šla asi tři čtvrtě bloku za Brucem, držela s ním krok, ale nechtěla se k němu ani příliš přibližovat, ani ho ztratit z dohledu. Ani jednou se neohlédl. Při všem, co dělal, se zdál naprosto ponořený do sebe.
Pár posledních bloků na ni začali někteří z místních pokřikovat a hvízdat, zvali ji na rande a vyptávali se i na jiné, ne zvlášť zdvořilé věci. Mladým ženám se věru nedoporučovalo, aby touhle částí města chodily samy. Přesto si nemyslela, že ji hrozí skutečné nebezpečí.
Maximálně by mohli mít zálusk na její fotoaparát a mohli by se pokusit ho štípnout. Kráčela přímo a kameru držela napůl zakrytou pod kabátem. Pochybovala, že by si někdo troufl na něco jiného, bylo světlo a všude okolo spousta lidí. A i kdyby došlo k nejhoršímu, v Corto Maltese se naučila, jak se ubránit.
Další část mého příběhu je tu, přeji příjemné čtení.
