Ankhorova Cesta

Bratrská láska

Kared zuřil. Byl velitelem posádky Erijské pevnosti a zodpovídal tím pádem i za vězně. A vězni pod jeho velením nikdy neutíkali. NIKDY! Až doteď.
"Starosta nebude rád, až to zjistí.", řekl mu jeho bratr. Geto byl členem městské rady, a Kared se velitelem stal jen díky vlídným slovům, kterými Geto přesvědčil ostatní radní, že je nejlepším kandidátem. A teď, když Karedovi utekli dva vězni, mohl jeho bratr přijít o místo. To mu nedělalo zas takové starosti. Větší starosti mu dělala smrt jeho vlastního muže, žalářníka, který měl vězně dovést na popravu, jenž se měla odehrát na náměstí tohoto dne. Kared oznámil, že muž, který měl tento den dělat kata, dostal horečku a tak popravu starosta o týden odložil a Kared získal čas na nalezení vězňů.
"Máš pouze pár dní na nalezení toho pitomce, který se odvážil praštit starostovo synáčka", naléhal na bratra Geto.
" Mí chlapi už začali prohledávat okolní pobřeží a lesy ležící podél něho", promluvil konečně velitel.
"Jestli ho nenajdete, tak budeme mít oba problém", strach v hlase radního se začal ozývat.
" Chudák ženská...", povzdechl si Kared a podal bratrovi číši plnou vína, aby se zklidnil.
"O kom to zatraceně mluvíš?", vyjel po něm jeho starší sourozenec a usrkl. Nevnímal co pije.
" O manželce toho žalárníka, kterému ten zvrácený zmetek rozerval hrdlo jako vlkodlak podsvinčeti", odpověděl bezduše Kared.
"Na tu se vykašli! Ta teď není náš problém! Počkat, co udělal?!", vyhrkl zděšeně starší muž.
" Slyšel jsi dobře. Ten bastard nějak upiloval kus shnilé postele a použil ho jako zbraň. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Ta rána tomu chudákovi otevřela perfektně obě krční tepny. Musí to být dobře vycvičený voják. Kdybych to zázračně věděl, tak mu ke dveřím postavím někoho zkušenějšího...", myslel nahlas mladší z nich.
"To teď neřeš a pošli na pobřeží a do lesů více lidí.", vzpamatoval se rychle Geto.
"To už jsem udělal. Jediné co teď můžu, pardon, můžeme dělat, je čekat, až ho najdou. A vzhledem k tomu, že nejsi trpělivý typ, nech mě abych ti dolil tohoto výborného vína ze Satranas.", změnil téma Kared.
"Je výborné, kdes ho sehnal, elfové s námi teď moc neobchodují.", Getovo pozornost opravdu upoutalo, " Ročník 1415 nemám pravdu?".
"Máš. Přivezl mi ho můj velice dobrý přítel Bendaron".
Po dvou dalších skleničkách do místnosti vrazil zadýchaný mladý voják.
"Tak našli jste ho?!", vyjel na něj okamžitě Geto, znovu rozrušený.
"Ano... Ano.. Našli jsme jednoho... Jednoho z nich", byl zlomený v pase a těžce popadal dech.
"Kterého z té dvojice jste našli?", otázal se mnohem klidněji Kared.
"Našli jsme... Našli jsme... Trpaslíka", vyhrkl bezděčně.
Geto zrudl a zařval: "To si ze mě snad děláš...!"