FAKE boy

22. kapitola

Ráno mi zvonil budík asi v 6. Škola nám začíná v 8 ale hodina cesty a hodina přípravy, takže to je akorát. Vstala jsem a hned si to namířila do koupelny, kde jsem se namalovala a učesala. Vyšla jsem z koupelny a šla jsem si vybrat oblečení. Vybrala jsem si riflové kraťasy a bílé tričko. Oblékla jsem se, vzala si školní batoh a všechno ostatní, sešla schody a mé kroky směřovaly do kuchyně, kde voněly čerstvě udělané tousty. Dva jsem si dala na talíř a dva do svačinového boxu a do tašky.

Když jsem dojedla bylo něco málo před třičtvrtě na sedm. A tak jsem pomalu vyšla. Vzala jsem si černé conversky. Cesta na nádraží trvá tak 5 minut.

Došla jsem na nádraží a sundala si batoh ze zad a začala hrabat pro sluchátka. Ale ne, jak se mi to mohlo stát?! Jak si někdo může zapomenout sluchátka doma?! Když jsem se uklidnila přišla Ari. Ještě že má sluchátka ona.
Ahooj  pozdravila jsem jí a obejmula. Ale odpovědi jsem se nedočkala. "Stalo se něco?  zeptala jsem se starostlivě. Ale zas nic. Co se mohlo stát? Udělala jsem něco? Stalo se něco doma? David! No jasně v tom bude určitě on. Ale už jsem se jí nestihla zeptat, přijel autobus. Nastoupili jsme, zaplatili a sedli si na jedno z posledních míst.

*o asi hodinu později* A jsme tu! Vystoupili jsme z autobusu a ocitli se na neznámém místě. "Kde to jsme?  zeptala jsem se nechápavě. "Jak to mám sakra vědět?!  odpověděla mi Ari nepříjemně. Já jí neodpověděla a rozeběhla se za autobusem. Naštěstí jsem tak rychlá že jsem ho doběhla. Znovu jsem nastoupila a sedla si.

Ale Ari nikde. Sakra kde je? Posunula jsem se na místo blíž oknu a hledala jsem Ari. Hele! Tamhle je! Ježiš vždyť ona tam leží na zemi! Co se jí sakra stalo? Rozeběhla jsem se k řidiči a prosila ho ať zastaví. Odpovědi jsem se dočkala ale záporné. "Tak mi aspoň otevřete dveře, já vyskočím " prosila jsem ho. On se zhluboka nadechl, přibrzdil, otevřel dveře a já mohla vyskočit. "Au  sykla jsem když jsem si sáhla na odřené koleno.

Zvedla jsem se a běžela k Ari. Ležela bezmocně na zemi, nehýbala se, tekla jí krev z nosu. "Pomoooc"  zavolala jsem bezmocně. Naštěstí šla okolo nějaká paní, když mě viděla skloněnou k Ari přiběhla ke mně a zeptala se co se stalo. "No ja nevím já jsem jela autobusem, najednou se podívam ven a ona tu ležela na zemi. Tak jsem poprosila řidiče ať mi zastaví ,ale on nic. Tak mi přibrzdil , já  vyskočila a běžela hned sem" řekla jsem rychle. "Zavolám sanitku, počkej"řekla ta milá paní. Zanedlouho jsme seděli v sanitce a jeli jsme rychle do nemocnice.

Přijeli jsme do nemocnice a Ari si vzali hned na sál. Když jsem si sedla na chodbě na židli zavolala jsem to mamce. Ona by přijela za náma ale nemůže odejít z práce a stejně by tu byla jen jako opora.

Konečně vyšel doktor ze sálu, ale měl sklopenou hlavu k zemi, rychle jsem vstala ze židle a běžela k němu. "Tak co? Žije?" zeptala jsem se. "Je mi to líto slečno. Někdo jí uhodil silně do břicha. Vnitřní krvácení se zastavit nedalo." odpověděl mi smutně doktor. Ne ne ne ne ne! Proč? Proč zrovna Ari? Začala jsem brečet a v hlavě se mi honilo milion věcí. Nejlepší zážitky, tábor, milion otázek a všechno dohromady.

Když jsem se trochu uklidnila zavolala jsem mamce. "Mami? Ari...... je mrtvá" řekla jsem mamce a začala jsem zase brečet. "Co -  cože?" "Jo mami slyšela jsi dobře. Je mrtvá! Je mrtvá! Je mrtvá!" " Zlato vydrž, jedu za váma. Nějak se odsud dostanu. Vydrž holčičko moje" "Dobře" dořekla jsem a típla jsem to.

Mamka za necelou hodinu přijela a já jí obmotala ruce kolem krku. Nevěděla jsem co říct, co dělat, nic. Vsechno krásný bylo pryč, a už se to nikdy nevrátí.

Když jsme s mamkou přijeli domů, zavolala do školy, že zůstanu na neurčitou dobu doma a vysvětlila jí proč.

Šla jsem do pokoje a vytiskla si fotku s Ari, kterou jsem měla nejradši a pořád jí mám hodně ráda. Dala jsem jí do rámečku a zapálila před ní svíčky. Zapla jsem noťas a napsala jsem Lukymu. Chviku jsem si s ním psala, potom jsem položila noťas vedle postele a lehla si pod deku. Bude mi moc chybět. S kým teď budu jezdit na tábory? S kým se budu ve škole smát? Kdo se mnou bude dělat stejný voloviny? Kdo bude stejnej magor jako já? A hlavně kdo bude mojí NEJLEPŠÍ KÁMOŠKOU?

Ták máme tu konec příběhu. Děkuju že jste byli jeho součástí. Děkuju moc za všechny reads a votes. Možná začnu psát další příběh. Ještě nevím. Jeste jednou mooc dekuju a ahoj u dalšího příběhu :*