Jdu domů. Sama, jako vždycky. "Andy, jsem moc ráda, že jdeš se mnou..moc mi ulehčuješ situaci a cesta lépe ubíhá." kecla jsem do prázdna. "A jak se máš? A co dělá Crow?" otočila jsem se na mou iluzi. "Haha.. Ty jsi tele!" smála jsem se hlasitě a lidé se na mne nechápavě dívali a ukazovali si. "Nevšímej si jich! Jsou hloupí. Ani neví, s kým mají tu čest. Že se koikají na Andyho Biersacka.." mumlala jsem si. "Už tu skoro jsme." usmívala jsem se spokojeně. "Ty první." otevřela jsem dveře a udělala mu prostor aby mohl projít. "Nemáš zač." mrkla jsem na zeď naproti mne. "Zoe? Jsi to ty?" ozval se hlas mé starostlivé mamky. "Jo..už jdu.." zamrmlala jsem. "Jdu do pokoje." významně jsem se na Andyho podívala. "Moc se omlouvám za ten bordel..nikoho jsem dneska nečekala." kriticky si prohlížím všechny ty učebnice poházené po pokoji. "Posaď se." ukázala jsem na ustlanou postel. Rozhlédla jsem se pyšně po pokoji a prohlížela si svou slušnou sbírku plakátů Black Veil Brides, kreseb, černého oblečení hozené přes židly a všechny možné řetězy a piercingy. Nejistě jsem pohlédla na svou iluzy a čekala na to, jak se můj oblíbenec zatváří. Kupodivu jsem na jeho obličeji zahlédla mírně překvapený výraz a uznalé zamračení.
"Chci se převlíct. Otoč se." houkla jsem do prázdného pokoje. Iluze se poslušně otočila a lišácky se zasmála. Rychle jsem se vysoukala z ryflí do černých legín a oblékla si tričko s Andyho podobiznou. Spokojeně jsem si rozčesala blond vlasy s neposlušnými loknami a nechala si je volně rozpuštěné. "Může-" chtěla jsem pobídnout Andyho, ale zjistila jsem, že se na mne nejspíše už hodnou chvíli kouká s tou nevinně dětinskou jiskřičkou v jeho pomněnkových očích. "Heeej!" vypískla jsem napůl pohoršeně a napůl pobaveně. "Děje se něco Zoe? Máš tu někoho?" přiběhla poplašeně mamka. "Jo. Je tu Andy." usmála jsem se s mírnou debilitností v očích. "Oh.." vzdychla a smutně se na mne podívala. "Zítra jdeme k tomu psychologovi, takže do školy nejdeš, jo?" pokusila se usmát. "Ale proč? Já tam nechci! Vždy se s nimi pohádám!" zakabonila jsem se uraženě. "Moc dobře víš, že nejsi v pořádku. Máš imaginární kamarády a jsi závislá na bandě praštěných kluků z metalové kapely, nebo co jsou vlastně zač!" sykla poněkud unaveně mamka a odešla z mého pokoje. "Ach jo.. Proč mne nikdo nechápe?!" zaječela jsem histericky, plácla sebou vedle Andyho, který na celý děj smutně přihlížel a dala jsem se do breku. Chtěla jsem se o něj opřít, ale jen jsem spadla na postel a já dostala solidní histerák. Mamka pohotově přiběhla a dala mi injekci na uklidnění. Zhluboka jsem vydechovala a po chvilce usnula.
Když jsem se probudila, byla tma a mé tělo bylo celé rozlámané. Sotva jsem viděla, protože jsem měla oči slepené zaschlými slzami.
Ahoj, ahoj, ahoj! Znovz jsem se pohlavě a zažraně vrhla do psaní. Určitě budu ráda, když mne v tom podpoříte! :) Je tu nějaký BvB soldier? Pro ty co BvB neznají, ať si určitě vygooglí! :D
Vote a commenty potěší! See ya! :3
