Zazvonil zvonek. "Už letiiiim!" zaječela jsem, posbírala několik objemných tašek a kufr. Vyběhla jsem ven tak prudce, že jsem málem zakopla o vlastní nohu. "Kurva..." zaklela jsem si potichu. "A to se ani nerozloučíš se svou milovanou maminkou, co?" řekla na oko ublíženě mamka. Rychle jsem k ní přihopsala, vlepila jí (ne facku fakt ne) pusu, obejmula ji a rozloučila se. Proběhla jsem k autu, kde na mne už čekal můj doc. "Brý deeen!" pozdravila jsem a začala se smát jako lachtan. (Ó božé.. Lepší přirovnání mne opravdu nenapadlo...XD) "Ahoj Zoe." pozdravil vesele a pokynul mi směrem do auta. Nacházela jsem zavazadla do kufru od auta a sedla si na přední sedadlo. "Tak jedem?" zeptal se s úsměvem na tváři doc. "Že se vůbec ptáte!" zasmála jsem se a on taky.
***
Na letišti bylo plno. Dostala jsem od doc. letenku, pokyny a pak jsem už jen zamávala a koukala se, jak auto odjíždí. Po chvilce pomateného hledání a pobíhání jsem našla ten správný průchod. Ukázala jsem slečně za pultem letenku a ta mne poslala dlouhou chodbou dál. Za chvilku jsem se vynořila u letadla. Napjatě jsem nastoupila a sedla si na svou sedačku.
JáletímdoL. A.!! Já letím zasvýmiidoly! Oooohhhyeaaaah...
"Pohodlněseusaďte, vypněteelektronickázařízeníapřipravtesenamenšíchvilkovéturbulence." hulákala letuška. A aby toho nebylo málo, tak to opakovala ještě asi třemi jazyky. Dívala jsem se na ni vražedným pohledem, protože ten její ječák se nedal poslouchat. Asi si mého pohledu všimla, protože se na mne ošklivě podívala a zmlkla. Asi po hodině letu jsem usnula.
*** "Slečno! Vstávejte!" "Coo? Už jsem v Los Angeles?" s cuknutím jsem se probudila. "Ano, vystupte prosím. Venku máte zavazadla." "Ano..jistě. Děkuji." vyběhla jsem z letadla. Chtěla jsem si vzít své věci, ale někdo už je držel v ruce a chystal se prohlédnout si obsah jedné z tašek!
"Heyyy!" křikla jsem. Osoba se otočila a hadejte, kdo to byl. "Ahoj, ty budeš Zoe, viď?" zeptal se mile. "Jo... Ty jsi zase Ashley Purdy." "Už to tak bude.." uchechtl se. Na sobě měl jen dlouhé volné kožené kalhoty. Tílko, tričko ani vestu neměl. Čuměla jsem s velmi zaujatým pohledem na tetování OUTLAW.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ashley: Čekám tu už asi 10 minut, letadlo přistálo, ale ta holka nikde. Okolo procházeli poslední vystupující a já začal být nervózní. Zbyly tam ale ještě jedny zavazadla. Jeden kufr a pár narvaných tašek. Chvilku jsem na ně civěl, ale zvědavost mi nedala a posbíral je, že se juknu, co sebou ta holka proboha tahá. Zrovna jsem se skláněl nad jednou z tašek, protože z ní koukal kus nějakého oblečení. "Heyyy!" ozvalo se za mnou. Spatřil jsem modrookou blonďatou holčinu v černém oblečení. Musím uznat, že i na to, že je to nejspíš zcvoklá 15-na vypadala fakt k sežrání. "Ahoj, ty budeš Zoe, viď? pozdravil jsem. Snažil jsem se o co nejmilejší tón hlasu, abych ji hned neodradil. "Jo... Ty zase Ashley Purdy." odvětila. Mohl jsem vědět, že o mě a BVB nejspíš bude vědět všechno, ale stejně jsem se nad tím musel pousmát. "Už to tak bude..." řekl jsem ironicky. Nijak neodpovídala, jen velice zaujatě čučela na moje břicho. Řekl bych, že až dokonce hladově.
"Jsi v poho?" zakřenil jsem se. Ten hladovej výraz se mi líbil, ale trochu mne i děsil.
"Jsi v poho?" vyrušil mne z mého rozjímání Ash. "Upps. Jo, promiň. Trochu jsem se...no...zamyslela." vykoktala jsem a celá jsem zrudla. Šibalsky se na mne usmál. （＞w＜） Vzal ze země kufr a už se natahoval i pro tašky, ale předběhla jsem ho s tím, že tašky beru já. Za chvilku jsme vyšli z letiště ven na ulici a panovalo mezi námi dost trapné ticho. "Zavolán taxík, jo?" prolomil to nesnesitelné ticho Ashley. "Jo, jasně." usmála jsem se s jiskřičkami v očích. Asi do 2 minut přijel. Naházeli jsme společnými silami zavazadla do kufru a nastoupili do auta. Ash si jako naschvál sedl dopředu a mě nechal vzadu samotnou. Vrhala jsem na něj uražené pohledy. "Hehe.. Co je?" zeptal se se smíchem.
Ashley: Zavolal jsem taxík, nandal do kufru Zoeina zavazadla a nastoupil do auta. Jako vždy jsem se nasoukal dopředu a Zoe zalezla dozadu. Spokojeně jsem si pobrukoval, ale po chvilce mě Zoein pohled přímo propálil. Dívala se na mne uraženým pohledem. "Hehe.. Co je?" zeptal jsem se pobaveně. "Jsem uražená." odfrkla si a začala si hrát se svýma vlasama. Jak proboha může byt uražená, když jsem skoro nic neřekl? Ach ty ženský! "A proooč?" zeptal jsem se s nechápavým pohledem v očích. "Protože sis sám sedl dopředu, a mě chudinka vystrašenou jsi nechal opuštěnou samotnou." řekla se šibalským výrazem. V očích jí doslova zajiskřilo. Asi to nebude žádný andílek. Ta holka se mi začíná zamlouvat. 😏 "I ty jedna... Trváš na tom pořád?" "Jo." "Zastavte prosím!" houkl jsem na taxikáře. Vystoupil jsem a sedl si dozadu vedle Zoe. Ta na mne civěla jak tele. "Když si slečna přeje společnost, má ji mít." zašvitořil jsem a Zoe chytla výtlem. Takhle se směje snad jen jeden člověk na Zemi. Andy. Jako by to byla jeho dvojnice. To bude Andy čumět, až ji uvidí. To hodně rychle změní názor. "Děkujů!" pípla mezi záchvatem smíchu. Když se uklidnila, rychle mne obejmula a stejně rychle se ode mne i odtáhla. Zrudla jako rajče a nejistě se na mne podívala. Řekl jsem si, že ji trochu potrápím. Přeci jenom je jí 15, je to holka a hormony 100% má plně rozjeté. Naklonil jsem se a pevně jsem ji sevřel v náručí. Pak se jakoby nic odtáhl a pohodlně si užíval zbytek jízdy s myšlenkami, co se jí asi teď honí hlavou.
Zoe: Ten blázen si ke mě fakt sedl! Když js na něj hodila nevěřícný pohled, prohlásil: "Když si slečna přeje společnost, má ji mít." "Děkujů!" řekla jsem a chytla záchvat smíchu. Smála jsem se tak moc, až mi začaly téct slzy. Když jsem se uklidnila, neodolala jsem a obejmula ho. Jen na vteřinu. Pak mi totiž došlo, co jsem udělala a rychle se odtáhla. Musela jsem být příšerně rudá. Pak ale Ash udělal něco, co js em nečekala. Ashley Purdy se ke mne sklonil a pevně mne sevřel v objetí. Nádherně voněl. Užívala jsem si každý jeho dotyk. Mohla jsem se zblaznit. Hormony začaly okamžitě začaly pracovat. (If u know what I mean 😈) Pak se ode mne odtrhl, sedl si jakoby nic a zbytek cesty koukal z okna a přiblble se usmíval. Konečně jsme byli na místě. Oči mi mohly vypadnout, když jsem spatřila BVB villu na vlastní oči. Bože... Ten luxus. ***
