Dny ubíhaly a já je trávila všechny stejně. Začaly totiž prázdniny.
Probudím se, poslouchám BVB, jdu se najíst, vrátím se do pokoje, kde mi dělají Andy a Ashley společnost, kreslím si fan arty, poslouchám a jdu spát. A takhle pořád dokola. Jsem příšerně netrpělivá. Domluví to doktor? A co vlastně domluví? Jak budou kluci reagovat? Vyjde to?
JÁ NEVÍM!!!
To čekání je hrozné..ubíjí mne to.
Zrovna obědvám, když za mnou mamka přijde s telefonem. "Volá ti pan doktor Zoe." Rychle jsem polkla nerozkousané sousto a tak jsem se málem udusila. Chňapla jsem po telefonu a vzrušeně si ho položila k uchu.
"Halo?" začala jsem rozhovor.
"Ahoj Zoe. Přemýšlel jsem o tom, co jsi říkala..a rozhodl se, že se to pokusím zařídit. Obvolal jsem mnoho lidí, než jsem získal kontakt na ty tvé maniky.
Řekl jsem jim o tobě." vyprávěl.
"A...co říkali? Který z nich to zvedl?" dýchala jsem hluboce a přerývaně.
"Představil se jako...jak on to říkal..jo..CC?" vzpomínal teď již můj milovaný doktor.
"Pane bože... A co? Jak reagoval???" dychtila jsem nenasitně po všech detailech, zatímco mne mamka pozorovala se zdviženým obočím, protože vůbec neví, o co jde.
"Říkal že s tím nemá moc problém, ale že to musí rozhodnout i ostatní, že on rád pomůže a že mi předá ostatní členy kapely. Ashley, nebo jak to říkal s tím souhlasil. Jinxxovi to bylo fuk, ale ten tvůj oblíbenec Andy, tomu se to ani trochu nelíbí." vysvětlil mi situaci.
"Né...nenenene... Kruci! A nemohla bych ho zkusit přesvědčit? Prosím.. Ježiši Kriste..." pištěla jsem úplně vynerveně.
"Počkej, ještě jsem to nedořekl. CC řekl, že ho přehlasovali, tudíž můžeš."
"Ááááááá!!" flákla jsem sebou o zem. Au. "A kdy?" ptala jsem se.
"Zítra. Teď ale už musím končit Zoe. Nashle. Zbal si, zítra tě tu vyzvednu." řekl unaveně a rozloučil se.
"Pane Bože. Díky moc pane doktore! Děkuju! Nashledanou!" típla jsem telefon a rozběhla se do pokoje.
Klid Zoe. Klid. Běž si zbalit. Honem. Zítra potkáš svoje miláčky. Klid! Dýchej, zhluboka dýchej.. Ták.. Šššš..
Vytáhla jsem z podpostele kufr. Začala jsem do něj házet všechno možné. Oblečení, šperky, hygienu. Pak jsem se na to ale zmateně podívala a všechno vysypala. Asi po 2 hodinách jsem měla všechno v kufru řádně složené a urovnané. Sedla jsem si na postel a koukala do prázdna.
Ahoj, ahoj, ahoj. Další kapitolka pro vás. Díky moc za votes, čtení a commenty. :3 Tahle kapitola je naschvál takhle krátká. Brzy čekejte další, tentokrát ale normálně dlouhou, tznm. 500 slov a více. ;)
Pokud se líbí, zanech vote a comment. :)
See ya!
Luc18
