(Ne)Oblíbenost

Odvaha

(Pokračování z minulé části)
...Tak jsem se odhodlala k něčemu co jsem nikdy nechtěla udělat,ale udělala jsem to v tuto chvíli! Té dívce co mě držela za culík jsem kopla do nohy, udělala jsem to tak,že jsem zvedla nohu a kopla ji a toho kluka co mi dal pěstí jsem kopla do holeně a pak i do rozkroku, aby za mnou hned neběžel pak jsem šla ke stromu abych si vzala tašku a utíkala jsem domů.
Když jsem přišla domů, tak jsem si vzdychla a byla jsem šťastná, že jsem ráda, že jsem se jim postavila a dala jim najevo, že se umím bránit! Ale ne! Jdou zase ke mě!!! „Lukáši! Jdou sem zase!” řvala jsem na bratra „Jdi do pokoje všechno zařídím” hned jak to dořekl, tak jsem ho poslechla a šla jsem do pokoje. Když jsem slyšela zvonek tak otevřel bratr a řekl „potřebujete něco?” „jo chcem Markétu” řekla jejich vůdkyně „vypadněte! Jděte pryč!” zařval, tak že jsem to slyšela i já v pokoji. Naštěstí ta parta prchala jako o závod. Lukáš šel do svého pokoje a já šla za ním abych mu poděkovala „jo dobrý teď zase jdi” no co jsem mu poděkovala a co od něj čekat? Ale přesto jsem mu vděčná. Na konec dne bude pokoj od nich.